Článek
Pod tíhou současného nepříznivého hospodářského a ekonomického vývoje v České republice se premiér Petr Fiala v pátek 1. 9. 2023 pokusil ve svém vystoupení na konferenci Česko na křižovatce, kterou pořádala Hospodářská komora ČR ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy, Svazem obchodu a cestovního ruchu, Potravinářskou komorou a dalšími oborovými organizacemi, nastínit optimistické vize pro budoucí vývoj na dalších 30 let. Současné dlouhodobé přešlapování na místě se snažil odůvodnit vládnutím bez vizí, tj. za deficitu společných cílů. A to obzvláště pak v posledních deseti letech, což považuje za ztracená léta. Česká republika se dle jeho názoru nikam neposunula z hlediska rozvoje potřebné infrastruktury, kvality služeb či odolnosti vůči krizím.
Jak je to s posunem České republiky v oblasti životního prostředí. V tomto ohledu si je nutno uvědomit, že posun se může dít nejen dopředu, ale i dozadu, tj. ke zhoršení stavu. Je pravda, že aktuálně se Česká republika v rámci stavu životního prostředí posunula mezi zeměmi EU z 23. na 22. místo, ale v žádném případě toto nelze považovat za příznivý vývoj a úspěch. Prostě, z bláta do louže, jelikož v rámci 27 zemí EU jsme ve stavu životního prostředí stále na chvostu. Navíc k tomuto posunu došlo zásluhou významného zlepšení v odpadovém hospodářství, avšak v oblastí emisí do ovzduší, došlo k dalšímu zhoršení, tj. k posunu dozadu. V emisích skleníkových plynů patří Česká republika mezi nejhorší státy EU, přičemž na obyvatele u nás vyprodukujeme více skleníkových plynů než dokola omílaná Čína.
Petr Fiala se pak následně snažil jako pouťový kouzelník poněkud zoufala vytáhnout z klobouku nějakého králíka coby doklad pozitivních stránek našeho vývoje. Účastníky konference a potažmo prostřednictvím medií i lid žijící v české kotlině se pokusil pozitivně naladit argumentem, že jsme devátou největší zemí EU. Nechci přímo použít formulaci z české pohádky Tři veteráni, ale za to si však skutečně nic nekoupíme. K lepšímu pochopení odbočím do oblasti sportu. Slovinsko má zhruba 2 miliony obyvatel (144. místo na světě), ale v řadě sportovních odvětví, a to včetně kolektivních sportů s vysokým nárokem na počet sportovců, je na tom lépe než Česká republika.
Vraťme se však ke stavu životního prostředí v České republice. Není nám nic platné, že jsme devátou zemí EU, když jsme na 22. místě mezi zeměmi EU ve stavu životního prostředí, tj. mezi evropskými propadlíky. V souvislosti s argumentem devátého místa český premiér konstatoval, že se lidem v České republice žije velmi dobře a bezpečně. I toto v oblasti stavu životního prostředí však pokulhává za syrovou realitou. Jak se může občanům žít velmi dobře, když se emise do ovzduší zhoršují? A jak se našincům může žít bezpečně, když se musí bát otevřít okno, aby obydlí nezamořily odpudivě páchnoucí emise z blízkého zdroje zahrnující i karcinogenní benzen?
Dalším pozitivně naladěným argumentem Petra Fialy byla ekonomická prosperita, kdy vítězoslavně konstatoval, že Česká republika patří v této oblasti mezi 20 % nejúspěšnějších zemí světa. Pro lepší představu OSN měla k červnu 2022 celkem 193 členských států, tzn. oněch 20 % představuje 40 zemí. Jak vyplývá z výše uvedených faktů Česká republika v oblasti stavu životního prostředí naopak patří mezi 20 % nejhorších zemí EU, jelikož ona pozitivně prezentovaná prosperita je v České republice vykoupena i drancováním přírodních zdrojů a zvyšujícími emisemi.
Následně Petr Fiala konstatoval bez další specifikace, že excelujeme i v řadě dalších odvětví. Osobně by mě zajímalo, které tím měl na mysli. V každém případě excelovat v něčem, nemusí být vždy to pozitivní, např. rekordní nárůst zadlužení ČR, vysoká byznysová inflace v ČR navazující na objektivní nákladovou inflaci, kdy si podnikatelské subjekty ve fázi významného růstu cen řekly, že jaksi zkusí, co lid v české kotlině unese apod. V každém případě však Česká republika neexceluje ve stavu životního prostředí. O tom nemůže být sebemenších pochyb.
