Článek
V souvislosti s letošní dovolenou se na internetu objevily již první tipy. Např. kombinace zemí jako je Portugalsko, Dánsko, Japonsko, Kuba, Tchaj-wan a Kambodža. Na Kubě jsme již byli, ale ostatní destinace zůstávají v hledáčku našich cestovatelských zájmů, přičemž však preferujeme cestovat po vlastní ose, a to i přes naše nedostatečné jazykové vybavení. Řadu věcí spojených s cestováním např. ubytování a půjčení auta lze zajistit dopředu z domova za použití češtiny nebo překladače. Pokud nám v cizině začalo téct jako čepičáři Oulíkovi do bot, vždy nám někdo pomohl. Když bylo skutečně ouvej, jistili jsme to v České republice jazykově vybaveným „přítelem na telefonu“. Od věci není ani překladač v chytrém mobilu. Tzn., až skutečně na výjimku, kterou bychom za posledních deset let spočítali na jednom prstu, tedy cestujeme podle vlastního itineráře.
K doporučení cesty na Kubu upozorňujeme, že aktuálně návštěva Kuby se může dostat do kolize s cestou do USA, jelikož při elektronickém vyplňování cestovní registrace ESTA, kdy by se měl oznamovat americkým úřadům pobyt na Kubě od roku 2021, na žadatele vyběhne požadavek sdělit, zda nebyl na Kubě již po roce 2011. Je na každém, jak s případnou kombinací cesty na Kubu a následně do USA naloží, ale s ohledem na požadavky amerických úřadů pak může být fatální výskyt kubánského razítka v pasu. Osobně tedy doporučuji zkonzultovat obzvláště pak potencionální kombinaci těchto cest s našim ministerstvem zahraničních věcí.
My máme pro letošní rok na základě doporučení našich dětí ve výhledu zejména Faerské ostrovy. Opět podle vlastního itineráře, neboť zkušenosti a případná cenová porovnání nás naučily, že to zvládneme za poloviční až třetinovou cenu, než kdybychom cestu absolvovali s cestovkou. Navíc nám to přináší více zážitků daných nastalou situaci či doporučení místních obyvatel nebo dalších českých turistů, které na svých cestách potkáme, než kdybychom měli někde i poněkud bezduše běhat za nějakým deštníkem průvodce cestovní kanceláře.
Náš tip na fantastickou dovolenou - Irsko
Pokud bychom měli někomu pro letošní dovolenou doporučit nějakou zajímavou destinaci, tak to bude bezesporu Irsko. V této zemi může našince lákat svébytné kouzlo irské přírody a její drsná romantika, a to zejména ve spojení s nějakým vyhlášeným trekem, jakož i nedostižná atmosféra irských pubů obzvláště pak, pokud v navštíveném pubu narazíte na podmanivě melodickou a rytmickou irskou hudbu v živém provedení. Pokud by byl někdo ekonomicky zaměřený, není bez zajímavostí, že Česká republika se v roce 2023 doklopýtala k deficitu ve výši 265 miliard korun, kdežto Irská republika měla v témže roce problém opačný. Jak efektivně a smysluplně investovat přebytek státního rozpočtu ve výši 10 miliard Euro.
Naše cesta do Irska dostala prvotní impuls již v roce 2016, kdy jsme dostali na Vánoce české vydání Velkého průvodce National Geographic Irska (již není k dostání – možná může být k dispozici někde v knihovně, ale v nabídce jsou jiné irské průvodce), a to včetně doporučení, že tuto zemi stojí za to navštívit. V následných letech dostaly přednost jiné země a když jsme v roce 2019 začali uvažovat, že bychom příští léto konečně mohli navštívit Irsko, zaskočil nejen nás, ale prakticky celý svět Covid-19. A tak jsme do Irska vyrazili ve čtyřčlenné výpravě až v roce 2022, což bylo shodou okolností 100 let od vzniku samostatného Irska.
Jelikož jezdíme podle vlastního itineráře, přípravy na irskou expedici začaly rok dopředu. Irský průvodce se 400 stranami nabízel nepřeberné množství treků, irských pamětihodností a zajímavostí. V našem výběru se do konečného finále dostaly treky Dingle Way a Kerry Way ve spojení s pobytem v hlavním městě Dublinu. Před variantou, že bychom absolvovali polovinu treku Dingle Way a polovinu treku Kerry Way dostalo nakonec přednost řešení absolvovat celý trek Dingle Way, a to ve spojení nejen s několikadenním pobytem v Dublinu, ale i ve spojení se dvěma výlety na kolech z půjčovny. Jednak z města Tralee do Feritu a druhý pak po národním parku v bezprostředním sousedství města Killarney (výchozí bod Kerry Way).
Ubytování pro absolvování irských treků je nutno zajišťovat s dostatečným předstihem
Irský venkov je řídce obydlen s omezenou kapacitou ubytovacích možností. Proto je nanejvýš žádoucí zajistit si ubytování dopředu. To lze pouze na základě zvoleného itineráře vycházejícího z termínu pobytu a trasy treku včetně denních zastávek. Volba denních zastávek je pak odvislá od výskytu ubytovacích kapacit a fyzické kondice s ohledem na nejslabší účastníky výpravy. Někdo může mít denní limit pěšího putování s polotěžkým baťohem na zádech, a to občas v celodenním dešti 20 km a jiný pak 35 km.
