Článek
Jeden ze služebně nejmladších českých poslanců Josef Nerušil (hnutí SPD) pravděpodobně nepotěšil českého premiéra. Andrej Babiš a jeho straničtí pohůnci, jakož i představitelé koaličních stran totiž vehementně obhajují neobhajitelné, že cílem koaliční novely zákona o veřejnoprávních mediích není jejich ovládnutí, ale pouze nahrazení tzv. přežitého způsobu financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků novým „moderním“ způsobem financování a nutné úspory v jejich hospodaření. A najednou jim do soukolí jejich nestydatých lží a bohapusté demagogie ohledně veřejnoprávních médií hodí vidle poslanec Nerušil (SPD), když veřejně přiznal, že po změně financování České televize a Českého rozhlasu, kterou v pondělí 15. června schválila vláda, by mělo následovat posílení kontrolních mechanismů vůči veřejnoprávním médiím, a to jak v oblasti finanční, tak i obsahové.
Poslanec Nerušil (SPD) přiznal, že cílem Babišovy vlády Národní katastrofy je podmanit si veřejnoprávní média
V koaliční šarádě kolem veřejnoprávních médií jde v podstatě o naplnění staročeského přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ Poslanec SPD Josef Nerušil odůvodnil požadavek na kontrolu obsahu vysílání veřejnoprávních médií tím, že podle jeho názoru se obsahu vysílání zmocnily „určité názorové proudy“. Zároveň je toho názoru, že po stávce v roce 2000 je vysílání České televize „vyosené“, přičemž údajnou nevyváženost dokladoval vlastní analýzou některých pořadů.
Ve svých důsledcích je vyjádření poslance Nerušila naprosto zlověstné a pro občanskou společnost a demokracii v České republice nevěští nic dobrého. Ve vysílání Českého rozhlasu Plus zcela nezakrytě uvedl: „Smyslem je změnit financování, ale pokud se tu bavíme o tom, co by veřejnoprávní média měla vysílat, tak my samozřejmě se chceme v dalším kroku dostat k nějaké širší diskusi, přesněji definovat, jak by měla veřejná služba vypadat.“
Je tedy nutno si uvědomit s ohledem na postup, jak byly zrušeny televizní a rozhlasové poplatky pomoci metody parního válce, kdy se ředitelé veřejnoprávních médií v rámci „odborné diskuse“ dozvěděli o budoucím způsobu financování až z médií. Tzn., jak tedy s nejvyšší pravděpodobností bude případně vypadat ona „širší diskuse“ o obsahu vysílání veřejnoprávních médií. Tj. o tom, co by tato média měla vysílat, aby se Andrejovi Babišovi, Tomio Okamurovi, Petru Macinkovi a Filipu Turkovi líbilo.
Vyjádření poslance Nerušila se oprávněně setkalo nejen s kritikou opozičních stran, ale proti němu se vymezili i někteří koaliční politici, kdy naprostý mimoň „Olda“ Klempíř na jeho adresu prohlásil: „Evidentně žije na jiné planetě než my.“ Jelikož Oto Klempíř je však typický „mimozemšťan“, tak bezesporu ví, o čem ve svém vyjádření na adresu poslance Nerušila mluvil. Lze však předpokládat, že případná „odborná diskuse“ ve věci obsahu vysílání svojí šíři nepřesáhne složení koaliční rady. Ostatní koaliční politici pak jako vždy dostanou stranickým úkolem zarputile obhajovat, co případně upeče koaliční rada.
Avšak pokud dojde v kontrarevolučních snahách současné koalice na ovládnutí veřejnoprávních médií na plán B a do hry se skutečně dostane „širší diskuse“ o obsahu vysílání, lze předpokládat, že její závěry budou mj. vycházet i z analýzy poslance Nerušila. Zajisté by byla vzata v potaz skutečnost, že se Mgr. Josef Nerušil v letech 2004 až 2010 podílel na dokumentární tvorbě České televize a v letech 2011 až 2015 byl redaktorem zpravodajství Českého rozhlasu, přičemž navíc byl v roce 2020 zvolen do rady Českého rozhlasu, a tak jeho analýze by byl dán punc „vysoké odbornosti“. Tzn., že žádná jiná odbornost by nebyla do této „široké diskuse“ ve věci obsahu vysílání připuštěna. Pouze si Babiš naoko pozve ředitele obou veřejnoprávních médií, aby jim posléze přes média striktně sdělil, že o obsahu vysílání se bude opět rozhodovat ve stranických sekretariátech či jej bude určovat Tünde Bartha.
