Hrozivá dětská úmrtnost aneb na jaké nemoci umíraly děti před dvěma sty lety?

Jako i u mých předchozích článků se na otázky pokusíme odpovědět na základě rozboru matrik jedné severočeské obce na bývalém panství Česká Kamenice. Nebyla ničím výjimečná a takových obcí se v celém pásu mezi Krušnými horami a Krkonošemi nacházely stovky.

Dětské úmrtnosti jsem věnoval několik článků.

Jednou ze zkoumaných otázek bylo, jaké výše vlastně dětská úmrtnost dosahovala (odkaz zde). Kdo má zájem o detailní čísla, nechť si, prosím, rozklikne uvedený odkaz. Zde si jen řekněme, že dětská úmrtnost byla 40-45 %. Zároveň víme, že ze všech zesnulých dětí jich nejvíce umíralo ještě před prvními narozeninami, takových bylo 59 %, dalších 29 % umíralo ve věku 1-4 roky a zbylých 12 % ve věku 5-14 let (v odkazovaném článku je uvedeno, proč se děti nepočítají až do 18. narozenin).

Mnohem hůře na tom byla dvojčata, jejichž dětská úmrtnost přesahovala 70 %; jistě se dospělosti dožilo jen 25 % dětí, které se narodily jako dvojčata. Dvojčatům a jejich úmrtnosti jsem věnoval speciální článek (odkaz zde).

V dalším článku jsme se věnovali vztahu dětské úmrtnosti a věku matky nebo počtu sourozenců (odkaz zde). Nejvíce dětí umíralo rodičkám starším 42 let; u takových dětí byla dětská úmrtnost 66 %. Zároveň z článku víme, že čím víc dětí žena porodila, tím větší byla jejich úmrtnost. Také úmrtnost nemanželských dětí byla větší než průměrná.

Zatím jsme si ale neřekli, na co vlastně tyto děti vlastně umíraly…

V roce 1784 zasáhl do vedení matrik svým matričním patentem Josef II. A v matrikách se objevila kolonka „příčina úmrtí“, respektive doslova "nemoc"…

Ne že by byla vyplňována zcela spolehlivě, ale je to jediný zdroj, který nám udává důvod smrti. Pokud dítě zemřelo v době epidemie neštovic obsypáno puchýřky a stupy, těžko by farář do matriky zapsal jako příčinu úmrtí třeba infarkt. Alespoň přibližně spolehlivé tedy jsou.

V nadpisu článku jsem zmínil, že se bude bavit o době před dvěma sty lety. Dnes máme rok 2025. 2025 - 200 = 1825. Jeden rok je ale pro výzkum samozřejmě málo, takže si vezmeme celou první polovinu 19. století, tedy roky 1801-1850.

Budou nás zajímat jen děti do patnáctých narozenin a budeme zkoumat, na jaké nemoci umíraly. Rozdělíme si je přitom do výše zmíněných třech skupin podle věku, tedy 0 let, 1-4 roky a 5-14 let (jak se v historické demografii dělává - viz Eduard Maur - Základy historické demografie).

Celkem v této konkrétní běžné vsi na severočeském panství Česká Kamenice v letech 1801-1850 zemřelo 657 lidí (tři z nich ovšem byly mrtvě narozené děti). Sice to není předmětem článku, ale když už máme data z matriky i s věkem zesnulých, snad bude někoho zajímat, jakého věku se tehdy lidé dožívali.

I o tom jsem již jednou psal (odkaz zde), takže zde jen „hrozivý“ údaj - průměrný věk nebožtíka byl 23,2 roku. Tak nízké číslo je samozřejmě důsledkem vysoké dětské úmrtnosti. Pokud bychom vzali jen lidi, kteří se dožili dospělosti, pak průměrný věk takového nebožtíka byl 56 let (medián 60); takového věku se dožíval průměrný dospělý člověk před dvěma sty lety a obě pohlaví na tom byla stejně.

Ovšem tento článek bude výhradně o dětech, takže…

Vynecháme ony tři mrtvě narozené děti. Zůstane 264 dětí, které se narodily živé, ale nedožily se ani prvních narozenin.

Proč umíraly? Trochu poučenější čtenář jistě ví - psotník.

