Život žen narozených na severočeském venkově mezi třicetiletou a první světovou válkou

Pravidelní čtenáři mých článků vědí, že jsem celou řadu článků (přesně jich bylo 26) věnoval ženám narozeným v jedné typické obci severočeského podhorského pásma, které tehdy obývalo německé obyvatelstvo. Dříve obec bývala na panství Česká Kamenice, dnes leží v okrese Děčín; pro zvídavější - jsou to Kunratice, dva kilometry severně od České Kamenice.

Zajímaly nás všechny fáze života ženy - od narození až po smrt.

Tento článek je článkem posledním - bilančním.

V tomto článku si zopakujeme všechna zjištěná data o životě žen narozených v této vesnici mezi třicetiletou a první světovou válkou.

(Protože je článek bilanční, bude v něm mnoho odkazů na předchozí články, čímž se omlouvám za menší přehlednost.)

Měsíci a hodinami narození jsme se zabývali v tomto článku:

V 17. století se nejvíce dětí rodilo (po očištění nestejného počtů dnů jednotlivých měsíců) v únoru - oproti „průměrnému měsíci“ se v únoru rodilo o 27,2 % dětí více. Dalšími nadprůměrnými měsíci byly v pořadí září, srpen a květen. Naopak nejméně dětí se rodilo v červnu a červenci, jen 65,1, resp. 63 % oproti průměrnému měsíci.

V 18. století se nejvíce dětí rodilo v říjnu (o 53 % více než v průměrném měsíci), následovaly září, únor a březen. Naopak nejméně dětí se jako i v 17. století rodilo v červenci (63,6 % oproti průměrnému měsíci), poté v prosinci a červnu, málo dětí se rodilo i v dubnu a lednu.

V 19. století se nejvíce dětí rodilo v září a listopadu (shodně o 16,1 % více než v průměrném měsíci; v 19. století vidíme zploštění křivky), dále v únoru a lednu. Nejméně dětí se rodilo v srpnu, březnu a prosinci.

Pokud bychom sečetli 17. a 18. století dohromady, vypadal by graf v porovnání s 19. století takto:

Údaje o hodinách narození známe až od roku 1835, kdy do matrik začaly být zapisovány. Jestli jsou tato čísla platná i pro století přechozí, nevím, ale snad to lze předpokládat. Více dětí se rodilo večer a v noci než přes den. Jak ukazuje tento graf:

Poměrem pohlaví jsem se v samostatném článku nezabýval. Stručně to napravím zde:

V této vesnici se mezi lety 1630 a 1914 narodilo 3 733 dětí (bylo jich o něco více, ale matrika z let 1715-1735 se nedochovala a v matrice z doby třicetileté války jsou mezery), z nichž bylo 1916 chlapců a 1817 dívek; takže chlapců bylo o 5,4 % více než dívek.

Zato nás v samostatném článku zajímala dvojčata:

Zatímco dnes (resp. "na přelomu 20. a 21. století") se 4 % dětí narodila jako dvojčata, v 17. století (zde pro nedostatek místa jen upozorňuji, že problém je složitější - viz odkazovaný článek) bylo dvojčat jen 0,4 %, v 18. století to byla již 3 % a v 19. století 2,5 %.

Tématu nemanželských dětí jsem věnoval článků několik, ale budeme se jim věnovat níže u svobodných matek. Také o počtu dětí na jednu ženu a dětské úmrtnosti si povíme až níže, po předmanželském sexu a svatbách.

Změnám obliby jmen jsem věnoval jeden článek, v němž jsem se zabýval výhradně ženskými jmény:

Měl následovat článek druhý, o mužských jménech, ale protože o téma velký zájem nebyl, upustil jsem od něj a raději se věnoval jiným tématům (ostatně, v celé sérii článků jsem se věnoval téměř výlučně ženám, mužům jen v dětském věku).

