Článek
Uplatnění tradiční fráze „Král je mrtev, ať žije král!“ poskytuje možnost zamyslet se nejen nad tím, jaké byly letošní Vánoce, ale v čase povánočního zklidnění i nad tím, jaký byl vlastně letošní rok. Zároveň si z toho můžeme případně odnést poučení pro ty příští Vánoce. Nezapomeňme, že takto obdobně pohlíželi naší pohanští předkové na oslavy zimního slunovratu. Ty jim umožnily bilancovat uplynulý rok, a to včetně pohledu na zásoby z úrody toho roku. Zda se zásobami vystačí až do jara, ale především jim oslavy zimního slunovratu dávaly naději na tu příští úrodu.
V tradičním křesťanském pojetí byly a jsou vánoční svátky čas rozjímání, klidu a dobročinnosti, kdy těm, co se jim urodilo více, se v čase vánočním otevřelo srdce a podarovali v rámci tradiční vánoční koledy ty ostatní. Naše světské pojetí vánočních svátků je pak spojeno se zakončením dalšího roku a trávením času v rodinném kruhu, přičemž toto pojetí vánočních svátků nám spojuje do jednoho kalendářního bloku samotné Vánoce a předcházející období adventu.
I když si běžně navzájem přejeme v předvánočním čase přáním „Veselé Vánoce“, nezapomeňme, že pro někoho můžou mít Vánoce smutnou podobu, a to obzvláště pro ty, které ve vánočním čase potkala rodinná tragédie. Mně osobně již navždy zůstane v mysli vzpomínka na poslední Vánoce s mámou, kdy ona s pravděpodobností hraničící s jistotou tušila, že jsou to její poslední Vánoce. Nic nám však tehdy v rámci předvánočních příprav neřekla, pouze si bytostně přála a kladla nám to na srdce, že se o Vánocích chce setkat se všemi svými blízkými. I teď při této vzpomínce na Vánoce 2015 mi jaksi zvlhly oči.
Jelikož jsme již s mojí současnou ženou dospěli do fáze opouštěného hnízda, dokáži si představit, jak musí být smutná matka, kterou nechaly její dospělé děti na Vánoce samotnou. Smutek či zklamání může v rámci rodinné oslav Vánoc přinést případná konfrontace pojetí vánočních svátků coby rodinného setkání a pojetí oslav v dávání okázalých dárků. Obdobně určité zklamání, ale i smutek může pro naše ženy a matky v roli tvůrců a opatrovatelek našich rodinných hnízd přinést neocenění jejich úsilí na vytvoření rodinné vánoční pohody. Počínaje pečením cukroví a sháněním vhodných dárků přes vánoční úklid až po přípravu štědrovečerní večeře.
Zde si dovolím odbočit od vánočního tématu. Přečetl jsem v životě mnoho knih, ale i nějaké ty verše. Přesto při použití pojmu rodinné hnízdo ve spojení s ženami a matkami mi na mysl vytanulo, že z mého pohledu nejlepší a nejvýstižnější oslavu žen a ženství jsem našel u autora, u kterého by to člověk vůbec nečekal. U amerického spisovatele Jacka Londona s jeho typickým drsným stylem psaní, a to v románu Tulák po hvězdách, ve kterém je oslava ženství až geniálně zvýrazněna v konfrontaci s drsným a tragickým osudem hlavního hrdiny, jakož i celou řadou dalších lidských tragických osudů.
V předposlední kapitole tohoto románu, která celá směřuje k oslavě ženství, si v jejím závěru můžeme přečíst: „Žena se vždy krčila při zemi jako koroptev pečující o svá kuřata; moje náruživost k toulání po hvězdách mě od ní stále odváděla na zářivé stezky, ale mé hvězdné putování mě vždycky zavedlo zpátky k ní, k věčné postavě, k ženě, k té jediné ženě, jejíž náruč jsem tolik potřeboval, že když mě objala, zapomněl jsem i na hvězdy.“
A o jednu stranu předtím se dočteme: „A přece, když nad tím vším v klidu přemýšlím, nahlížím, že tou největší věcí v životě, ve všech životech, byla žena, je žena a také bude žena, dokud se budou hvězdy posouvat po obloze a nebesa budou procházet věčnou proměnou. Větší než naše pachtění a úsilí, než hra na vynálezy a fantazie, větší než bitvy a pozorování hvězd a všechna tajemství – největší ze všeho je žena.“
Vraťme se však k vánočnímu tématu. Snad použitá citace z Londonova románu pomůže překonat určité zklamání těm ženám a matkám, které mělo v průběhu letošních Vánoc zdroj v neocenění jejich předvánočního a vánočního úsilí. Inu, občas nevděk světem vládne, a to i v čase vánočním.
Jaký byl tedy letošní rok?