Co to vlastně takový psotník byl? Vlastně pořádně nevíme. Wikiskripta, „Internetové studijní materiály pro studenty českých a slovenských lékařských fakult“, se raději takovému pojmu úplně vyhýbají. Wikipedie pak uvádí: „Psotník (nebo jen konvulse od latinského convulsio – křeče) je zastaralý název choroby, uváděný jako příčina úmrtí u malých dětí. Jednalo se pravděpodobně o tetanické křeče (tj. křeče způsobené většinou nedostatkem vápníku, popř. hořčíku) spojené s bezvědomím. Vzhledem k nízké úrovni medicínských znalostí byly jako psotník zpravidla označovány jakékoliv křeče, které vedly k úmrtí dítěte v raném věku.“ Ještě v roce 2025 píše wikipedie výslovně: „jednalo se pravděpodobně o…“. Tedy žádná jistota. Ale dobře, byly to křeče.

Tyto křeče, psotník, zabily v průběhu první poloviny 19. století v této typické severočeské podhorské vesnici 173 z 264 dětí, které zemřely před prvními narozeninami; tedy 65,5 %. Psotník je jako příčina úmrtí uvedena i u dětí dalších kategorií, ale k nim se dostaneme později.

Osm procent dětí zemřelo ihned po porodu a jako příčina úmrtí je uvedeno prostě „těžkým porodem“ (durch schwere Geburt).

Dalších 6,8 % procent dětí zemřelo na „Stekcfluss“. Odborné lékařské termíny se v matrikách objevují až ke konci století, takže není úplně jasné, co tento „Steckfluss“ znamenal. Ale označovala se tak náhlá úmrtí (nikoli ale mrtvice - ta se označovala jako „Schlagfluss“, od čehož pochází české "trefil ho šlak"), tedy dnes bychom řekli „syndrom náhlého úmrtí“.

4,2 % dětí zemřelo na kašel, ať to byl černý, dávivý či jiný (v matrikách označovány jako Husten, Keuchhusten nebo Steckhusten).

Tedy 83 % kojenců zemřelo na jednu z těchto čtyř příčin.

Se 3,4 % následovala „slabost“ - „Schwäche“, „Lebensschwäche“. 2,7 % kojenců zemřelo na „Abzehrung“. Tento termín mohl označovat tuberkulózu, nádorové onemocnění, ale v případě dětí šlo spíše o vysílení organismu.

Kolem dvou procent dětí umíralo na úplavici nebo choleru; nelze rozhodnout, zda různé termíny „Durchfall“, „Darmfrass“, „Darmkolik“, „Ruhr“, Roteruhr" znamenají úplavici či choleru. Obdobný počet dětí umíral na tyfus. 1,5 % z dětí, které zemřely před prvními narozeninami, zahubily neštovice.

To jsou příčiny úmrtí 96,2 % dětí do jednoho roku. Zbylých 3,8 % úmrtí připadají na jiné nemoci, které si zde už vypočítávat nebudeme.

I u dětí této věkové kategorie byl nejčastější příčinou úmrtí psotník - mohl za 22,6 % úmrtí.

Po psotníku jsou na dalších místech „klasické“ dětské infekční nemoci (o epidemiích si povíme níže):

2. spála - 15,5 %,

3. zarděnky - 107 %,

4.-5. neštovice - 9,5 % (jde ale o zavádějící číslo; více o neštovicích si povíme níže),

4.-5. spalničky - 9,5 %,

Šestou nejčastější příčinou úmrtí dětí ve věku 1-4 roky bylo náhlé úmrtí - výše zmíněný "Steckfluss"; na něj zemřelo 8,3 % dětí. Se 4,8 % následovalo vysílení ("Abzehrung"), shodně po 3,6 % dětí zemřelo na kašel a tyfus, po 2,4 % dětí na úplavici nebo choleru, záškrt a „zuby“ (v matrice uvedeno „Zahnen“ nebo "Zahnenfieber").

Tyto příčiny zabily 95,2 % dětí, které zemřely ve věku 1-4 let. Zbylých 4,8 % připadá na jiné příčiny vyskytující se již jen jednotlivě (otok, vodnatelnost a další).

I tyto větší děti umíraly na psotník, který ale nebyl nejčastější příčinou úmrtí takto starých dětí.

Tyto děti nejčastěji umíraly na spálu - 24,2 %. Následovaly zarděnky s 15,2 %.

Pokud se podíváme na graf předchozí věkové kategorie a nebudeme brát v úvahu psotník, vidíme, že z infekčních nemocí byla v obou kategoriích nejčastější příčinou úmrtí spála a po ní zarděnky.

Třetí nejčastější příčinou úmrtí s 9,1 % byl psotník. Na čtvrtém místě byla nemoc, která mladší děti, zdá se, tolik neohrožovala - záškrt, na nějž zemřelo 9,1 % dětí, zemřelých ve věku 5-14 let.

