Článek
Druhý díl seriálu Sedm schodů k moci pamětníkům zároveň připomněl, že ODS od svého prvopočátku měla velmi blízko k šedé ekonomice. Byť první politické aféry a skandály se týkaly jiných stran či jiných ministrů: Sachergate a skandál spolupracovníka StB Josefa Bartončíka (oboje KDÚ-ČSL), kauza Diag Human (ministr Bojar), dlouho na sebe nenechaly čekat i aféry přímo spojené s ODS. Počínaje aférou Helbig. Nesmíme však opomenout, že právě ODS a její stoupenci byli při naplňování Klausovy vize spočívající v co nejrychlejší privatizaci jaksi v první linii tunelování. A pokud se na skok přeneseme do dnešní doby, podporou šedé ekonomiky ze strany ODS pak bylo zrušení EET.
ODS a její preference v době, kdy si její funkcionáři mysleli, že si mohou beztrestně dovolit cokoliv, pak silně zasáhla v roce 1997 aféra spojená s pochybným financováním strany různými fiktivními sponzory, včetně tehdy již mrtvého Lajose Bácse a občana ostrova Mauricius Radživa M. Sinhy, jakož i spojená s různými netransparentními účty v zahraničí. Následovalo období zásadní deformace politického prostředí prostřednictvím opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS. Jelikož i následné vlády ČSSD byly spojeny s významnými aférami této strany: kauza Mostecká uhelná, aféra Štiřín, vytunelování společnosti Liberta, aféra Olovo, aféra Český dům, kakaová aféra a dalšími, podařilo se ODS ve volbách v roce 2006 vstát z popela a získat více jak 35 % hlasů.
Tím se dostáváme ke dvěma vládám Mirka Topolánka a éře jeho šedé eminence Marka Dalíka. Zároveň se tímto dostáváme i do děje druhého dílu seriálu Sedm schodů k moci, ve kterém vystupuje nejen vlivný lobbista Lochman, ale i premiér Dub. Prostě Dub nebo Topol čili strom jako strom.
Místo toho, aby garnitura kolem Mirka Topolánka využila volební výsledek k ukotvení ODS u vládního kormidla přes horizont jednoho volebního období, zavdala si prostřednictvím svého premiéra a osnovatele neformálního setkání Marka Dalíka s vlivnými podnikateli a lobbisty v toskánském letovisku Monte Argentario. Toto neformální setkání pak po následném schválení kontroverzního zákona o emisních povolenkách, kterým byly firmě ČEZ poskytnuty povolenky k vypouštění skleníkových plynů do ovzduší bezplatně, vyústilo v tzv. toskánskou aféru. A to zejména s ohledem na účast tehdejšího generálního ředitele ČEZ Martina Romana na této neformální schůzce.
Z politiků se za ODS tohoto neformálního a z jejich pohledu zcela náhodného setkání dále zúčastnili: Aleš Řebíček (bývalý ministr dopravy), Jiří Hodač (bývalý náměstek ministra dopravy) a Jiří Pospíšil (tehdejší ministr spravedlnosti ještě v modrém dresu ODS). V doznívajícím duchu opoziční smlouvy se schůzky zúčastnil za ČSSD Milan Urban (tehdejší místopředseda strany), který měl pravděpodobně posvětit dlouhodobější trvání následně schváleného zákona přes horizont vlád ODS.
Druhý díl seriálu Sedm schodů k moci nejenže připomněl určité okolnosti tzv. toskánské aféry, ale zároveň nastínil další vývoj tohoto seriálu, kdy každý díl bude představoval pro Annu Malou posun o jedno patro výš v rámci jejího společenského, ale i politického postavení, byť zcela zákulisního. O samotné postavě Anny Malé se ve druhém dílu hovoří ke zvýraznění její počáteční naivity stále jako o Aničce. Použité příjmení Malá je s ohledem na očekávaný vývoj seriálu symbolem toho, jak se na začátku bezvýznamná a značně naivní postava Aničky, tj. malá šedá myška, na konec dostala až na samotný piedestal moci.
Poté co se Anička oklepala z hořkého zklamání ze vztahu s lobbistou Lochmanem, mající pro Aničku od počátku bezvýchodný charakter, druhý díl nám předložil začátek přeměny postavy Aničky v bezohlednou kariéristku. Zároveň nutí pozorného diváka zamyslet se i nad sebou samým. Návod k tomu bychom mohli najít i u českého klasika Karla Čapka, a to v jeho dílech Obyčejný život, Povětroň a Hordubal tvořících volnou trilogií spojenou podobnými filosofickými myšlenkami a závěry. Např. hlavní postava románu Obyčejný život železniční úředník na penzi se zamýšlí nad svým „obyčejným“ životem, přičemž postupně dochází k poznání, že se skládá z mnoha osobnosti, které dohromady tvoří jeho osud a že ve svém „obyčejném“ životě činil i věci, na které nemůže být na sklonku svého života vůbec pyšný. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
Druhý díl seriálu Sedm schodů k moci nám tedy vcelku podrobně popsal, že politici a jejich nohsledi opojeni mocí občas mají blízko k sexuální predaci. Přitom ze současnosti stačí vzpomenout na případ Dominika Feriho, aby bylo zřejmé, kde sexuální predace až může skončit. Popřípadě lze zapátrat v hlavě, aby si člověk uvědomil, že Petr Nečas nebyl jediným politikem, resp. i premiérem, který se v průběhu své kariéry nebo v souvislosti s ní rozvedl. Dále nám druhý díl tohoto seriálu vykreslil korupční jednání ze strany různých kmotrů a kmotříčků.
Anketa
Ještě jednou tedy, kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A tak by nebylo od věci, kdyby druhý díl seriálu Sedm schodů k moci inspiroval každého diváka k malé inventuře svého života. Nechť si každý ve svém svědomí probere, zda nebyl na jakékoliv straně přímým účastníkem korupčního jednání. Nechť muži zpytují svědomí, zda případně se ženami neinklinovali ke vztahům, kdy je oblbovali různými řečičkami, aby následně mezi svými kamarády komentovali tento vztah slovy, že si s nimi mohou dělat, co chtějí. A nechť ženy zašátrají v paměti, zda někdy případně nevyužily postel ve svůj prospěch či své pohodlí.
Při vzpomínce na slova dvou zrádných rádců (Darek Vostřel a Josef Kemr) z filmu Šíleně smutná princezna: „Pikle kujme, pikle kujme, piklikujme…“ nechť si každý ve své mysli probere, zda v životě proti někomu neintrikoval. Případnou inventurou dosavadního života by nemělo být opomenuto ani vypočítavé chování, podlézavost, pomlouvání či donášení. To vše o nám může pomoci odhalit v našich nitrech druhý díl seriálu Sedm schodů k moci.
Anketa
A tak netrpělivým divákům nezbývá než očekávat, co v neděli 11. února večer přinese třetí díl tohoto ostře sledovaného seriálu.
