Článek
Od loňských parlamentních voleb uplynulo třičtvrtě roku. Na základě jejich výsledků nám tady již sedm měsíců řádí Babišova vláda Národní katastrofy. Občas či spíše často jako Černá ruka. Kromě nekonečného populismu hnutí ANO 2011, mnohdy však při konfrontaci s předvolebními sliby nenaplňovaného, když například naposledy Babišova vláda zcela v tichosti odpískala na neurčito zvýšení valorizace důchodů na polovinu růstu reálných mezd, se dosavadním působením současné koalice táhne jako červená niť konfrontační politika nejmenší koaliční strany Motoristé sobě zaměřená proti občanské společnosti a zejména pak proti prezidentovi Petru Pavlovi.
Oligarcha Babiš naskočil ve vztahu k prezidentovi na vlnu permanentní konfrontace
Bohužel na vlnu konfrontace v poslední době naskočil i Andrej Babiš. Jestliže vezmeme v potaz, že Babiš ovládl Agrofert v roce 1995, potom nezapomeňme, že po ukončení vysokoškolského studia v roce 1978 uplatňuje v průběhu podstatné části svého profesního a politického života způsob řízení ve stylu one man. Takto i nalil „čistého“ vína svým soukmenovcům z hnutí ANO na začátku své politické kariéry, když jim se slovy: „Já platím, já rozhoduji!“ dal nepokrytě najevo, kdo je svrchovaným pánem politické divize Agrofertu a že jejich úkolem je pouze obhajovat jeho názory a shánět pro hnutí ANO nové duše pro jeho politickou sektu.
Jestliže na začátku současného zhoršení vztahů mezi Petrem Pavlem a Babišovou vládou bylo prezidentovo odmítnutí jmenovat motoristického poloboha Filipa Turka ministrem, vše prozatím vygradovalo v souvislosti s nedávným summitem NATO. Avšak nechutná šaráda Petra Macinky, pravděpodobně hnaného v jeho „svaté válce“ pro prezidentovi těžší formou disociální poruchou osobnosti, skončila nejen pro samotného Macinku, ale i pro Andreje Babiše katastrofálním debaklem a ostudou.
Český prezident Petr Pavel hájil na summitu NATO české zájmy
Dvě české delegace si tedy na summitu NATO žily svým životem. I na společné fotografii všech představitelů stál český premiér Babiš ve třetí řadě z pohledu fotografa vlevo a český prezident Pavel vpravo. Přes bezduché otázky představitelů současné koalice vznášené před odletem na summit, co tam Petr Pavel, sorry jako, bude dělat, se český prezident zúčastnil summitu NATO jako vážený host a uznávaný odborník. A to nejen samotného summitu, ale i neformální večeře a předcházející recepce, při které se fundovaně zapojil do diskuse o evropské bezpečnosti a na recepci odpovídal i na dotazy ohledně českých výdajů na zbrojení a naší pomoci Ukrajině.
Prezident Petr Pavel hájil na summitu NATO české zájmy
Zároveň byl v Ankaře jako mluvčí na Mnichovské bezpečnostní konferenci a účastnil se pracovní snídaně pořádané organizací Globsec. Navíc se potkal s řadou hlav států a premiérů, a to včetně nového maďarského premiéra Pétera Magyara. Řečeno specifickým slovníkem Andreje Babiše, prezident Pavel na summitu NATO makal ve prospěch České republiky a jeho účast měla nezpochybnitelný smysl.
Babišovi šlo na summitu NATO potřást si rukou s Donaldem Trumpem
A jak hájil na summitu NATO zájmy Česka premiér Andrej Babiš? Jestliže ještě 22. června vyzdvihoval politický význam neformální večeře, potom na recepci před touto večeří, kde se mohl neformálně potkat každý s každým, vůbec nedorazil a přišel až na samotnou večeři, kde se u přiděleného stolu podle svých vlastních slov vybavoval o fotbale a jídle. Tzn. žádná stěžejní témata týkající se zajištění obrany. Ale měli bychom vzít na vědomí, že Babiš je mistr světa ve fabulování. Nelze tedy ani vyloučit, že i u jeho stolu došlo i na jiná témata než na jídlo a fotbal, která však nemusela být českému premiérovi vůbec příjemná, a tak občanům předhodil pouze nekonfliktní fotbal a debatu o jídle.