Takže zde jen o ženských jménech v průběhu tří století:

Kolem roku 1610 bylo nejoblíbenějším jménem Anna. Toto jméno dostalo něco přes 20 % dívek, pětina dívek se jmenovala Barbara a další pětina Dorothea. Mezi lety 1630 a 1650 byla nejoblíbenějším jménem Dorothea, následovaná Annou a Justinou. Dorothea zůstala nejoblíbenějším jménem až do konce 17. století, jen po roce 1675 ji vystřídala Elisabeth (36,8 % dívek narozených v letech 1651-1675 dostalo jméno Dorothea a dalších 30,3 % Elisabeth, takže více než dvě třetiny dívek se jmenovaly buď Dorothea, nebo Elisabeth). V průběhu 17. století zcela vymizela jména Barbara a Justina, také Anna klesla z více než 20 % na 5 %. Stabilní oblibu mezi 5-10 % si po celé století udržovala Maria.

Na úplném konci 17. století se objevila dvojitá jména, které v 18. století zcela převládla: nejoblíbenější byla Maria Elisabeth, Anna Elisabeth a Dorothea Elisabeth. Ve druhé polovině 18. století žebříčkům vévodila Maria Anna, v první polovině 18. století byla používána i Anna Maria, ale ve druhé polovině století toto jméno vymizelo. Ke konci 18. století se objevila nová, dříve „neexistující“ jména: Theresia, Brigitta, Veronika, Magdalena. Veroniky a Magdaleny brzy „zanikly“, Theresie a Brigitty byly oblíbené do poloviny 19. století.

V průběhu 19. století téměř vymizela dvojitá jména a rozšiřovala se „paleta“ dívčích jmen. Až do poloviny 19. století bylo nejoblíbenějším jménem Maria Anna, následovaly Theresie a Brigitty. Ve druhé polovině 19. století to byla Maria, Anna (která se dočkala renesance po 200 letech!) a Theresia; ke konci století byly oblíbenými jmény také Emilie a Augusta.

První polovina 20. století byla ve znamení „neobvyklých“ jmen, především se objevila jména „starogermánská“ - Gertrudy, Hildegardy, Waldtraudy a podobně; častější ale byla stále „obyčejná“ jména - Marie, Anna a Elisabeth.

Zde jsou dva grafy, které ukazují, jak rostla nebo klesala obliba některých z nejčetnějších jmen (údaje na ose y v procentech):

Jména oblíbená v 17. století a jejich následná renesance na konci 19. století:

Jména oblíbená v 18. století a jejich úpadek na začátku 19. století (kromě Maria Anny):

A ještě jeden graf pro přelom 19. a 20. století:

Protože byly mé články o demografii, nikoli o zvycích, sledoval jsem v kategorii „život před svatbou“ tři věci:

Jistě každý známe povídání o cudných praprababičkách.

No, pokud se to tvrdí o přelomu 17. a 18. století, je to (asi) pravda. Ale jiný obrázek panoval ještě kolem poloviny 17. století a od osvícenství vidíme, alespoň pro podhorskou oblast severních Čech, nárůst „obliby“ předmanželského sexu:

Zatímco z žen narozených v letech 1630-1650 století mělo předmanželskou sexuální zkušenost prokazatelně (o metodice viz odkazovaný článek - byl jsem v diskuzi kritizován za jeho „nečitelnost“, ale u takto složitého tématu jsem prostě musel metodiku popsat v úplnosti) 18,2 % (!), z žen narozených v letech 1650-1675 již „jen“ 9,5 %.

Předmanželský sex, alespoň to tak vypadá z údajů matrik, poté vymizel: z žen narozených v letech 1675-1700 v této vesnici ani jedna neporodila nemanželské dítě a žádná neporodila dítě dříve než sedm měsíců po svatbě (opět viz metodiku v odkazovaném článku), jen 5,6 % můžeme zařadit do kategorie „možná měly“ předmanželský sex.

U žen narozených v letech 1700-1725 se předmanželský sex opět jistě vyskytuje: sice se opět v obci nenarodilo řádné nemanželské dítě, ale 17,6 % se vdávalo ve vyšším stupni těhotenství. Poté nastal „boom“ předmanželského sexu a již nejméně polovina žen narozených v letech 1751-1775 měla jistě zkušenost s předmanželským sexem. Z žen narozených v letech 1801-1825 to byly již dvě třetiny a u žen následujících čtvrtstoletí to bylo již nejméně 80 %.

