Článek
Cesta Babiččiným údolím patří po právu mezi české turistické klasiky, a to bez ohledu, zda jí absolvují organizovaní či neorganizovaní turisti. Byť turisti registrovaní v Klubu českých turistů zajisté nezaháleli ani v zimním období, oficiální zahájení nové turistické sezony je směřováno na první jarní den. Tedy přesněji na první astronomický jarní den, tj. na den spojený s jarní rovnodenností. Letos vyšla na čtvrtek 20. března. Inu, s prvním jarním dnem je to poněkud složité, jelikož meteorologické jaro již začalo jako každoročně 1. března. Navíc do začátku jara má co mluvit samotná příroda. I když nyní jsme ve fázi výrazného ochlazení s nočními teplotami hluboko pod nulu, v období do 12. března jsme byli svědky nejen nástupu jara, ale občas na některých místech teploty překročily i letní dvacítku.
Mapa trasy z Červeného Kostelce do České Skalice
Jestliže v určitých podobách pokračuje v rámci organizované turistiky fenomén našeho dětství, který tehdy měl název 100 jarních kilometrů, naše motivace vyrážet pravidelně na výlety či dlouhé procházky je z části jiná než u organizovaných turistů. Společnou máme snahu udělat něco pro své zdraví a poznat něco nového navíc povětšinou v krásné přírodě. Avšak my nikterak nebažíme po turistických odznacích, diplomech a razítkách. Prostě na výlety vyrážíme pro pocit radosti z pohybu doplněný o různá nová poznání s cílem udržovat si i věku nad 60 či 70 let kondici pro letní vysokohorské přechody, a to v duchu naší důchodcovské filozofie: „Díky za každý krok, který ještě můžeme udělat.“ A v rámci této filozofie máme oněch sto letošních kilometrů již za sebou.
Cesta kouzelným Babiččiným údolím patří mezi české turistické klasiky
V tomto duchu jsme si ve středu 12. března zopakovali po více jak deseti letech výlet z Červeného Kostelce přes hrad Vizmburk malebným Babiččiným údolím až do Ratibořic, resp. v letošní podobě do Zlíče. Minule jsme došli až do České Skalice. Letos jsme coby jabkožrouti spojili tento pochod s nákupem čtyř přepravek jablek v nedalekých Dolanech, a tak jsme se do oblasti našeho výletu přepravili pomoci auta, které jsme odstavili na parkovišti ve Zlíči. Odtud jsme přejeli autobusem na vlak do České Skalice s odjezdem v 9:29 hod, abychom ještě před desátou hodinou zahájili v Červeném Kostelci svůj pochod nejprve směr hrad Vizmburk. Právě tento vlak s odjezdem z Hradce Králové v 9:04 hod, resp. o hodinu dřívějším v podobě rychlíku Krakonoš s odjezdem v 6:10 hod z Prahy a v 8:04 hod z Hradce představuje optimální způsob přiblížení se Červeného Kostelce coby počátečního bodu našeho výletu.
Celá trasa pochodu prakticky vede až do Ratibořic, resp. až do České Skalice po červené turistické značce označované jako Cesta Boženy Němcové. Zpočátku tato cesta vede od červenokosteleckého nádraží mírně do kopce okrajovou zástavbou a po překročení hlavní silnice mezi Náchodem a Trutnovem se dostaneme do lokality Devět Křížů. Nezaměnit však se stejným názvem na brněnské dálnici u obce Lesní Hluboká.
Trasa z Červeného Kostelce přes hrad Vizmburk až k odbočce na Boušín
Na informační tabuli na Cestě Boženy Němcové se podrobně můžeme seznámit s pověstí o tragické svatbě datované do roku 1428, která skončila smrtí devíti osob včetně ženicha a nevěsty. Obdobná pověst o tragické svatbě je spojená se stejnojmennou lokalitou nedaleko Velké Bíteše. Místní název U Devíti Křížů se v obou případech odvíjí od tragédie krvavé svatby. Tu červenokosteleckou pověst pak zachytila Božena Němcová ve své povídce Krvavá svatba.