Toliko k plánu B. Co tedy lze očekávat od plánu A? Populistický pragmatik Babiš si uvědomuje, že s otevřeným ovládnutím veřejnoprávních médií by mohl tvrdě narazit u Evropské komise, a to i s případnými riziky pro vyplácení evropských dotací. Z tohoto důvodu zajisté nelibě nese, že poslanec SPD Nerušil proflákl, o co jeho koalice ve skutečnosti jde. Byť se od něj můžou ostatní koaliční politici stejně jako ministr Klempíř distancovat, že to, co proflákl, není pravda.
Pokud se tedy Babišově vládě Národní katastrofy skutečně podaří prosadit zrušení poplatků, tzn. koalice ve Sněmovně převálcuje přes veškeré obstrukce opozici, přičemž následně přehlasuje na mimořádné schůzi konané hned druhý den očekávané zamítnutí ze strany Senátu, jakož i případné veto ze strany prezidenta Petra Pavla a Ústavní soud příslušnou novelu zákona nezruší, pragmatik Babiš očekává pragmatický přístup i od ředitelů České televize a Českého rozhlasu. Tzn. podle plánu A zavedení autocenzury ve stylu putimského strážmistra: „Pane vachmajstr, vy jste ale hlava.“
Zrušení poplatků pro veřejnoprávní média vláda schválila a dalším jejím krokem pravděpodobně bude odvolání jejich ředitelů
Oběma ředitelům veřejnoprávních médií není tedy co závidět. Oba si uvědomují, že v rámci chaosu vytvářeného mikromanagerem Babišem a jeho vládou Národní katastrofy je jejich osud pravděpodobně zpečetěn. V souvislosti s tím stačí připomenout, jak dopadl Pavel Bém ve funkci národního protidrogového koordinátora, kdy Babišovi k likvidaci něčeho, co nám ostatní země záviděly, stačily pro nakrmení uší prostoduchých voličů naprosté pseudoargumenty jako, že Bém má peníze z kratomu.
Oba ředitelé veřejnoprávních médií si musí uvědomovat, že s nejvyšší pravděpodobností by jim k udržení na pozicích nestačily ani projevy největší servilnosti a podlézavosti vůči Andreji Babišovi, učiněné vysoko nad rámec citované poklony putimskému strážmistrovi. Jejich konec a náhrada někým, kdo je vůči guru hnutí ANO zcela oddán, je pravděpodobně již součásti i plánu A. Mějme na paměti, že mstivý Babiš nezapomíná a že vzpěčováni se vůči jeho „ušlechtilým“ pohnutkám ohledně zrušení poplatků, kdy René Zavoral si dokonce dovolil říct, že se jedná o diktát moci a demonstraci síly, bude v Babišově oligarchické vizi světa „po zásluze“ potrestáno.
Pravděpodobnou záminkou pro jejich odvolání bude nehospodárné vedení obou institucí, což v případě financování ze státního rozpočtu bude pro Babiše významně snazší. Tzn., že oběma by ani nošení luxusních kabelek do kanceláře vedoucí Úřadu vlády nikterak nepomohlo. Je tedy otázkou, do jaké míry se tedy nechají v zájmu ochrany polistopadového výdobytku spočívajícího ve veřejném charakteru médií inspirovat Mádlovým filmem Vlny. Zda případně odpor neskončí jednodenní stávkou nebo, zda svůj boj za veřejnoprávní média s podporou občanské veřejnosti dobojují se ctí a se štítem až do samého konce.
Proč chtějí koaliční politici ovládnout veřejnoprávní média?