Trend předmanželského sexu u žen narozených mezi lety 1630 a 1900 ukazuje tento graf:

Předmanželský sex byl na severočeské vesnici zcela běžný již před koncem 18. století!

V souvislosti s předmanželským sexem samozřejmě rostl i počet žen, které se staly svobodnými matkami:

Zatímco ve druhé polovině 17. století jen kolem 2 % žen porodilo nemanželské dítě, z žen narozených v letech 1676-1725 to nebyla ani jedna (samozřejmě svobodné matky jinde existovaly, ale z několika desítek žen narozených v této konkrétní vesnici se skutečně ani jedna svobodnou matkou nestala!).

Z žen narozených po polovině 18. století se svobodnou matkou stala již osmina, poté se podíl zvýšil na třetinu u žen narozených v letech 1801-1825 a z žen narozených v letech 1875-1900 nemanželské dítě porodila více než polovina (!).

Trend podílu žen, které se mezi třicetiletou a první, resp. druhou světovou válkou, staly svobodnými matkami, ukazuje tento graf:

S tím souvisí i vzrůstající počet nemanželských dětí, jimž jsme se věnovali v tomto článku:

Jejich podíl na počtu všech narozených dětí mezi třicetiletou a první světovou válkou je znázorněn v tomto grafu:

Vidíme, že nárůst podílu nemanželských dětí kopíruje nárůst podílu žen, které se staly svobodnými matkami, ale podíly nemanželských dětí byly značně menší než podíly žen, které se staly svobodnými matkami.

To porot, že většina žen porodila jedno (takových bylo 67,4 % ze všech svobodných matek) nebo dvě (20,3 %) nemanželské děti. Graf vypadá takto:

Poté se žena vdala a další děti porodila již v manželství. „Sociálnímu“ chování svobodných matek jsme se věnovali v tomto článku:

Ze svobodných matek narozených v 18. století se vdalo 85,3 %, svobodných matek narozených v letech 1801-1850 91,1 % a těch narozených v letech 1850-1900 dokonce 97,3 %. Graficky uvedená čísla vypadají takto:

Podle počtu porozených nemanželských dětí vypadá graf sňatečnosti svobodných matek takto:

Až u žen, které porodily čtyři (a více) nemanželských dětí, vidíme, že častěji zůstaly svobodné až do konce života. I z žen, které porodily tři nemanželské dětí, se poté vdalo 94,1 %.

U svateb nás zajímaly čtyři věci:

Tato čtyři témata si rozebereme postupně:

Průměrný věk všech nevěst mezi polovinou 17. a polovinou 20. století na Českokamenicku byl 25,2 roku, medián 24 let. V průběhu doby se nijak významně neměnil, jak ukazuje tento graf:

Až ženy za první republiky se vdávaly o rok dva dříve, než jak bylo zvykem v předchozích staletích.

Průměr je ovlivněn ženami, které se vdávaly (ovšem poprvé, vdovy jsem z této statistiky vyloučil) v pozdějším věku. Téměř polovina žen se vdávala mezi 20. a 25. narozeninami:

Nejoblíbenější měsíce a dny jsme si rozebrali v tomto článku:

V 17., 18. i 19. století se 50-70 % svateb konalo ve třech zimních měsících - listopadu, lednu a únoru (v prosinci se lidé nebrali):

Až v 19. století začala stoupat obliba letních svateb:

V 17. století byla nejoblíbenějším dnem svatby neděle; tehdy se konalo téměř 60 % svateb, dalších 30 % svateb se konalo v pondělí. V 18. století se více než 40 % svateb konalo v pondělí, neděle klesla na druhé místo s 30 %. I v 19. století bylo nejoblíbenějším svatebním dnem pondělí, kdy se konalo 50 % svateb, na druhém místě bylo úterý s 33 %, v neděli se v 19. století konalo jen 9 % svateb.