I zde nedaleko odtud stával motorest, kdy výjezdová komunikace od něj byla zhruba před 30 lety svědkem zapeklité dopravní nehody. Řidička vyjíždějící po úzké silničce prostě nedala přednost. Nic vážného se nestalo. Zapeklitost spočívala v umístění dopravních značek na hlavní silnici vymezujících začátek okresu Náchod, tj. ve směru na Červený Kostelec, a začátek okresu Trutnov, tj. ve směru ke Rtyni v Podkrkonoší. Náchodská značka byla umístěna vpravo od příjezdové komunikace a trutnovská pak vlevo, tzn. zhruba šestimetrový pás navazující na příjezdovou komunikaci z tohoto pohledu představoval území nikoho. Což byl těžký a zásadní problém pro dopravní policii, jejichž hlídky dorazily na místo nehody jak z Náchodu, tak i z Trutnova. Více jak dvě hodiny trvalo vyřešení tohoto složitého kompetenčního problému. Jelikož havarovaná vozidla blokovala silnici, mezitím vznikla kolona až za Kostelec a na druhé straně až k Batňovicím. I takové věci se na silnici děly a mohou stát.
Nenechte si ujít návštěvu obnovovaného hradu Vizmburk, který byl nadšenci vykopán z hromady kamení
Od informační tabule pokračujeme směrem k hradu Vizmburk. Jelikož se zde dostáváme do katastru obce Havlovice, můžeme podél cesty pozorovat osvětovou činnost havlovického obecního úřadu, který zde označil vybrané stromy tabulkou Významný strom obce Havlovice obsahující i botanický název daného stromu. Takže turisti zde mají možnost při pohybu havlovickým katastrem si osvěžit znalosti, jak naše dřeviny vypadají, popřípadě s tím názorně seznámit děti. Když už jsme se dostali k obci Havlovice, ne každý ví, že místní osvícenci zde v dobách vlády bolševického bratrstva kočičí pracky (KSČ) pořádali „protestní“ turistický pochod Havlovice – Václavice, resp. druhý rok v opačném směru Václavice – Havlovice, a tak pořád dokola na počest Václava Havla, vláčeného tehdy komunisty po bolševických kriminálech.
Obnovovaný hrad Vizmburk
Stav na hradu Vizmburk nás po více jak deseti letech velmi příjemně překvapil. I když zde již před deseti lety probíhaly záchranné práce, v posledním období rekonstrukce hradu dostala takový spád, že se až zdráhám v souvislosti s hradem Vizmburk používat pojem zřícenina. Klobouk dolu a opravdu to stojí za to spatřit na vlastní oči, co nadšenci při obnově hradu a jeho záchranu pro příští generace vykonali. S historií hradu Vizmburk se lze seznámit při osobní návštěvě v rámci komentované prohlídky nebo z informačních tabulí umístěných v areálu hradu, resp. i z několika pramenů umístěných na internetu. Kromě jiného jsou zde umístěny informace o nezištné obnově dalších hradů včetně hradu Rabštejnek.
Cesta Babiččinným údolím poskytuje celou řadu zajímavých informací a poznatků
Cesta od hradu Vizmburk dál pokračuje dolu přes Podhradí (součást Havlovic) k rozcestníku Havlovice U Lipek, kde červená značka zabočuje doleva směrem k Babiččinu údolí. Za mostem přes Úpu, která nás doprovázela až do Ratibořic, je objekt bývalého havlovického mlýna přebudovaného po požáru na mandl. Zde nám nedaleký Havlovický rybník připomene Čapkovou pohádkou Případ s havlovickým vodníkem a tím nám zároveň připomene, že se pohybujeme nejen krajem Boženy Němcové, ale i krajem dětství našeho největšího spisovatele Karla Čapka. V úseku od mandlu až po hájovnu Šiškovna vede souběžně s Cestou Boženy Němcové poznávací okruh U nás, ale to je za účelem poznání okolí obce Havlovice na jiný celodenní pěší výlet. Zároveň je zde pro širokou cestu vedoucí podél Úpy používán kromě nazvu Cesta Boženy Němcové i starší název Bathildina cesta. Za hájovnou míří červená značka do lesního porostu. Zde se asi po kilometru dostaneme k Bathildinu stolku tvořenému kamenným sedátkem a stolkem. Na tomto místě odpočívalo panstvo při svých vyjížďkách z ratibořského zámku.
