Článek
Otázky odpovíme pomocí rozboru matrik jedné severočeské vesnice. Dříve patřila k panství Česká Kamenice, dnes k okresu Děčín, ale podobných vesnic byly v celé hornaté oblasti severních Čech, a nejen tam, stovky.
Matriky farnosti Česká Kamenice jsou dochovány od roku 1630, takže přibližně od roku 1650 můžeme sledovat věk manželů v době sňatku. A to až do doby první republiky, takže si můžeme ukázat vývoj v průběhu tří set let.
V jednom z předchozích článků jsme se zabývali věkem nevěst:
Nyní se tedy podíváme, zda si tyto nevěsty braly starší, stejné staré či mladší muže, zda a případně jak se tato čísla s postupem doby měnila.
Ještě krátce o statistickém vzorku: tento vzorek obsahuje 1 425 sňatků.
Sňatků se v průběhu těchto tří století v „naší“ vesnici odehrálo pochopitelně více, ale ne u všech se mi podařilo zjistit přesné datum narození obou snoubenců. To se mi bezpečně podařilo u 1 425 sňatků, takže s tímto statistickým vzorkem budeme pracovat.
Tyto sňatky si pak pro zjištění vývoje rozdělíme na jednotlivá půlstoletí, takže se jednotlivé vzorky samozřejmě zmenší: tak pro 17. století je to „jen“ 102 sňatků, pro první polovinu 18. století 133 sňatků, pro druhou polovinu 18. století již 192, pro první polovinu 19. století 306, pro jeho druhou polovinu již 411 sňatků a pro první polovinu století 20. „jen“ 251.
Teď již k věkovým rozdílům mezi manžely:
Byli starší ženichové, nevěsty či byli stejně staří?
Jak se snad dalo očekávat, většinou byl starší ženich: z 1 425 sňatků se tak stalo v 1 005 případech, to je 70,5 %. Nevěsta byla starší v 313 případech, což je 22 %. Stejně staří byli snoubenci v 7,5 % sňatků:
Celkem mezi lety 1630-1945.
Pro všechna sledovaná období platí, že starší byl ženich. Také platí, že ve všech sledovaných obdobích se podíl takových sňatků pohyboval kolem 70 %.
Nevěsty byly ve všech obdobích starší přibližně v pětině případů a ani tento podíl se nijak významně neměnil, jen v první polovině 19. století se přiblížil čtvrtině:
Podle jednotlivých půlstoletí.
Jinak by čísla vypadala, pokud bychom kategorii „stejně staří“ trochu rozšířili. Třeba na rozdíl do tří let věku, ať ve prospěch ženicha či nevěsty.
Při takovém kritériu „stejného věku“ snoubenců byl sice i tak většinou muž starší, ale podíl takových sňatků poklesl ze 70 % na 54 %. „Stejně staří“ (opakuji: za stejný věk nyní považujeme rozdíl do tří let — bez ohledu na to, zda je starší ženich či nevěsta) snoubenci byli přibližně ve třetině případů (35 %). A jen při desetině sňatků byla nevěsta o tři a více let starší než ženich:
Celkem 1630-1945 ("stejný věk" = do tří let rozdílu).
I v tomto případě pro všechna sledovaná období mezi třicetiletou válkou a koncem 19. století platí, že ženich byl minimálně v polovině případů starší o tři a více let. Až v první polovině 20. století tento podíl poklesl těsně pod polovinu, na 49 %. A naopak se v tomto období nápadně zvýšil podíl sňatků kategorie „stejně staří“ manželé:
Podle jednotlivých půlstoletí.
Pokud bychom tedy „stejné stáří“ manželů brali jako to do tří let věku, pak můžeme krátce shrnout, že v polovině až dvou třetinách případů ve všech sledovaných obdobích byl muž starší o tři a více let.
Stejně staří byli manželé přibližně ve třetině případů; s tím, že v první polovině 20. století byl tento podíl již téměř poloviční.
Ženy byly o tři a více let starší přibližně v desetině případů ve všech sledovaných obdobích; s výjimkou první poloviny 19. století, kdy byl tento podíl přibližně šestinový.
Jak velký byl věkový rozdíl mezi manžely a jak se měnil v průběhu staletí?
1 425 sňatků - průměrný věkový rozdíl, ať ve prospěch muže či ženy, byl 4 roky (medián 3 roky).
To byl běžný věkový rozdíl mezi manžely v jedné typické severočeské vesnici mezi třicetiletou a druhou světovou válkou.
V průběhu staletí se tento rozdíl mírně snižoval. V 17. století i první polovině 18. století byl rozdíl věku mezi manžely shodně 5,3 roku (medián ale jen 4 roky) a ve druhé polovině 18. století 5,2 roku (medián 3,5 roku). V první polovině 19. století klesl na 3,7 roku a u sňatků uzavřených mezi lety 1901-1945 byl průměrný rozdíl mezi manžely jen 3 roky a medián jen dva.
Pokles rozdílu věku mezi manžely vypadá v grafu takto:
Průměrný rozdíl věku mezi manžely.
Nejčastěji byl tedy rozdíl věku nejprve čtyři roky do poloviny 18. století, poté tři roky v 19. století a nakonec dva roky v první polovině 20. století.