Hlavně se však Babiš na večeři snažil podbízivě se vlichotit Donaldu Trumpovi dotazem na jeho ženu Melanii a poznámkami ke stejnojmennému filmu. Pro Babiše pak vrcholem jeho účasti na summitu NATO bylo, že se mu podařilo odchytit Trumpa a potřást si s ním rukou. To byl pro českého premiéra skutečný vrchol summitu NATO, při kterém se rozplýval na zveřejněných snímcích neskutečným blahem, byť Trump pojal potřesení rukou jaksi přehlíživě. Jestliže se Andrej Babiš vrátil domů s úlevou, že nedostal při summitu kartáč a že Trump byl tedy z jeho pohledu jako spokojený, prezident Pavel upozornil, že Česká republika dostala na summitu NATO diplomatický výprask v Trumpově poznámce o jedné specifické výjimce nechápající nutnost zvyšování výdajů na obranu. Takže, pokud vezmeme v potaz Trumpovo přehlíživé až ledabylé podání ruky, Babišův poněkud servilní dotaz na Melanii a jeho několikaminutové vystoupení na úplný závěr summitu, tak Andrej Babiš se v duchu své prezentace, jak od ranního kuropění do hluboké noci maká ve prospěch České republiky, nikterak nepředřel.
Prezidentovy návrhy na zlepšení komunikace a koordinace zůstaly ze strany Babišovy vlády nevyslyšeny
Po návratu ze summitu Petr Pavel při vědomí, že je českým prezidentem a že Andrej Babiš vede českou vládu, se opakovaně a hlavně pak věcně vyslovil pro zlepšení komunikace a koordinace mezi ním a vládou. A pravdou je, že prezident vládní politiky nenapadá. Kdežto Babiš po návratu přitvrdil ve svém konfrontačním kurzu. Ačkoliv ostuda související se summitem NATO jde zcela nepokrytě na vrub Babišovy vlády Národní katastrofy, označoval za účelem dalšího oblbnutí svých voličů za ostudnou a neuvěřitelně trapnou účast prezidenta Pavla.
Tak jak u Babiše bývá zvykem vyjadřovat se v některých případech stylem „jedna paní povídala“, ve svém dalším výpadu určeném pro jeho stoupence uvedl: „Chodili za námi naši partneři a ptali se: Proboha, proč tady je, co tady dělá?“, aniž by sdělil, kteří zahraniční představitelé to byli. Avšak jiný a diametrálně odlišný pohled na věc nabídl přímý účastník ankarského summitu slovenský prezident Peter Pellegrini. Ten sice potvrdil, že česká účast vzbudila na summitu pozornost a že byla terčem různých vtipů a poznámek, avšak podle slovenského prezidenta ostatní lídři nechápali, jak je možné, že vedoucím české delegace je premiér, a ne prezident.
Ze strany Andreje Babiše však nezůstalo po návratu z Ankary pouze u prvního výpadu. Následně ve své nekonečné zlobě a nevraživosti označil prezidenta Petra Pavla za loutku. Korunu všemu nasadil Babiš coby soudy uznaný lhář a mající na krku podfuky v kauze Čapí hnízdo, když prezidenta Petra Pavla označil za lháře a podfukáře.
Na rohu ulice vrah o morálce káže
V souvislosti s tím se opět nabízí nadčasová slova z Krylovy písně Veličenstvo kat: „Na rohu ulice vrah o morálce káže…“ Tak už to bývá, že zloděj jako první křičí: „Chyťte zloděje!“ Tak už bývá, že lhář obviňuje ze lží ty druhé. A tak už to i bývá, že protřelý podfukář označuje za podfukáře někoho jiného. Prostě, stává se, že někdo, kdo je zcela na štíru s vyššími mravními principy, obviňuje ty druhé z nekalostí, nepravostí a podlostí. Což se v případě Andreje Babiše při jeho snaze prezentovat se jako pan Čistý a Spasitel obyčejných lidiček pravděpodobně spojuje kromě sebestředného narcisismu i se slavomamem a stihomamem, jakož i s ohledem na věk i s nezadržitelně se prohlubující stařeckou nevraživostí a nevrlostí. Pokud se takto profilovaný člověk rozhodne nahradit liberální demokracii oligarchií a pokud se takto profilovaný člověk rozhodne vytvořit z České republiky svůj pašalík Babišistán, je to pro demokracii a Českou republiku smrtelný koktejl, když mu voliči dají svůj hlas.