Na neštovice i spalničky zemřelo shodně 6,1 % dětí. Opět při porovnání s grafem výše vidíme, že i v nižší věkové kategorii neštovice a spalničky zabily shodný počet dětí (opět upozorňuji, že otázku neštovic si rozebereme samostatně). 6,1 % dětí zemřelo náhlým úmrtím ("Steckfluss").

To tedy byly příčiny úmrtí 75,8 % dětí ve věku 5-14 let. Dále si uvedeme další nemoci již bez procent (ta budou níže v grafu) - kašel, tyfus, úplavice nebo cholera, tetanus. Byly samozřejmě ještě další příčiny, ale jednalo se o jednotlivé případy.

(Vidíme, že procenta v této věkové kategorii jsou u mnoha příčin úmrtí stejná. Je to proto, že v této věkové kategorii již mnoho dětí neumíralo a z jednoho půlstoletí jedné vesnice běžné velikosti je již malý statistický vzorek. Protože se ale v podstatě příčiny úmrtí až na psotník shodují s příčinami předchozí věkové kategorie, kde je vzorek větší, můžeme snad i čísla této věkové kategorie považovat za platná.)

Zdálo by se, že neštovice byly obdobně nebezpečné jako spalničky nebo záškrt a méně nebezpečné než spála a zarděnky.

Ve skutečnosti právě neštovice byly kromě psotníku největším zabijákem odrostlejších dětí. A to až do zavedení očkování. Naše panství bylo v tomto ohledu v českých zemích premiantem a očkování zde bylo prováděno již na konci napoleonských válek.

Vezmeme k ruce matriku jen z let 1784-1810; od roku 1784 známe příčiny úmrtí, od roku 1810 probíhalo na panství plošné očkování. A podíváme se samozřejmě jen na děti do 15 let.

I zde je nečastější příčinou úmrtí psotník s 58,9 % všech zemřelých dětí. Neštovice ale s 8,6 % poskočily na druhé místo, 6,5 % dětí zemřelo na zarděnky, 5,4 % na černý kašel a 2,2 % na spalničky.

Pokud bychom si vzali jen dětí věkové kategorie 1-14, pak sice s 25,4 % povede psotník, ale na neštovice zemřelo už 19 % dětí. 17,5 % dětí zabily zarděnky, 11,1 % černý kašel a 4,7 % spalničky (záškrt se v naší vsi v těchto letech vůbec nevyskytoval, resp. není uveden jako příčina úmrtí ani u jednoho dítěte).

Takže neštovice byly před očkováním kromě psotníku pro děti tou nejzákeřnější nemocí. (Děti, kterým se podařilo přežít, často osleply; některé zdroje uvádějí až polovinu takových případů.)

Po roce 1810 a zavedení očkování v této obci na neštovice nezemřelo ani jedno dítě.

Největším zabijákem dětí byl psotník, na který zemřelo 51 % dětí. Výrazný podíl psotníku jako příčiny úmrtí byl u dětí do jednoho roku; v této kategorii na psotník zemřely dvě třetiny kojenců. Čím starší děti byly, tím méně na psotník umíraly - v kategorii 1-4 roky to byla ještě čtvrtina až pětina dětí, v kategorii 5-14 let již „jen“ desetina.

Ve starších kategoriích byly nejčastějšími příčinami úmrtí kromě zmíněné psotníku spála, na kterou umírala pětina dětí starších jednoho roku. Osmina dětí starších jednoho roku zemřela na zarděnky, desetina shodně na neštovice (o nichž ale víme, že zcela úmrtí na neštovice vymizela už po prvním desetiletí 19. století) a spalničky, dvacetina na záškrt. Necelá desetina umírala také na „Steckfluss“, tedy náhlým úmrtím.

Zde je graf nejčastějších příčin úmrtí, pokud spojíme dvě kategorie do jedné (tedy u dětí starší jednoho roku - víme, že příčiny se u nich tolik nelišily):

Jak časté vlastně epidemie byly?

Úřady samozřejmě epidemie sledovaly, ale bohužel se tento dvě stě let starý materiál dochoval tak torzovitě, že bude lépe se obrátit opět k matrikám.

Jenže - z nich poznáme jen úmrtí. Proběhla-li vesnicí epidemie, ale nikdo na ní nezemřel, nevíme o ni.

Ale - jak často se při vysoké úmrtnosti na nemoci taková situace stala? Nevím! Ale moc často asi se.