Premiér Petr Fiala pak jako alternativu současného přešlapování na křižovatce nastínil do budoucna vizi České republiky coby hlavní křižovatky Evropy. Ta v jeho pojetí zahrnovala posílení ČR jako sebevědomé země, vybudování efektivního státu, žádoucí rozvoj vzdělávání a realizace strategických projektů (rozvoj jaderné energetiky, rozvoj obnovitelných zdrojů, plynofikace tepláren, posílení energetické sítě, rychlé dobudování dopravní infrastruktury – dálnice, rychlostní železnice, realizace strategických technologických inovací – malé modulární jaderné reaktory, těžba lithia a jeho využití, rozvoj výroby čipů a rozvoj výroby umělé inteligence). V souvislosti s vizi České republiky coby hlavní evropské křižovatky vzpomenul z jeho pohledu čtyři hlavní oblasti, kterých by se tato vize měla týkat: doprava, energetika, technologické inovace a kultura.
S ohledem zejména na zmíněnou kulturu však český premiér zcela trestuhodně opomněl oblast životního prostředí. Tu zmínil až v závěru svého vystoupení zcela na okraj v poznámce, že realizace jim nastolené vize povede i k lepšímu životnímu prostředí. S tím ale lze souhlasit pouze částečně. Je pravdou, že případný rozvoj jaderné energetiky včetně modulárních reaktorů, jakož i rozvoj elektromobility by měl v rámci náhrady spalování nekvalitního hnědého uhlí, resp. v rámci náhrady aut se spalovacími motory přispět ke snížení emisí. Aktuálně je však i pravdou, že reálná politiky Fialovy vlády, spočívající ve zvýšení rychlosti na některých dálnicí na 150 km/hod, naopak povede ke zvýšení emisí.
Zejména je však pravdou, že elektrárny a teplárny a doprava nejsou jedinými zdroji emisí. Jak se tedy pravděpodobně zachovají průmysloví a zemědělští producenti jako znečišťovatelé ovzduší a vod? Pokud vize České republiky coby hlavní evropské křižovatky nezahrnuje životně důležitý faktor trvale udržitelného rozvoje, tj. zachování životního prostředí na ústavou dané příznivé úrovni, dávají smutnou odpověď dopady byznysové inflace v ČR, která na jedné straně vysávala obsah portmonek obyčejných lidí a znehodnocovala jejich úspory a na straně druhé vedla k rekordním ziskům mlýnů při výrobě mouky, pekáren, mlékárnám, masokombinátům a neposlední řadě i cukrovarů, ale i při tuzemských rekreacích. Z tohoto důvodu bylo v úvodním odstavci vyjmenováno, které organizace se podílely na pořádání konference Česko na křižovatce, aby si člověk mohl udělat s ohledem na osobní zkušenosti udělat představu, které podnikatelské subjekty se podílely na byznysové inflaci.
Občané České republiky tak nemůžou očekávat od podnikové sféry žádnou shovívavost ani v oblasti ochrany životního prostředí. Vždyť na prvním místě jde peníze, tj. zisky byznysu. Toto platí i v oblasti ochrany životního prostředí bez ohledu na to, že čeští byznysmeni znehodnocují v zájmu svých zisků životní prostředí i pro svoje vlastní děti a vnoučat. Ve vztahu k životnímu prostředí bude byznys nadále investovat finanční prostředky do greenwashingu nebo také „green sheen“ (zelený lesk) coby klamavé marketingové strategie, že daný provozovatel je ekologicky vstřícný a do morku kosti zodpovědný ve vztahu k životnímu prostředí. Avšak nejen my staročeši víme, že není všechno zlato, co se třpytí.
Ve vtahu k životnímu prostředí, jakož i zdraví obyvatel, budou podnikatelské subjekty investovat nemalé prostředky do různých rádoby vědeckých či odborných studií zpracovaných podle rčení „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“, že glyfosáty nejsou pro člověka nebezpečné, kdy předtím nebylo nebezpečné ani DDT či nemělo škodlivé dopady ani kouření, resp. že jimi vypouštěný karcinogenní benzen nemůže mít škodlivé účinky, jelikož pochází z přírodně těžené suroviny. Bla, bla, bla, ale jinak skutek utek.
Co se týče kompetentních úřadů pak občané České republiky mohou za stavu, kdy zásadní vize neobsahuje ochranu životního prostředí, očekávat, že úřední osoby nebudou nadále respektovat právní řád či dokonce budou právní předpisy v této oblasti porušovat. A tím budou umetat cestičky pro představy byznysu bez ohledu na dopady pro životní prostředí. Pro obyčejného člověka a jejich děti a vnoučata nic pozitivního.
Takže k vizi Petra Fialy o hlavní evropské křižovatce se kontrastu nabízí vize prezentovaná v rámci aktivit hnutí Fridays for Future koncem června 2022 na jejím transparentu: „Proč bychom se měli učit pro budoucnost, když ti, co o ní rozhodují, dělají vše pro to, aby žádná nebyla!“ To ve svých důsledcích může znamenat, že se z oné hlavní křižovatky vydáme do slepé uličky.
Čt24 archiv pořadů (spustit.cz) (vyhledat pořad z 1. 9. 2023 od 9:00 hod, zhruba polovina stopáže)