Nebudeme se zaobírat tím, jaké zajímavé až exotické země jsme letos navštívili či po jakých horách jsme se toulali, jelikož naší největší radostí je osmnáctiměsíční vnouček. Vzhledem k tomu, že si naše děti daly jaksi na čas, byli jsme radostí z vnoučat, byť prozatím jednoho vnoučka, obdarování až po šedesátce. A já vlastně již na prahu sedmdesátky.
Díky tomu jsme mohli letos vidět jeho první krůčky. Díky tomu jsme mohli vnímat jeho mimické gesto, kdy dlaněmi ručiček si třel o sebe, což v době, kdy ještě nemluvil, nahrazovalo prosté slůvko prosím. Ani první slůvka na sebe nedala dlouho čekat. A slovo bába bylo mezi těmi skutečně prvními. Jelikož byl obdarován darem výřečnosti, kdy vcelku hravě zvládá nová a nová slova. Obzvláště nám učarovala jeho verze slova koník.
Vzhledem k jeho výřečnosti jsme se brzy dostali do fáze vzájemné komunikace. Ta může začít tím, že přijde, uchopí babičku za ruku a řekne: „Babi, poď!“ V mém případě to může podobu: „Dědo, poď, koko!“ a já vím, že se chce podívat na slepice a králíky, přičemž slovo koko mu prozatím zůstalo z fáze prvních slov. Jelikož doslova hltá každou novou činnost včetně četby ilustrovaných říkanek, jeho slovní zásoba se utěšeně zvětšuje a dovednosti prohlubují. V souvislosti s tím např. uchopí babičku za ruku a řekne: „Babi, poď, mik, mik!“ a babička ví, že chce, aby mu přečetla, popřípadě zazpívala: „Kalamajka, mik, mik, oženil se kominík.“ Já ho pak častuji říkankami, co jsem vymýšlel svým dětem, jako např.: „Hop, hop, hop, dědek bábu kop. Hop, hop, hopla, bába dědka kopla.“
Tak právě styk s malým vnoučkem nám letos přinesl a stále přináší tu největší radost.
Jak jsme prožili letošní Vánoce
Letošní Vánoce pro mne byly velmi specifické. Moje žena od listopadu prakticky denně vypomáhala dceři s její podnikatelskou činností. A hlavně navíc se jí a její dceři, jakož i dalším, naskytla jedinečná příležitost strávit letošní Vánoce se synem, který je v USA na vědecké stáži v New Yorku.
Tím bylo vánoční setkání s mými dětmi a jejich partnery přesunuto na hlavní bod programu letošních Vánoc, a to s ohledem na jejich možnosti na 23. prosince. K naplnění již spíše nepoužívané vánoční tradice, na základě které by se mělo na štědrovečerní stůl prostřít pro jednoho člověka navíc, jsme navíc prostřeli celý stůl, jelikož jsem si na oslavu Vánoc pozval pětičlennou ukrajinskou rodinu, kterou se v souvislosti s trvalou podporou místních ukrajinských běženců jaksi adoptoval. Takže nás při oslavách letošních Vánoc bylo celkem jedenáct.
Klasicky příprava na vánoční svátky začala louskáním ořechů. První dávku vylouskaných ořechů využila moje žena na přípravu cukroví pro adventní posezení. Další ořechy jsem pak již používal pro svojí obvyklou předvánoční činnost, kdy některé cukroví peču osobně a nikdo se mi do toho nemontuje. Zejména se jedná o cukroví, které jsem se před lety naučil pod názvem Nebe v hubě. Kromě klasického cukroví Nebe v hubě jsem inovativně vymyslel a v rámci celosvětové premiéry upekl jako novou variaci na toto cukroví Vánoční nebeské řezy a Vánoční nebeská srdce. Dále jsem upekl i srdce z lineckého těsta klasicky promazané rybízovou marmeládou a větší dávku kokosového cukroví, ze kterého jsem následnou úpravou získal dva druhy cukroví.
Celkem jsem v rámci předvánoční přípravy dospěl k sedmi druhů cukroví. Většina českých hospodyněk zajisté připravila pro své blízké vícero druhů. Já jsem chtěl připravit ještě jeden druh, ale na vosí hnízda mi již nezbyl čas. Ze zpětného pohledu mohu však říci, že cukroví jsme včetně dvou druhů, co připravila pozvaná ukrajinská rodina, měli dostatek. Rozhodně zbylo na pořádnou vánoční výslužku jak pro moje děti, tak i pro Ukrajince a ještě mi toho hodně zbylo pro pohoštění dalších vánočních návštěv a k uspokojení moji obliby v pojídání vánočního cukroví.