Úsek cesty od odbočky na Boušín až k odbočce na hrad Ryzmburk
Ke zmatení názvů spojených s naší cestou se pro úsek od Bathildina stolku k odbočce k boušínskému kostelu Navštívení Panny Marie a Boušínské studánce, spojené s pověstí o zázračném uzdravení hluchoněmé dívky, používá i pojmenování Justynčina stezka podle naučné stezky v okolí tohoto kostela a která je spojena se životním příběhem židovské dívky z Hronova, která se rozhodla přestoupit na katolickou víru. Aby těch názvu na trase Babiččiným údolím nebylo málo, úsek od hradu Vizmburk do České Skalice kopíruje i naučná stezka Po stopách erbu zlatého třmene. Tento erb měl ve znaku stavitel hradu Vizmburk a jeho první majitel Tas z Vizmburka.
My jsme z časových důvodů vymezených zavírací dobou v dolanské prodejně jablek neodbočili k Boušínu, ale pokračovali jsme po cyklostezce kopírující Bathildinu cestu až k místu, kde se na tuto cyklostezku opět napojila i červená značka od Boušína. Co by kamenem dohodil a zhruba 300 m došel pěšky, se nachází Slatinský mlýn. Zde lze ze základní trasy odbočit a dojít po modré značce vedoucí povětšinou po silnici ke zřícenině hradu Červená Hora. A potom se stejnou cestou vrátit zpět do údolí.
Červený most v Babiččině údolí
Při další cestě k Červenému mostu, jakož i za ním jsme na lesních stráních pozorovali bohatá společenstva jaterníku podléšky neboli jaterníku trojlaločného. Nedaleko za obnoveným Červeným mostem, který nahradil původní brod na Panské cestě, je odbočka modré turistické cesty k hradu Ryzmburk. Hájovnou na Pohodlí se dostáváme do jádrové části Babiččina údolí, neboť zhruba 300 m od ní je Bílý most. Od něho je to asi půl kilometru k Viktorčině splavu a sousednímu Starému bělidlu. To je se svou expozicí otevřeno pro veřejnost od dubna, stejně jako září a říjnu, o víkendech a o svátcích od 10 do 15 hodin. Konkrétně turistická sezóna na Starém bělidle začíná letos 5. dubna. Po celý týden je pak expozice přístupná vyjma pondělí od května do srpna.
Staré bělidlo
Za dalších 500 m od Starého bělidla je pak sousoší babičky s dětmi. Dále je zde Panský hostinec a Rudrův mlýn s další expozicí, která bude letos přístupná od 28. března. Hned několika cestami se dostaneme od sousoší k objektu zámku Ratibořice, který je veřejnosti otevřen stejně jako Staré bělidlo. Tj. letos od 5. dubna o víkendech a svátcích, tzn. včetně Velikonoc. Pro návštěvníky je zde připraven Malý a Velký okruh. Jestliže jsme na hradu Vizmburka byli velice mile překvapeni jeho obnovou, z pohledu na nadále chátrající hospodářská stavení vedle ratibořického zámeckého parku nám bylo jaksi smutno.
My jsme od zámku Ratibořice vyrazili směr Zlíč, kde jsme měli zaparkované auto. Od červenokosteleckého nádraží až do Zlíče jsme ušli zhruba 17,5 km. Jelikož optimální spojení k absolvování pochodu Babiččiným údolím je vlak, a to i pro cestu z Prahy, resp. jiných oblastí naší republiky, potom červená turistická cesta pokračuje až k nádraží v České Skalici. Trasa měří asi 18 km. Toto městečko je spojeno se životem Boženy Němcové. Není divu, že se zde nachází i muzeum této české spisovatelky. Zároveň nabízí i další památky a pamětihodnosti, jakož i možnost občerstvení v místních restauracích, kavárnách a cukrárnách.
Jádrová část Babiččina údolí
Výlet je bezesporu zajímavým tipem na řešení otázky: „Kudy z nudy?“ Kromě kouzelných přírodních scenérii nabízí pohled života Boženy Němcové, ale i do historie jako takové. K tomu je podél trasy umístěna celá informačních tabulí několika naučných stezek, Ani jsem nestihl vyjmenovat všechny jejich názvy. Podnětné jsou i strohé informace u Významných stromů obce Havlovice.