V letech 1901-1945 pak byla nejoblíbenějším dnem sobota, kdy se konala více než polovina svateb. A ve stejném období se nejvíce svateb konalo v květnu a říjnu, ale v podstatě byly všechny měsíce „vyrovnané“, až na březen a prosinec, kdy se svatby téměř nekonaly (více viz grafy v odkazovaném článku).

Věkovým rozdílům jsme se věnovali v poněkud bulvárně nazvaném článku "Stařec s mladicí, mladík se stařenou? Aneb o věkových rozdílech mezi manžely v minulosti":

Ve všech obdobích od třicetileté do druhé světové války byl starší muž:

Takto graf vypadá v případě, kdy je kategorie „stejně staří“ brána skutečně jako 0 let rozdílu věku. Pokud bychom kategorii „stejně staří“ rozšířili na rozdíl 3 let věku, pak by graf vypadal trochu jinak:

Stále je vždy starší muž, ale ve třetině manželství byly manželé „stejně staří“, tedy dp rozdílu tří let věku.

V průměru byl muž starší o 3-5,5 roku, přičemž se tento rozdíl v průběhu doby snižoval. Trend ukazuje tento graf:

Koho by problematika zajímala blíže, nechť si, prosím, rozklikne odkazovaný článek; grafů je v něm mnohem více.

Zajímal nás také „geografický horizont“ místní nevěsty, neboli odkud pocházeli ženichové:

Do vydání Patentu o zrušení nevolnictví převažovali ženiši z téže vesnice (ačkoli vesnice měla jen mezi 250 a 400 obyvateli), následovali ženiši z ostatních obcí farnosti a poté z jiných obcí téhož panství. Z jiných panství pocházelo v 17. století jen jedno procento ženichů, v letech 1701-1781 to ale byla již jedna desetina.

Tato čísla z doby těsně před vydáním Patentu o zrušení nevolnictví se příliš nezměnila ani po jeho vydání, a dokonce ani po roce 1848. I mezi lety 1848-1914 pocházelo 40 % ženichů z ostatních obcí téže farnosti, 32 % z téže vsi, z jiných obcí téhož (bývalého) panství 14 % a přibližně stejně z jiných (bývalých) panství, povětšinou také těch okolních. Ze vzdálenějších končin by se ženichové místních nevěst dali spočítat na prstech jedné ruky…

Graf proměn v průběhu třech století vypadá takto:

(Sňatkům vdov a vdovců se budeme věnovat až na konci článku - musel nejdříve umřít první manžel/ka.)

U porodů nás zajímaly čtyři věci:

V českokamenické farnosti, konkrétně tedy v obci Kunratice, která nebyla ničím výjimečná, byl průměrný věk prvorodičky mezi lety 1650 a 1938 24,6 roku.

Během těchto třech století se nijak podstatně nezměnil, i když po nárůstu věku prvorodičky v první polovině 18. století postupně klesl z 26,6 roku (ano, to byl, poněkud překvapivě, skutečně průměrný žen při porodu prvního dítěte) až na 23,5 roku v letech 1901-1938.

Graf průměrného věku prvorodičky v průběhu třech století vypadá takto:

Průměrný věk ženy při porodu posledního dítěte byl 39,8 roku, medián shodný - 40 let.

V 17., 18. i první polovině 19. století se věk téměř neměnil - 38,8 roku u žen narozených v 17. století, 40,4 roku u žen narozených v první polovině 18. století, stejných 40,4 roku u žen narozených ve druhé polovině 18. století a 39,4 roku u žen narozených v první polovině 19. století.

Poté začal věk žen při porodu posledního dítěte klesat, takže ženy narozené v letech 1851-1875 (tedy ty, které rodily poslední dítě někdy mezi lety 1890-1915) rodily své poslední dítě ve 36,6 letech, ženy narozené v letech 1876-1900 již ve věku 32,2 roku a ženy narozené v letech 1901-1914 už jen 29,5 roku (!).

