Rychlá svatba nebo sám do konce života? Aneb o vdovcích a vdovách v minulosti

Jako i u mých předchozích článků se na otázky pokusíme odpovědět na základě rozboru matrik jedné severočeské obce na bývalém panství Česká Kamenice. Nebyla ničím výjimečná a takových obcí se v celém pásu mezi Krušnými horami a Krkonošemi nacházely stovky.

O svatbách mezi třicetiletou a druhou světovou válkou v této konkrétní vsi jsem psal již několikrát. Rozebrali jsme si věk nevěst při první svatbě (odkaz zde); otázku, zda se svobodné matky vdávaly či zůstávaly svobodnými matkami (odkaz zde); data svatby podle měsíců i dnů v týdnu (odkaz zde); věkové rozdíly mezi manžely (odkaz zde) nebo otázku, z jaké vzdálenost pocházeli ženiši nevěst jedné vesnice (odkaz zde).

V tomto článku se podíváme na to, jak svůj „nový“ stav řešili vdovci a vdovy.

Mezi rokem 1630, odkdy jsou pro farnost Česká Kamenice zachovány matriky, a první světovou válkou se v obci odehrálo 1 158 svateb (ve skutečnosti jich bylo o něco více, ale matriky z dob třicetileté války nejsou zcela kompletní).

1 158 ženichů - 1 158 nevěst. Jaký byl jejich rodinný stav před svatbou?

Mládencem bylo 78,4 % ženichů, zatímco slečnou (budu používat novějšího výrazu slečna místo tehdejšího panna - Jungfrau) 93,1 %. Vdovcem bylo 18 % ženichů, vdovou jen 4,8 % nevěst. Zcela jistě se mi nepodařil zjistit rodinný stav 3,6 % ženichů a 2,1 % nevěst. I kdybychom tyto nejisté vzali v úvahu, je zřejmý nepoměr mezi pohlavími.

Pokud bychom vzali jen „jisté“ případy, pak při 78,8 % sňatků se brali mládenec se slečnou a v 2,5 % sňatků vdovec s vdovou. Sňatků mezi vdovcem a slečnou bylo 16,1 % a mezi vdovou a mládencem jen 2,5 %. Opět je zřejmý nepoměr mezi vdovci a vdovami.

Průměrné manželství trvalo 22,5 roku.

Stříbrné svatby se nedožila ani polovina párů (a nebylo to samozřejmě kvůli rozvodům) - 52,7 % sňatků trvalo méně než 25 let.

25-49 let pak trvalo 43,4 % manželství, takže zlatou svatbu tak oslavilo jen 3,9 % manželů (nejdelší manželství v této obci mezi třicetiletou a první světovou válkou trvalo 58 let). Při tehdejším průměrném sňatkovém věku kolem 25 let u nevěst a kolem 29 let u ženichů a nízké naději na dožití (mezi 55-60 lety u těch, kteří se dožili dospělosti), je jasné, že zlaté svatby byly i při neexistenci rozvodů řídké…

Z odkazovaného článku víme, že muži i ženy se dožívali přibližně stejného věku. Protože byli ženichové starší než nevěsty, teoreticky by mělo manželství častěji končit smrtí manžela než manželky.

A skutečně - dvě třetiny, resp. 63,4 %, manželství skončilo smrtí manžela, třetina, 36,6 % smrtí manželky.

Pokud zemřel muž, bylo vdově průměrně 48,3 roku. U mužů to bylo podobné - pokud zemřela žena, bylo vdovci průměrně 50,8 roku.

Ve věku tedy žádný rozdíl mezi vdovci a vdovami nevidíme. Z výše uvedených čísel ale víme, že rozdíl existoval:

Po ovdovění se znovu oženilo 54,8 % vdovců, zatímco 45,2 % jich zůstalo vdovcem až do smrti.

U žen jsou čísla značně odlišná: po ovdovění se znovu vdalo jen 14,3 % vdov, zatímco 85,7 % vdov zůstalo vdovou až do smrti. Přitom byly vdovy v průměru o dva a půl roku mladší než vdovci…

Snad by šlo namítnout, že pokud bylo vdově přes padesát, nebyla již na „svatebním trhu atraktivní“. Takže se podíváme na mladé vdovy a vdovce:

Pokud muž ovdověl do svých 40. narozenin, zpravidla se znovu oženil - učinilo to 92,9 % mladých vdovců; ve věkové kategorii do 30 let jich bylo dokonce 98,9 %.

Ovšem pokud ovdověla do svých 40. narozenin žena, vdala se jen ve třetině případů - jen 33,7 % žen ovdovělých do svých 40. narozenin se vdalo podruhé.

I pokud bychom si vzali vdovy ovdovělé už před třicítkou, zjistíme, že i těch se znovu vdalo jen 37,5 %. Neboli - 62,5 % žen, které ovdověly před oslavou třicátých narozenin, zůstalo vdovami do smrti.

Rozdíl bije do očí také v porovnání starších vdov a vdovců. Znovu se oženila čtvrtina vdovců, kteří ovdověli po padesátce (zde ovšem lhostejno, zda takové vdovci bylo 51 nebo 81); přesně jich bylo 26,1 %. Kolik bylo žen, které ovdověly po padesátce a poté se znovu vdaly? 1,4 (!) %.

V této kapitolce se podíváme jen na ty vdovce a vdovy, kteří se znovu oženili a vdaly.

Běžně se vdovci a vdovy znovu ženili a vdávaly 1-5 roků po svatbě. Takových bylo 61,9 % vdovců (upozorňuji, že se bavíme jen o těch, kteří se znovu oženili), u vdov to bylo 72,7 %. Další sňatek déle než šest let po ovdovění uzavřel téměř shodný podíl vdovců i vdov - 9,5 % vdovců a 9,1 % vdov.

Rozdíl tedy spočívá u vdovců a vdov, kteří nový sňatek uzavřeli méně než rok po smrti prvního manžela/ky. U vdovců bylo takových 28,6 %, u vdov jen 18,2 %.

Ti, kteří nedrželi rok smutku po úmrtí ženy nebo muže se průměrně znovu ženili šest měsíců po smrti manželky/a. V tomto ohledu rozdíl mezi pohlavími nebyl.

Průměrné manželství trvalo 22,5 roku. Ve dvou třetinách případů zemřel muž, v jedné třetině žena; v případech obou pohlaví bylo vdově i vdovci kolem 50 let.

Z pozůstalých vdov se znovu vdala jen sedmina. I mladé vdovy do 30 let se znovu vdaly jen ve třetině případů a dvě třetiny takto mladých vdov zůstaly vdovami až do konce života. Ženy, které ovdověly po padesátce, se znovu nevdávaly téměř nikdy.

Z pozůstalých vdovců se znovu oženila o něco více než polovina. Z vdovců do 40 let se znovu oženilo více než 90 %; z mužů, kteří ovdověli po padesátce, se znovu oženila čtvrtina.

SOA Litoměřice, sbírka matrik, matriky farnosti Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice.

Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1998.