Ve sporu prezidenta a vlády jde o morální hodnoty a zásady
Byť to tvrdý pragmatik Andrej Babiš, točící se ve větru jako korouhvička podle toho odkud fouká či spíše podle toho, co mu jeho analytický tým předhodí, na co lidí uslyší, prezentuje pro své věrné stoupence tak, že prezident hází jeho vládě klacky pod nohy, ve sporu prezidenta a Babišovy vlády jde o morální hodnoty a demokratické principy. Jestliže na straně prezidenta Petra Pavla stojí obhajoba morálních zásad a hodnot a demokratických principů včetně ústavnosti, potom Andrej Babiš pod heslem: „Co je v Agrofertu či v Průhonicích, to se počítá,“ zná prakticky pouze hodnotu peněz a mravními a morálními hodnotami jaksi neoplývá. V souvislosti s tím nezapomeňme, jak nedávno obhajoval svojí bezpáteřní pragmatickou politiku oproti hodnotové politice.
Spor vlády s prezidentem poškozuje celou Českou republiku
I když prezident v zájmu rozvoje České republiky a blaha jejich občanů usiluje i přes odlišné názory a pohledy o konstruktivní dialog s Babišovou vládou, pro samotného Babiše pak Petr Pavel představuje překážku v jeho snahách vytvořit si z naší země svůj Babišistán. K tomu spějeme pod Babišovým vedením kromě jeho snah upozadit prezidenta a ovládnout veřejnoprávní média i celou řadou dalších kroků. K přeměně naší země směřujeme i prostřednictvím novely služebního zákona, jejíž cílem je získat si úřednickou loajalitu.
Babišova vláda na jedné straně nezodpovědně zpochybňující moc soudní včetně Ústavního soudu, když jejich rozhodnutí či opatření nejsou v souladu s jejich představami a osobními zájmy, pak na druhé straně zapleveluje český právní řád neskutečnou smrští poslaneckých návrhů zákonů a jejich novel, a to včetně celé řady nelogických přílepků. Účelem je prosadit bez odborné oponentury a celospolečenské diskuse zákony, které preferují individuální zájmy před veřejnými zájmy. Příkladem je stavební zákon, který nepokrytě nese rukopis developerských kanceláří.
Anketa
Řada poslaneckých návrhů zákonů je koncipována tak, aby byla výhodná pro oligarchu Andreje Babiše a jeho byznys. Do této skupiny právních předpisů spadá i poslanecká novela zákonu o střetu zájmu a například i zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu zvýhodňující velké zemědělské podniky, a to, jak jinak, i včetně Agrofertu. Takže smršť poslaneckých návrhů na prvním místě vytváří lepší podmínky pro Agrofert a Babišovy firmy, ale jde na ruku i dalším velkým firmám a korporacím. Prakticky pouze v jejich případě je tak naplňováno heslo hnutí ANO 2011: „ANO bude líp!“
Kromě již realizovaných či připravovaných záměrů na ovládnutí veřejnoprávních médií a státních úředníků, jakož i legislativní smršti poslaneckých návrhů jdoucích na ruku velkým hráčům, se Babiš při přeměně České republiky na Babišistán potřebuje vypořádat s nezávislou soudní mocí, Senátem ČR a prezidentem republiky. Z tohoto pohledu jsou první na řadě podzimní senátní volby do třetiny Senátu, které by mohly změnit poměr sil v horní komoře Parlamentu. Z pohledu zastánců demokratického ukotvení naší země v Evropě, lze kvitovat, že proklamovaná jednota současné koalice dostala zásadní trhlinu v tom, že hnutí ANO bude kandidovat samostatně, jelikož část členů hnutí odmítla být na společných kandidátkách s hnutím SPD a Motoristy. O případném dalším směřování České republiky tedy rozhodnou významnou měrou i podzimní senátní volby.