Do epidemií jsem tak zařadil infekční nemoci, na které v krátkém časovém úseku zemřeli alespoň dva lidé. (Snad to takto bude stačit - nejedná se o článek vědecký, ale populárně-naučný.)

„Encyklopedicky“, snad to bude „údernější“ než mnoho slov:

1786 - tři měsíce epidemie černého kašle, pět obětí ve věku 0-2 roky,

1790 - dva měsíce epidemie neštovic, sedm obětí ve věku 0-5 let,

1795 - jeden měsíc epidemie neštovic, tři oběti ve věku 0-3 roky,

1800 - dva měsíce epidemie neštovic, šest obětí ve věku 0-7 let,

1800 - jeden měsíc epidemie spalniček, čtyři oběti ve věku 0-11 let,

1802 - dva měsíce epidemie cholery nebo úplavice, sedm obětí ve věku 2-60 let,

1806 - tři měsíce epidemie zarděnek, třináct obětí (nejhorší epidemie v obci mezi roky 1784-1865) ve věku 2-56 let,

1807 - dva měsíce epidemie břišního tyfu, pět obětí ve věku 6-28 let,

1809/1810 - dva měsíce epidemie neštovic, dvanáct obětí (druhá nejhorší epidemie 1784-1865) ve věku 0-7 let

1812 - měsíc epidemie spalniček, dvě oběti ve věku 0 a 10 let,

1818 - tři měsíce epidemie spály, jedenáct obětí (třetí nejhorší epidemie) ve věku 0-7 let,

1819 - měsíc epidemie břišního tyfu, dvě oběti ve věku 2 roky a 56 let,

1822 - měsíc epidemie spalniček, čtyři oběti ve věku 0-7 let,

1824 - dva měsíce epidemie spály, osm obětí ve věku 0-7 let,

1827 - měsíc epidemie spály, dvě oběti ve věku 0 a 3 roky,

1833 - dva měsíce epidemie cholery, čtyři oběti ve věku 1-73 let,

1833 - tři měsíce epidemie břišního tyfu, čtyři oběti ve věku 3-75 let,

1834 - tři měsíce epidemie černého kašle, dvě oběti, obě ve věku 0 let,

1840 - měsíc epidemie zarděnek, čtyři oběti ve věku 0-9 let,

1852 - měsíc epidemie spály, dvě oběti ve věku 0 a 4 roky,

1854 - dva měsíce epidemie spalniček, pět obětí ve věku 0-5 let,

1855 - měsíc epidemie záškrtu, dvě oběti ve věku 0 a 3 roky,

1855 - měsíc epidemie cholery, jedenáct obětí ve věku 11-73 let,

1855 - měsíc epidemie úplavice, tři oběti ve věku 2-39 let,

1860 - měsíc epidemie kašle, dvě oběti, obě ve věku 0 let,

1861 - měsíc epidemie spalniček, dvě oběti ve věku 0 a 2 roky,

1861 - měsíc epidemie úplavice, čtyři oběti ve věku 3-31 let,

1864 zima/jaro - měsíc epidemie zarděnek, dvě oběti ve věku 0 a 2 roky,

1864 podzim, tři měsíce epidemie zarděnek, čtyři oběti ve věku 0-11 let.

80 let - 29 epidemií, při kterých zemřeli aspoň dva lidé. Samozřejmě nepočítaje v to epidemie, při kterých zemřel jen jeden člověk…

29 epidemií - 143 obětí, 4,93 oběti na jednu epidemii.

Po pěti epidemiích spalniček a úplavice nebo cholery, po čtyřech epidemiích záškrtu, spály a neštovic.

Čtyři epidemie neštovic nikoli za 80 let, ale jen za 23 let mezi lety 1786-1809/1810. Poté přišlo očkování - 0 epidemií - 0 obětí.

Epidemie neštovic v roce 1809 zabila 12 dětí ve věku 0-7 let a epidemie spály v roce 1818 11 dětí ve věku 0-7 let.

Ročně se v obci narodilo kolem 15 dětí. Při vysoké dětské úmrtnosti žilo v obci v této době kolem 85 dětí ve věku 0-7 let. Epidemie neštovic v roce 1809 a spály v roce 1818 zabila každé sedmé dítě ve věku 0-7 let žijící v jedné typické vesnici.

Vítejte v severočeské vesnici před dvěma sty lety…

SOA Litoměřice, Sbírka matrik, matriky farnosti Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu obce Kunratice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Psotník

https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Speciální%3AHledání&search=psotník&go=Odeslat