V případě Andreje Babiše se prvotně jedná o nevoli, že i veřejnoprávní média jej opakovaně usvědčovala ze lží, přičemž nezapomeňme, že sebestředný a samozvaný pan „Čistý“ je soudně uznaný lhář. Lži, nepravdy a překrucování faktů jsou spojeny i se snahami podmanit si Českou televizi a Český rozhlas k obrazu svému. Přitom nezapomeňme, jakou měl potměšilý stařík Andrej Babiš škodolibou radost nad tím, že oba ředitelé nevěděli v rámci tzv. „odborné diskuse“, s jakou výši financování budou moci počítat a dozvěděli se to z médií.
Avšak právě s financováním veřejnoprávních médií je spojena jedna z prokazatelných lží Andreje Babiše, kterou do roztrhání těla ochotně papouškují i všichni jeho nohsledi. Že tedy, sorry jako, se finance vrací na úroveň roku 2024, přičemž tato pseudoargumentace nebere na zřetel, že v případě ČT se jedná o výši finančních prostředků nastavenou v roce 2008. Tzn., bez jakýchkoliv sebemenších pochybností se pro normálně myslícího člověka jedná o návrat do roku 2008. Tato informace však Babiše natolik vytáčí, že jejich nositele označuje za lháře, a to podle osvědčeného receptu, kdy zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“
On i Babiš si zajisté uvědomuje, že zde od roku 2008 byla nějaká inflace, avšak argument, že se jedná o návrat do roku 2024 a že se tedy nic tak vážného neděje, je určen jeho prostoduchým voličům, které navíc navnadí tím, že ušetří na poplatcích zhruba 200 Kč za měsíc. Takže Babišovy řeči, že nezávislost veřejnoprávních médií zůstane zachována, jsou pouze jeho další báchorkou. Pouze jeho další fabulací. Přitom nezapomeňme, že zrušení poplatků navýší státní dluh, který budeme muset splácet i s úroky. Tzn. i převedením zrušených poplatků do státního rozpočtu budeme nestydatě projídat budoucnost příštích generací.
Co se týče, Tomia Okamury a jeho soukmenovců, tak to velmi dobře vystihl ve svém vyjádření poslanec Nerušil. Hnutí SPD jde při podmanění si veřejnoprávních médií o to, aby byl vytvořen co největší prostor k prezentaci jejich fašistických, xenofobních a nenávistných názorů. Mějme na paměti, jak se český národovec z dovozu Tomio Okamura v souvislosti s nepravomocným rozsudkem nad SPD vehementně snažil, aby se do záběrů kamer ČT dostaly i letáčky s chirurgy z dovozu a kouřícími romskými dětmi. Nezapomeňme, že politická činnost hnutí SPD je pro jeho špičky pouhou zástěrkou pro jimi provozovaný politický byznys se strachem a nenávistí.
A motoristé jsou pak motivováni tím, aby státní média co nejvíce vychvalovala jejich kult čmoudícího výfuku a jejich poloboha Filipa Turka a aby co nejvíce haněla prezidenta Petra Pavla a z občanské společnosti činila teroristickou verbež, kterou je nutno „deratizovat“. Sečteno, podtrženo současné vládní koalici jde o podmanění si veřejnoprávních médií, jak ve svém vyjádření přiznal poslanec SPD Josef Nerušil. Tzn., aby lež a nenávist zvítězily nad pravdou a občanskou sounáležitostí, jakož i obyčejnou lidskou slušností. Jde prostě o to, aby státní média bez sebemenšího uzardění tvrdila, že červené kolečko je ve skutečnosti zeleným čtverečkem.
Při přeměně Česka na Babišistán to pravděpodobně veřejnoprávními médii neskončí
Nelze však ani vyloučit, že po veřejnoprávních mediích budou následovat ta soukromá. Nezapomeňme, že od nástupu Babišovy vlády Národní katastrofy zaznamenala nevládní organizace Reportéři bez hranic již 13 politických útoků na média a novináře, přičemž šest jich jde přímo na vrub Andreje Babiše. O dalším vývoji pak napoví v září výsledek soudního jednání ve věci žaloby serveru Seznam Zprávy na Andreje Babiše kvůli jeho nepravdivým útokům. I když nelze předjímat rozhodnutí soudu a ani délku tohoto procesu, ale pravděpodobně to bude další rozsudek, který bude konstatovat, že Babiš nemluví pravdu.