Irské počasí a podnebí je významně ovlivňováno blízkým Golfským proudem. V souvislosti s tím nás již první den pochodu z výchozího bodu ve městě Tralee překvapil běžný výskyt palem podél cest a v irských zahradách. Sníh je zde možno očekávat v zimě pouze v těch nejvyšších polohách.
Průvodce doporučuje vyrazit do Irska na jaře nebo počátkem léta, kdy období od dubna do června bývá nejslunečnější a nejpříjemnější v roce. Zároveň zde ještě nejsou davy turistů, což zvyšuje šance sehnat ubytování ve všech místech denních zastávek. Navíc irská krajina je po zimních deštích zelená a svěží.
Průvodce však rovněž upozorňujena to, že největší množství proslulých irských festivalů je na vrcholu léta, tj. v červenci a v srpnu. To však znamená, že je zde zároveň přetlak návštěvníků na ubytovací kapacity a zejména pak vyšší ceny za ubytování, přičemž v letním období lze očekávat i výskyt více deštivých dní. V září a říjnu bývá o něco lepší počasí a na vřesovištích a místních lesích se objevují zářivé a úžasné barvy, přičemž ceny za ubytovací služby již v říjnu klesají. Ty jsou pak nejnižší přes zimu. I když zimní počasí je zde díky Golfskému proudu mírné, může působit temným a zasmušilým dojmem.
My jsme však při naší irské expedici byli v roce 2022 odvislí od toho, že tři její členové byli učitelé, a tak jsme zvolili prázdninový termín mezi 26. červencem a 9. srpnem. I když jsme ubytování zajišťovali s předstihem, nezbylo nám nakonec nic jiného, než se ubytovat ve městě Dingle na tři noci a odtud absolvovat dva úseky Dingle Way pomoci přejezdu autobusem a jednodenních pochodů, kdy navíc alespoň naše polovina výpravy byla ubytována v Dingle každý den v jiném penzionu či hotelu.
Z výše uvedených informací vyplývá, že spoléhat se na to, že např. na Dingle Way každý den někam dojdu a že tam tedy nějaké ubytování seženu, může být velmi ošidné. Lepší je si zajistit ubytování, pokud možno s co největším předstihem. To však může být spojeno např. s tím, že člověk po příletu do Dublinu, pokud zde nemá první ubytování, musí chytit večerní autobusový spoj do místa s prvním ubytováním. Toto bylo při našem příletu v podvečer s hodinovým zpožděním, poněkud hektické a vypjaté. Ale nakonec jsme to zvládli.
Se zajišťováním ubytování předem je dále spojena i finanční stránka věci, jelikož v řadě případů je objednávka ubytování spojena s platbou předem, popřípadě se storno poplatky. Tzn., jak si člověk naplánuje itinerář před objednáním ubytování a v souvislosti s tím objedná i letenky, tak potom již musí postupovat podle zvoleného programu, a to i bez ohledu na drobné zdravotní indispozice či s ohledem na skutečnost, že ten den má jaksi pršet.
Nám se podařilo při zajištění ubytování narazit i na podvodníka. Ubytování jsme měli zajištěné přes booking nebo přes airbnb, přičemž druhé ubytování v Tralee po absolvování treku Dingle Way nás jaksi vypeklo. Nějaký Rusák okopíroval z irské realitky prodávanou budovu ve městě Tralee, ve které nakonec fungoval pouze obchod v přízemí a v případě bytů v patrech včetně toho, co jsme si objednali a zaplatili přes airbnb, jsme při snaze se zde ubytovat zjistili, že jsou beznadějně prázdné. K okopírovanému snímku zlotřilý Rusák totiž přiřadil další fiktivní snímky ložnic, kuchyně a další vybavení. Prostě paráda, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme se mohli ubytovat v hotelu Renners. Airnb sice poplatek za podvodné ubytování vrátilo, dokonce v rámci reklamačního řízení nám uhradilo vícenáklady za ubytování v hotelu, ale podvod nám připravil několik perných chvilek při hledání tohoto ubytování, následného zjišťování, jak bychom se mohli do objektu dostat a při hledání náhradního ubytování.
Při plánování trasy, zjišťování autobusových, resp. i vlakových spojů a zejména pak při zajišťování ubytování narazíte na dvojjazyčnost Irska, kdy oficiálními jazyky je irština a angličtina, přičemž převládá angličtina, která však má pro našince školský, lépe srozumitelný charakter. Vedle anglických zeměpisných názvů se každý setká s výskytem názvů v irštině. Např. Dingle je anglický název a irsky se toto město jmenuje Daingean Uí Chúis.