Stromek v rámci nedělních adventních posezení ozdobila moje žena za pomocí vnoučka. Já jsem ten den objel hroby mojí rodiny. Vnouček si při zdobení stromku procvičil řadu slovíček, jako andílek, hvězdičky a koule. Ty však spíše vnímal jako balonky. Proto musely být umístěny do horních pater stromku mimo jeho dosah.
Při obstarávání dárků pro moje dospělé děti mi pomohl Ježíšek, který mi dal nahlédnout do jejich vánočních přání. Ale nezapomněl jsem ani na osobité dárky. Jelikož si mj. i vánočních svátcích přejeme zdraví, měl jsem od léta nějakou ořechovici vlastní výroby a v listopadu jsem připravil zázvorový likér na nachlazení a další neduhy. Pro tyto účely jsem si připravil vánočně laděné etikety, které jsem nalepil na láhve a měl jsem nejen pro své děti pěkný dárek.
U vnoučka jsem preferoval dárky, u kterých předpokládám, že budou rozvíjet jeho zvídavost a dovednosti. A nezapomněl jsem ani na ukrajinskou rodinu, která se nedávno přestěhovala za moji pomoci z ubytovny do pronajatého bytu. Pro ně jsem kromě jedné láhve ořechovice a jedné láhve zázvorového likéru připravil čajový set skládající se z varné konvice, porcelánové čajové konvice, sítka na sypaný čaj a kvalitního černého čaje. Samozřejmě jsem ani nezapomněl s drobnými dárky na ukrajinské děti.
Na štědrovečerní menu jsem připravil obalovaného kapra, kuřecí řízky, přírodní kuřecí plátky, pětihlavou rybí polévku a hrachovou polévky, abychom vyhověli i bezlepkové dietě jedné zúčastněné, ale i těm, co ryby nejedí. S bramborovým salátem mi pomohla nejmladší dcera, která dorazila se svým partnerem o den dříve. Řízky pak pekla partnerka mého syna.
S ohledem na všechny okolnosti jsme ke štědrovečernímu menu zasedli již ve čtrnáct hodin, a to po přípitku a odhalení zlatého prasátka, které se schovávalo na stole pod miskou k ověření toho jak se, kdo postil a hlavně, zda byli všichni hodní. Na štědrovečerním stole pak nechyběl adventní věnec, dostatek jmelí pro každého. Jenom ty kapří šupiny jsme zapomněli dát pod talíře. Prostě chybka se vloudila.
Vzhledem k tomu, že se našich oslav Vánoc zúčastnila i čtyřleté Máša, signál o příchodu Ježíška dal z obývacího pokoje zvonek. Před rozdáním dárku každá část přítomných dostala na památku vánoční ozdobu tvořenou červeným zvonečkem a dále pak vánočku. Po rozdání dárků následovala vánoční tombola, v rámci které bylo připraveno 33 drobností a jejich přidělení bylo odvislé od toho, jaké si kdo vylosoval tři čísla. Takto získané drobné dárky však bylo možno navzájem směňovat či je prostě věnovat někomu jinému. Po tombole jsme absolvovali tradiční vánoční hru na rentiéra spočívající ve stírání losů rentiér. Úspěch ze strany zúčastněných byl však zanedbatelný a nikdo z nás se rentiérem opět nestal. Na závěr vánočních oslav jsme absolvovali vánoční dílnu, kdy jsme z nakoupených plátů včelího vosku připravili dostatečný počet menších plátů, k tomu jsme nastříhali knoty a každý včetně čtyřleté Máši si připravil svojí vlastní vánoční svíčku. Syn prokázal svou kreativitu a ze svého plátu si před smotáním vykrojil pomoci vánočního tvořítka na cukroví prasátko, které pak přitiskl na jeho svíčku.
Tak takto jsme strávili letošní Vánoce. Někteří spokojeně odjeli ještě týž den večer a zbytek pak ráno, aby 24. prosince pokračovali ve vánočních oslavách s dalšími blízkými. Jelikož letošní Vánoce byly s ohledem na všechny okolnosti plně v moji režii, musím se přiznat, že jsem si tak trochu hrábl na dno svých sil. Což mi však umožnilo dát poklonu všem ženám a matkám, které takto absolvují vánoční kolotoč každoročně. Dokonce si myslím, že by nebylo na škodu, kdyby si např. minimálně jednou za čtyři roky vzali na starost kompletní přípravu vánočních oslav mužové. Asi by si potom více vážili toho, co ženy absolvují každoročně. Příští rok bude rokem přestupním, a tak se pro tento účel přímo nabízí, jelikož by se to dobře pamatovalo, kdy se o vánoční svátky mají postarat muži. Takže Vánoce 2023 jsou za námi, ať žijí Vánoce 2024.
Jack London, Tulák po hvězdách, Nakladatelství Alpress 2014, str. 330 a 331 (kapitola 21 – pro ty, co by měli k dispozici jiné vydání)
