Článek
V minulém článku jsme se podívali na čísla dětské úmrtnosti v jedné severočeské obci mezi třicetiletou a první, resp. druhou světovou válkou:
V tomto článku se podíváme, jaké faktory v době od 17. do 19. století ovlivňovaly šanci na přežití dítěte.
Metodiku ani statistický vzorek v tomto článku popisovat nebudu, protože jsou popsány v článku minulém. Rovnou se tedy můžeme podívat na čísla:
Šance na přežití dítěte podle věku matky
„Biologicky je otěhotnění nejvhodnější okolo dvacítky.“ Krátká citace z jednoho článku (odkaz zde). Zda je to dnes pravda, zkoumat nebudeme. V minulosti to ovšem pravda nebyla…
Abych udržel dostatečný statistický vzorek, rozdělil jsem matky podle věku do skupin po pěti letech, přičemž k těm „okolo dvacítky“ jsem zařadil ty matky, které své děti porodily ve věku 17-24 let (mladší matky v naší typické severočeské podhorské obci nebyly - o věku prvorodiček jsem psal v tomto článku). Další věkové skupiny jsou pak matky ve věku 25-29, 30-34, 35-39 a matky starší čtyřiceti let (o matkách po čtyřicítce jsem psal v tomto článku).
Jak tedy věk matky ovlivňoval šanci na přežití dítěte?
Asi nepřekvapivě měly nejmenší šanci dožít se dospělosti děti narozené matkám starším 40 let. Ale snad naopak překvapivě jejich šance nebyla o tolik menší, než u žen nejmladších.
Zatímco průměrná dětská úmrtnost v 17.-19. století byla 40-45 %, u matek starších 40 let byla 48,9 %.
To ovšem bylo jen o něco málo více než u matek „okolo dvacítky“, kdy je podle uvedeného článku „otěhotnění biologicky nejvýhodnější“. Dětská úmrtnost dětí matek ve věku 17-24 let byla totiž obdobně vysoká - 45,4 %.
Průměrnou šanci na dožití se dospělosti měly děti narozené matkám ve věku 30-34 let. Takovým matkám umíralo 42,9 % narozených dětí ještě před dosažením dospělosti.
Zbývají tedy dvě věkové kategorie matek, jejichž děti měly největší šanci dožít se dospělosti. Dětská úmrtnost u matek ve věku 25-29 let dosahovala 38,7 % a u dětí matek ve věku 35-39 let 39 %.
Graf vypadá takto:
Dětská úmrtnost podle věku matky v 17.-19. století
V grafu vidíme, že v případě statisticky dostatečného vzorku případů se dětská úmrtnost podle věku matky příliš neliší.
Pokud bychom tyto věkové kategorie dále rozdělili, rozdíly by byly větší, ale zmenšuje se statistický vzorek a tedy se i zvyšuje možnost statistické chyby, resp. statistické nejistoty. Přesto:
Nejvíce dětí, a to hned dvě třetiny - 66,7 %, umíralo matkám starším 42 let. Pokud ovšem matka porodila dítě mezi 40. a 43. narozeninami, pak takové dítě se dospělosti nedožilo v 47,6 %. To už byla přibližně stejná šance jako u matek mladých ve věku 17-24 let…
Vidíme tedy, že zvýšená dětská úmrtnost platí jen pro matky starší 42 let. Jinak celkem nehrálo roli, zda matka dítě porodila ve 20 nebo 40 letech, šance na přežití dítěte byla přibližně stejná.
Šanci dětí na přežití mnohem více než věk matky ovlivňovalo něco jiného - kolik dětí matka za svůj život porodila.
Šance na přežití dítěte podle počtu porodů
Platila totiž jednoduchá úměra: čím méně dětí žena porodila, tím byla šance na jejich přežití vyšší.
Zopakuji: běžná dětská úmrtnost mezi třicetiletou a první světovou válkou byla v jedné typické severočeské podhorské obci 40-45 %.
Úmrtnost dětí u žen, které za svůj život porodily jen 1-2 děti, byla „jen“ 21,1 %. Toto procento se zvyšovalo s počtem porozených dětí, takže dětská úmrtnost u matek, které porodily 5-6 dětí, byla již 35,3 % a pokud žena porodila 10 a více dětí již 43,9 %.
Graf dětské úmrtnosti podle počtu narozených dětí vypadá takto:
Graf dětské úmrtnosti podle počtu narozených dětí jedné matky (skupiny po dvou dětech).
Pokud bychom vzali skupiny po třech dětech, tedy 1-3, 4-6, 7-9 a více než 10 narozených dětí, pak by graf vypadal takto:
Graf dětské úmrtnosti podle počtu narozených dětí jedné matky (skupiny po třech dětech).
V porovnání s grafem věku matky vidíme, že míra dětské úmrtnosti mnohem více závisela na počtu narozených dětí než na věku matky.
Šance na přežití dítěte podle pořadí narození
S tím souvisí i šance na přežití dítě podle pořadí narození. Mělo větší šanci přežít první, prostřední nebo poslední dítě jedné ženy?
Do této kategorie jsem zařadil jen ženy se sedmi a více dětmi. A zároveň s lichým počtem potomků – jen tehdy totiž existuje „prostřední“ dítě.
U takových žen mělo největší naději na přežití prostřední dítě, které umíralo „jen“ v 30,2 % případů. První dítě zemřelo v 41,2 % a poslední dítě matky, která porodila více než sedm dětí, mělo pak nejmenší šanci na přežití; ani ne poloviční, protože takových dětí zemřelo 52,8 %.
Dětská úmrtnost podle pořadí narození (první, prostřední a poslední dítě u matek se sedmi a více dětmi).
Jenže ještě jeden faktor hrál v míře dětské úmrtnosti roli:
Šance na přežití manželských a nemanželských dětí
Běžně se uvádí, že úmrtnost nemanželských dětí byla vyšší než těch manželských.
To mohu potvrdit i v případě této typické severočeské podhorské vesnice:
Dětská úmrtnost manželských dětí byla 40,8 %, u nemanželských dětí přesahovala polovinu - 56 % nemanželských dětí se nedožilo dospělosti.
Shrnutí
Které dítě mělo největší a které naopak nejmenší šanci na přežití?
Z uvedených čísel a grafů je patrné, že největší šanci na přežití měly děti, které se narodily matce průměrného věku a která zároveň celkem porodila nejvýše tři děti.
Malou šanci na přežití měly děti, které se narodily matce po jejích 43. narozeninách a která zároveň předtím porodila větší množství dětí.
Ale vůbec nejmenší šanci na přežití měly děti, které se narodily jako nemanželské velmi mladým matkám.
Zda za to mohly důvody „zdravotní“ nebo spíše ty „sociálně-ekonomické“ už nechávám na posouzení každého čtenáře…
Zdroje
SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice.
SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.
Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.
https://zena.aktualne.cz/rodina/dokdy-se-stat-matkou-a-kdy-uz-je-to-nezodpovednost/r~i:article:810981?lp=1