Řekněme to tak, že doba plánovaného rodičovství u německého venkovského obyvatelstva v severních Čechách nastala už na konci 19. století.

Nástup plánovaného rodičovství je patrný při porovnání žen narozených v 17. století a žen narozených mezi lety 1875-1914:

Tendence je zcela evidentní! (Viz také níže počty porozených dětí.)

Při nedokonalosti starších matrik je samozřejmě úmrtnost při porodech „ošemetná“. Koho by zajímala metodika, nechť si, prosím, rozklikne článek:

Nechci nijak zlehčovat porody, ale úmrtnost žen při porodech vysoká nebyla.

V článku jsme došli k těmto zjištěním:

V dalším podobném článku nás zajímala otázka, kolik porodů skončilo smrtí matky:

U nejstarších době se opět potýkáme s nepřesnými matrikami, ale i v 19. století, kdy již byly zaznamenávány i porody mrtvých dětí a kdy jsou tedy matriky spolehlivé skončilo smrtí rodičky 0,8 % porodů, neboli v 19. století skončil smrtí matky jistě 1 porod ze 125 a možná skončil smrtí matky 1 porod z 333.

V jiném článku nás zajímal také vliv počtu narozených dětí na průměrný věk dožití matek:

V článku jsme zjistili, že počet porodů na věk dožití ženy vliv neměl!

Ženy, které porodily 10 a více dětí, se v průměru dožívaly stejného věku jako ty bezdětné. O rok nižšího věku se dožívaly ženy, které porodily 1-6 dětí, ale půjde spíše o „statistickou chybu“, takže lze skutečně říci, že žádný vliv počtu porodů na věk dožití ženy neexistoval:

Snad „nejlákavější“ statistika - kolik dětí průměrná žena na severočeském venkově vlastně rodila?

5,47 dítěte! Pokud bychom použili trochu jinou statistiku, pak 5,57!

To je průměrný počet dětí ženy, která se stala matkou (o bezdětných ženách více v odkazovaném článku; tam také vysvětlení, proč průměrná žena porodila dětí "tak málo").

Počty dětí se v průběhu 17., 18. i 19. století příliš neměnily. Až u žen narozených po roce 1875 nastal pokles, který je zcela viditelný u žen narozených v letech 1900-1914 (viz také výše o věku ženy při porodu posledního dítěte a plánovaném rodičovství):

A další graf ukazující, jak klesal počet dětí na jednu ženu u žen narozených mezi lety 1800 a 1914:

Ještě výrazněji je tento setrvalý pokles vidět, pokud místo průměru použijeme medián:

Graf žen narozených v letech 1630-1914 podle počtu porozených dětí vypadá takto:

Vidíme, že nejčastěji ženy porodily tři, čtyři nebo pět dětí!

Ono těch dětí bylo vlastně o něco málo více. Matriky pro starší doby jsou totiž nedokonalé a mrtvě narozené děti byly zapisovány až od dvacátých let 19. století. Takže bylo třeba se podívat, kolik se rodilo mrtvě narozených:

Podle Statistické ročenky z roku 1908 se tehdy rodila 3 % mrtvě narozených dětí. Tomu celkem odpovídají námi zjištěné počty pro naši severočeskou obec:

(Bohužel to byl první z článků o demografii a ještě jsem do něj neumístil grafy, takže se bez nich musíme obejít.)

V 19. století (resp. od roku 1826, kdy se v matrice objevuje první „mrtvě narozené“ dítě) se 2,35 % dětí narodilo mrtvých. Zpočátku snad ale takové děti nebyly psány všechny, protože jejich počet v průběhu 19. století narostl z 1 % u dětí narozených v letech 1826-1850, přes 2,4 % u dětí narozených v letech 1851-1875 na 3,6 % u dětí narozených v letech 1876-1900; a v letech 1901-1914 se mrtvých narodilo dokonce 6,9 %!