Cesta do hlubin irské duše
Před náhledem do hlubin irské duše, pouze krátce až heslovitě ke kouzlu irské přírody. Kromě výskytu palem nás na poloostrovu Dingle fascinoval výskyt velkých keřů planých fuchsií, a to o běžných rozměrech 5 m na délku a 2,5 m do výšky. Pastvou pro oči byla pestrobarevná paleta různých květin. Vrcholem našeho pěšího putování však byly cesty rozsáhlými vřesovišti.
Možnost nahlédnout do irské duše nám dala umanutost mojí ženy, a to hned ve dvou případech dne 1. srpna 2022. Ten den pršelo a na nás čekal krátký jednodenní pochod v blízkosti obce Dunquin (Dún Chaoin). Moje žena si nakonec svojí neústupností prosadila, že v rámci tohoto jednodenního výletu jsme navštívili i muzeum Blasket, které zde bylo po rekonstrukci znovuotevřeno měsíc před naší návštěvou 28. 6. 2022 u příležitosti 100. výročí vzniku Irska.
V muzeu Blasket jsme se mohli podrobně seznámit s irskou historii včetně britské imperiální nadvlády, kdy pro tehdy vládnoucí Angličany byli Irové lidé druhořadé kategorie. Což vedlo k řadě irských povstání, která byla krvavě potlačena, ale i k opakovaným výskytům hladomoru mezi irským obyvatelstvem a následnému exodu Irů do Ameriky. Anglická nadvláda šla až tak daleko, že Angličané zakazovali Irům zpívat jejich písně tvořené baladami o hrdinských činech irského lidu.
Na úvodním snímků je zachycen i ostrov Great Blasket, který tvořil daleko od britského impéria a jeho mocenských center na irském ostrově poslední výspu uchování irské svébytnosti a irského jazyka. Zde probíhal proces podobný našemu národnímu obrození, jelikož se zde vytvořila komunita irsky píšících spisovatelů, kteří zachytili historii irského lidu včetně anglické nadvlády. Proto je pro Iry dnes již opuštěný ostrov Blasket posvátným místem, a proto zde na samé výspě poloostrovu Dingle najdeme Blasket Centrum, jehož návštěva nám umožnila poprvé nahlédnout do hloubi irské duše. Asi podstatně obtížnější je pokusit se nahlédnout do hlubin irské duše v kosmopolitním Dublinu.
Druhá exkurze do irské duše se konala ještě týž den, Tedy ten večer. Po návratu do Dingle jsme zjistili, že v centru města má v pubu Murphy’s večer vystupovat nefalšovaná irská hudba. Při pokusu o rezervaci jsme však nepochodili. Bylo beznadějně obsazeno. Jediný, kdo to nevzdal, byla opět moje žena. A tak naše část výpravy vyrazila k hřmícímu pubu. Se ženou jsme začali vnímat podmanivou hudbu nejprve venku u bočního vchodu, ale po chvilce jsme se dopracovali dovnitř do blízkosti výčepního pultu, čímž jsme získali i prvního Guinnesse. Pomalu jsme postupovali uchváceni hudbou a celkovou atmosférou hospody do jejich útrob, až najednou v našem sousedství rodina se synem opustila lavici u stolu a my jsme po chvilce pobytu již seděli u stolu s dalším Guinnessem.
Jak jsme zjistili později, hrála zde skupina Tinteán (překladač z irštiny poskytuje český ekvivalent krb), a to ve složení bendžo, harmonika, kytara a akustická kytara. A především jsme pak byli svědky úžasné muziky s podmanivým zpěvem, který otevřel naplno bránu do irské duše. S vystupující skupinou totiž zpívala kromě nás celá hospoda. Sedící i stojící. A někteří přitom tančili nebo se pouze pohupovali. Jako osmdesátiletý čiperný stařík, který přitom držel v ruce svého Guinnesse. Korunu té báječné atmosféře nasadila asi čtyřicetiletá žena s výrazem irské bohyně, která svým oduševnělým výrazem při zpěvu dokladovala, že zpěv a hudba je pro Iry součástí jejich duší, součástí jejich národní identity.
Po skončení vystoupení jsem jako jediný zakoupil nabízené CD za 10 €. Pro Iry to bylo zbytečné, jelikož to jsou jejich písně a součást jejich každodenního života. Po návratu domů jsem se slovy s filmu Slavnosti sněženek: „Nekupte to, když to bylo tak levné.“ litoval, že jsem těch CD nevzal více. Jednak je často na našem repertoáru a jednak bych měl pěkný dárek pro některé své blízké.
Pokud by někdo měl zájem seznámit se s hudbou a zpěvem skupiny Tinteán, několik skladeb lze nalézt i YouTube. Naši účast nejvíce připomínají první čtyři skladby. Co říci závěrem. Osobně bych se chtěl do Irska podívat minimálně ještě jednou, a to pravděpodobně někdy na podzim, kdy průvodce slibuje barevné koberce vřesovišť.
Christopher Somerville: Irsko, Velký průvodce National Geographic – české vydání
Evropské treky snů – Nejkrásnější trekingové túry mezi polárním kruhem a Středozemním mořem