Ještě jeden graf… V něm si ukážeme, jaké byly věkové rozdíly mezi manžely v průběhu staletí podle kategorií „stejně staří“ (zde opět míněno do tří let věku), rozdíl věku 3-5 let, 6-9, 10-14 a více než 15 let.
Mezi lety 1630-1945 ve dvou třetinách převažovaly sňatky, s rozdílem do šesti let věku. Víme, že kategorie „stejně staří“ tvořila přibližně třetinu sňatků, až v první polovině 20. století vystoupal podíl takových sňatků vystoupal téměř na polovinu; celkem byl podíl takových sňatků mezi lety 1630-1945 35,1 %.
Druhé nejčastější byly sňatky s věkovým rozdílem 3-5 let, takových bylo 30,7 %.
Sestup platí i dále - čím větší věkový rozdíl, tím menší podíl sňatků. Sňatků s věkovým rozdílem 6-9 bylo 18,7 %, s rozdílem 10-14 let 8,1 % a s rozdílem větším než 14 let 7,5 %.
Sňatky podle rozdílu věku manželů.
V průběhu staletí se podíl sňatků lidí výrazného věkového rozdílu snižoval:
Vývoj věkových rozdílů mezi manžely mezi lety 1630-1945.
Graf je trochu nepřehledný, takže si řekněme, že podíl manželství s rozdílem věku nad šest let poklesl ze 47,1 % v 17. století až na 23,9 % v první polovině 20. století. A pokud bychom vzali jen manželství s rozdílem věku nad 10 let, pak podíl takových manželství klesl z 21,6 % v 17. století (přičemž nejvíce jich bylo ve druhé polovině 18. století - 22,9 %) až na 10,4 % shodně ve druhé polovině 19. století i první polovině 20. století.
Podíl manželství s vyššími věkovými rozdíly na celkovém počtu sňatků.
O kolik byl starší muž a o kolik žena?
Zde je patrný rozdíl v pohlavích.
Vynecháme-li sňatky stejně starých snoubenců (tj. přesně 0 let rozdílu, nikoli "do tří let"), pak u párů, v nichž byl muž starší, kolísal průměrný věkový rozdíl mezi 8,8 a 5,3 roky. V 17. i 18. století se držel kolem 8,5 roku, po roce 1800 se začal snižovat až na 5,3 roku v první polovině 20. století.
V případě, kdy byla starší žena, byl tento rozdíl poloviční a pohyboval se mezi 4,1 a 2,5 roky. Od třicetileté války až do první poloviny 19. století se držel mezi 3,5-4,1 roky a přibližně od roku 1850 se snižoval až na 2,5 roku v první polovině 20. století.
Graficky znázorněn vypadá rozdíl takto:
Věkový rozdíl mezi manžely v případě staršího muže a starší ženy.
„Lidově“ řečeno: pokud byl v manželství starší muž, pak byl starší „o hodně“, zatímco pokud byla starší žena, pak byla starší „o málo“.
Tím se konečně dostáváme k nadpisu článku: Jak časté byly sňatky mezi výrazně starším mužem a mladou ženou a výrazně starší ženou a mladším mužem.
Výrazně starší muž vs. výrazně starší žena
V literatuře, a to i té odborné, se často objevuje topoi, kterak si mladíci brali staré vdovy, aby se „domohli“ k majetku. Kdo četl pozorně, jistě již tuší, zda je takové klišé pravdivé…
Zde je graf zobrazující v procentech věkové rozdíly mezi manžely u všech zjištěných sňatků od třicetileté do druhé světové války:
Věkové rozdíly mezi třicetiletou a druhou světovou válkou, v procentech.
Z předchozího textu víme, že podíl sňatků s větším věkovým rozdílem než 10 let byl v průběhu staletí mezi desetinou a pětinou; za celých tři sta let to bylo 15,6 %.
Neboli: z 1 425 sňatků bylo takových sňatků 222. Z těchto 222 případů jich na o 10 a více let starší muže připadá 92,8 %, na starší ženy jen 7,2 %. Z celkového počtu sňatků jen v 1,3 % případů byla žena o více než deset let starší než muž.
Neboli: v průběhu tří set let se z 1 425 sňatků vyskytlo jen 18 sňatků, kdy byla žena o 10 a více let starší než muž. A z těchto 18 sňatků jen 4 byly ty, kdy byla žena starší o více než 15 let.
Největší věkové rozdíly
„Rekordy“ samozřejmě drží staří vdovci. Největším věkovým rozdílem za tři sta let v jedné severočeské vesnici je 49 let, když si v roce 1762 25letá slečna vzala 74letého vdovce. V roce 1723 se pak odehrála svatba 70letého vdovce s 25letou slečnou, rozdíl tedy 45 let. V dalších 10 případech bylo muž o 30-40 let starší než žena.
Oproti tomu „rekord v opačné kategorii“, kdy byla starší žena, je „jen“ 20 let, když si v roce 1838 40letá vdova vzala 20letého mládence. V dalších třech případech byla žena o 17, 16 a 15 let starší než muž.
Stará vdova - mladý mládenec. Vděčný literární námět, jak dokázala třeba Karolina Světlá ve svém Vesnickém románu z prostředí nedalekého Podještědí.
A ano, takové případy se skutečně děly - 4 za 300 let…
Zdroje
SOA Litoměřice, sbírka matrik, farnost Česká Kamenice.
SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy obyvatel obce Kunratice.
Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.