Další přibližně 3 % dětí se v 19. století rodila tak slabá, že byla jen nouzově pokřtěna; bylo jasné, že ihned zemřou, takže jim ani nebylo dáno jméno…

Také u dětské úmrtnosti „narážíme“ na nekompletní zápisy u nejstarších matrik a k níže uvedeným číslům v 17. a 18. století bude třeba připočíst oněch přibližně 5 % dětí, které se narodily mrtvé nebo byly jen nouzově pokřtěny.

Problematika dětské úmrtnosti je pochopitelně ještě složitější, takže kdo má o věc hlubší zájem, zde je odkaz na článek:

S vědomím těchto omezení si uvedeme graf zjištěné dětské úmrtnosti:

Pro 17. a 18. století bude k těmto číslům tedy třeba připočítat asi 5 %, takže úmrtnost se pohybovala kolem 40 %. Od roku 1850 jsou pak čísla spolehlivá a můžeme pozorovat velký pokles dětské úmrtnosti ještě před koncem 19. století. Ovšem i před první světovou válkou umíralo v této vesnici 15 % dětí ještě před dosažením dospělosti…

Pokud dítě zemřelo, většinou zemřelo ještě před prvními narozeninami, takových dětí bylo 60 %. Dalších 30 % zemřelo ve věku 1-4 roky a 10 % ve věku 5-15 (přesnější čísla a důvod, proč jsou zde počítány děti zemřelé do 15. narozenin, nikoli do 18., jsou v odkazovaném článku):

Zajímaly nás také podrobnější statistiky. Šance dítěte na přežití podle věku matky? Šance na přežití dítěte podle počtu porodů? Šance na přežití dítěte podle pořadí narození? Šance na přežití manželských a nemanželských dětí?

Zde je odkaz na článek pro zvídavější čtenáře:

Nejvíce byly ohrožené děti matek po čtyřicítce, jichž umíralo 48,9 %; vůbec nejohroženější byly děti matek starších 42 let, těch umíraly dokonce dvě třetiny. Ale i děti mladých matek byly ohroženy více než u žen, které porodily mezi 25. a 40. narozeninami:

Čím více dětí žena porodila, tím vyšší bylo jejich úmrtnost - porodila-li žena jen jedno nebo dvě děti, byla jejich úmrtnost „jen“ 21,1 %, porodila-li matka jedenáct nebo více dětí, byla jejich úmrtnost 43 % (vysvětlení „neshody procent“ s předchozím grafem je v odkazovaném článku):

S tím souvisí i úmrtnost dětí podle pořadí narození; zde jen první, prostřední a poslední dítě téže matky, která porodila sedm nebo více dětí:

Nejohroženější ale nebyly děti narozené starším matkám, ale dvojčata:

U této statistiky se opět potýkáme s nepřesností starších matrik, takže si zjednodušeně řekněme, že dvojčat umíralo více než 70 % ještě v dětském věku. Více z problematiky opět v odkazovaném článku; zde si ukážeme úmrtnost dvojčat ve srovnání s úmrtností všech dětí. Čísla dvojčat jsou ještě děsivější:

Na co děti nejčastěji umíraly? I to jsme si probrali v samostatném článku:

(Jsme omezeni jen na dobu po roce 1784, protože před matričním patentem Josefa II. se příčiny úmrtí do matrik nezaznamenávaly.)

Nejvíce dětí umíralo na psotník, hlavně těch do prvních narozenin, ale i těch ve věku 1-4 roky. Dalšími častými příčinami úmrtí u nejmenších dětí byly "následky porodu":

U těch starších, zvláště starších pěti let, byly největším nebezpečím epidemie. Před zavedením očkování (na našem panství již na začátku 19. století) to byly neštovice, dále spála, zarděnky, záškrt a spalničky.

Ukážeme si graf jen pro děti starší pěti let, abychom „omezili“ vliv psotníku:

U tohoto grafu třeba znovu upozornit, že nejnebezpečnějšími byly ve starší době neštovice, ale po zavedení očkování kolem roku 1810 už na neštovice v naší obci nezemřelo jediné dítě!

Smrt dětí jsme si probrali výše, takže v této kapitole se budeme věnovat jen lidem, kteří měli to štěstí, že se dožili dospělosti. Z předchozích čísel a grafů víme, že takových bylo asi 55-60 % ze všech narozených.

O průměrném věku dožití jsme si řekli v tomto článku:

Průměrný věk dožití žen narozených na severočeském venkově v letech 1630-1800 byl - 56,9 roku; medián o trochu vyšší - 61 let.

V průběhu těchto téměř dvou století se nijak významně nezměnil:

U žen narozených v 17. století byl průměrný věk dožití 56,1 roku, u žen narozených v první polovině 18. století se mírně zvýšil na 59,2 roku; u žen narozených ve druhé polovině 18. století naopak snížil na 56 let. (Ono náhlé zvýšení v první polovině 18. století bych přičítal spíše statistické chybě než jiným okolnostem.)

Nízký průměrný věk žen (a opakuji, že v těchto statistikách jsou zahrnuty jen ty ženy, které se dožily dospělosti) byl způsoben častými úmrtími mladých žen; téměř třetina žen se nedožila ani padesátky (často z toho bývají „podezírány“ porody - o úmrtnosti při porodech viz výše).

Nejvíce žen, čtvrtina, zemřelo ve věku 60-69 let, 23,4 % žen zamřelo ve věku 70-79 a pětina, 18,6 %, ve věku 50-59 let:

Tato čísla se v průběhu doby až na výjimky neměnila, ale je zřetelný nárůst žen, které se dožily osmdesátky:

Ještě blíže jsme se podívali na věk zesnulých v první polovině 19. století:

Průměrný věk nebožtíka zesnulého v naší vesnici mezi lety 1800-1850 byl - 23,2 roku; medián pouhé 3 roky; 60,6 % zesnulých byly děti do 18 roku života (což ovšem není číslo dětské úmrtnosti - viz výše).

Průměrný věk nebožtíka, který se dožil dospělosti, byl v první polovině 19. století 56,7 roku; medián 60 let.

Z předchozí statistiky víme, že ženy narozené v letech 1751-1800, umíraly průměrně v 56 letech. Na desetinu přesně byl průměrný věk nebožky zesnulé v první polovině 19. století. Použili jsme dvě různé metodiky (resp. dva neshodující se statistické vzorky) a v obou případech vyšlo na desetinu stejné číslo. 56 let! Medián se nepatrně liší - podle jedné metodiky byl medián 59,5 roku, podle druhé 60 let. Rozdíl pouhého půl roku…

Muži se dožívali o trochu vyššího vyššího věku - průměrný věk muže (samozřejmě jako u žen - těch mužů, kteří se dožili dospělosti) zesnulého v letech 1801-1850 byl 57,4 roku, o rok a čtyři měsíce více než u žen. Ovšem medián byl u mužů stejný jako u žen - 60 let.

Byly pro naše předky nebezpečnější zimní nebo letní měsíce? O tom jsme si řekli v tomto článku:

V článku je grafů celá řada, takže zde si ukážeme jen tento, zobrazující dvě kategorie zesnulých podle měsíců - děti do 18 let a starší 50 let (platí pro roky 1630-1865):

V 17., 18. i první polovině 19. století byly nejnebezpečnějšími měsíci únor - březen a srpen - září.

Únor a březen platí hlavně pro starší lidi, ale i děti v těchto měsících umíraly nadprůměrně. Srpen a září platí jen pro děti, starší lidé v těchto měsících často neumírali a nebezpečná doba nastala opět až v prosinci.

Srovnání úmrtnosti podle jednotlivých století v průběhu roku vypadá takto (zde všichni nebožtíci, tedy děti i dospělí dohromady):

Podíl lidí, kteří zůstali celí život svobodní, byl menší než 10 % - byl asi 5 % u mužů a 8 % u žen.

Ostatní se oženili a vdaly. Jednomu z manželů po nějakém čase, průměrná délka manželství byla 22,5 roku, partner zemřel. Ženili se znovu vdovci? Vdávaly se znovu vdovy?

O tom jsme si řekli v tomto článku:

Statistik jsem v článku uvedl celou řadu; kdo má o problematiku hlubší zájem, nechť si, prosím, článek rozklikne. Zde si uvedeme jen krátké shrnutí:

Průměrné manželství trvalo 22,5 roku. Ve dvou třetinách případů zemřel muž, v jedné třetině žena; v případech obou pohlaví bylo vdově i vdovci kolem 50 let.

Z pozůstalých vdov se znovu vdala jen sedmina. I mladé vdovy do 30 let se znovu vdaly jen ve třetině případů a dvě třetiny takto mladých vdov zůstaly vdovami až do konce života. Ženy, které ovdověly po padesátce, se znovu nevdávaly téměř nikdy.

Z pozůstalých vdovců se znovu oženila o něco více než polovina. Z vdovců do 40 let se znovu oženilo více než 90 %; z mužů, kteří ovdověli po padesátce, se znovu oženila čtvrtina.

Jak se tedy změnil život žen narozených na severočeském venkově mezi třicetiletou a první světovou válkou?

Odhlédneme od sociálních nebo ekonomických záležitostí a shrneme si jen demografii…

Život žen narozených od třicetileté války do první poloviny 18. století se nijak významně neměnil. Vdávaly se přibližně ve stejném věku, rodily přibližně stejně dětí, přibližně stejně dětí se dožívalo dospělosti, ženy umíraly přibližně ve stejném věku.

První změny přicházejí ve druhé polovině 18. století:

Snad se mi na číslech podařila dokázat (v případě předmanželského sexu alespoň naznačit) změna sexuálního chování našich předků po roce 1750 - objevil se předmanželský sex, jak dokazuje nárůst nemanželských dětí a svobodných matek, i žen, které první dítě porodily dříve než šest měsíců po svatbě.

Osobně to považuji za doklad (vím, že je toto tvrzení poněkud odvážné, ale lepší vysvětlení nemám!) recepce „osvícenství“ i v nižších vrstvách obyvatelstva; alespoň u toho německého na severočeském venkově.

Zároveň to považuji za doklad upadajícího vlivu církve na chování zdejších poddaných.

Chtěl-li bych popíchnout „popírače doby temna“, shrnul bych druhou polovinu 18. století do věty: „Doba temna, doba nadvlády církve nad myšlením i chováním lidí, končila, lidé byli osvíceni…“

Zda toto nové sexuální chování zapříčinila dekriminalizace předmanželského sexu a upravení postavení nemanželských dětí či zda tato dekriminalizace následovala nový trend, nechávám na jiných. Sám jsem, na základě předložených čísel a dat, pro druhou variantu…

Druhá změna nastala s koncem 19. století.

Tou nejvýraznější je plánované rodičovství.

Výše jsme si ukázali, že ženy narozené v letech 1801-1825 porodily (mediánově, nikoli průměrně; ale i u průměrů je trend jasně viditelný) šest dětí, ženy narozené v letech 1826-1850 pět dětí, ženy narozené v letech 1851-1875 již jen čtyři děti, ženy narozené v letech 1876-1900 tři děti a běžný počet porozených dětí u žen narozených v letech 1900-1914, tedy žen, rodících za první republiky, byly děti dvě. Nástup plánovaného rodičovství u německého obyvatelstva na severočeském venkově v číslech…

Tyto „demografické“ články jsem začal psát koncem léta. Od té doby jsem, poněkud s překvapením, sledoval stále narůstající počet „sledujících“.

Všem vřele děkuji! Potěšilo mě, že má o mou práci někdo zájem.

Bohužel, téma „demografie“ se mi zdá vyčerpané. Snad jsme si ukázali všechny významnější aspekty života ženy. Od kolébky až do hrobu.

Pokud by někoho napadlo téma, které jsem opominul, prosím o příspěvek do diskuze; podíval bych se, zda by se téma dalo zpracovat.

I nadále budu psát články o našich předcích - jak žili, s čím se potýkali.

Budu rád, když někoho zaujmou.

A ještě jednou děkuji věrným čtenářům!