Článek
Věrný a poslušný psík Filipa Turka slyšící na jméno Igor Červený dopadl ještě vcelku dobře. Filip Turek, coby motoristická ikona a modla, povzbuzený svými politickými úspěchy, které vnímá pouze on sám, jej navrhl na pozici ministra životného prostředí ČR. Avšak již při oznámení této noviny Turek jednoznačně proklamoval, kdo bude na ministerstvu páníček a kdo poslušný pejsek. V souladu s tím informoval veřejnost, že Igor Červený bude v oblasti ochrany životního prostředí dělat, co svému páníčkovi uvidí na očích. Tak už to u věrných a poslušných pejsků chodí.
Je ministr Igor Červený pouhým „bílým koněm“ Filipa Turka?
Byť se Igor Červený snažil ještě před svým jmenováním Turkovo vyjádření zlehčovat, že se jednalo pouze o jeho nadsázku, opak je pravdou. Tzn., že prokazatelně došlo a dochází na slova Filipa Turka coby poněkud samozvaného vládce Ministerstva životního prostředí ČR. Není proto divu, že si Filip Turek jakožto motoristický „polobůh“ ponechal ministerskou kancelář a věrného a poslušného psíka Igora Červeného strčil do kamrlíku po sekretářce. Filip Turek tím rázně uťal hned v zárodku případné spekulace, zda nově jmenovaný člen Babišovy vlády Igor Červený je či není na svěřeném ministerstvu pouze Turkovým bílým koněm. Holou pravdou totiž je, že prozatím bílým koněm je.
Tzn., že Igor Červený je ministrem pouze formálně, který bude pravděpodobně činit a podepisovat v rámci jim proklamované svaté trojice, co mu jeho páníček přikáže. K tomu Igoru Černému postačí, aby věděl, co má dělat na jednotlivé páníčkovi povely. A není jich zase tolik. Takže by to pro nového ministra nemělo být nikterak složité.
Jedním z páníčkových povelů může být: „Na místo!“, což pro ministra Igora Červeného znamená pokyn, aby zalezl do svého ministerského kamrlíku. Dalšími Turkovými pokyny můžou být: „Lehni!“ či „Ticho!“ Na základě nich by se věrný psík Igor Červený měl uklidnit a zmlknout. Tzn. přestat otravovat svého páníčka. Naopak na pokyn: „Trhej!“ či v důraznější podobě: „Igore, trhej!“ by měl ministr Igor Červený vystartovat a rozcupovat na co nejmenší kousky každého, na koho páníček ukáže. Buď představitele opozice v parlamentu nebo v televizi při politické diskusi s nimi, jak se o to novopečený, ale jaksi nesvéprávný ministr snažil minulou neděli v pořadu Otázky Václava Moravce. Nebo obětí mohou být na páníčkův povel i občanská společnost či další pro Motoristy nepohodlné osoby.
S výše uvedenými povely, jakož i s některými dalšími, se může setkat každý pejsek, ale i velký hafan. Zejména pokud je správně vycvičen a poslouchá svého pána na slovo. Ve vztahu vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka k jeho poslušnému pejskovi, který slyší na jméno Igor Červený, by měl být poněkud specifický povel: „Podepiš!“ S ním se opravdoví pejskové nesetkávají. Maximálně tak v nějaké pohádce. Ale ani tento pokyn by ministrovi Igoru Červenému neměl činit žádné potíže, jelikož by naplňoval jeho formální postavení na svěřeném ministerstvu, kdy některé dokumenty, například rozklad ministra, může skutečně podepsat pouze ministr.
Filip Turek se naparuje na MŽP v ministerské kanceláři a jmenovaný ministr se krčí v kamrlíku po sekretářce
Takže věrný a poslušný pejsek Filipa Turka dopadl nadmíru dobře. Místo kamrlíku mohl skutečný vládce MŽP strčit svého psíka do psí boudy umístěné někde u hlavního vchodu ministerstva s cedulkou: „Pozor, zlý pes!“ Navíc zde mohl páníček uvázat svého pejska na řetěz, ačkoliv je to zákonem zakázáno. Ale znáte Filipa Turka. Ten si z dodržování zákonů, ale i dalších pravidel těžkou hlavu nedělá. Ve hře mohl být případně i náhubek, kterým bylo již dříve důrazně pohrozeno na koaliční radě ministru Jaromíru Zůnovi. Tak to v Babišově vládě chodí. Takže ministerský bílý kůň ne může, ale musí být s tím kamrlíkem po sekretářce navýsost spokojený.
A měl by za to vděčně olizovat svému páníčkovi ruce, jak to věrní a poslušní pejskové dělají. Především by pak měl i bez páníčkových povelů briskně dělat vše, co mu na očích uvidí. Tak už to u věrných a poslušných pejsků chodí.
Koho bude ministr Igor Červený skutečně poslouchat? Premiéra Andreje Babiše či vládního zmocněnce Filipa Turka?
Poněkud složitější to má ministr Igor Červený v tom, že by měl poslouchat dva páníčky. Nezapomeňme, že se na svém pouťovém kolotoči probudil z určité letargie, a to pravděpodobně na základě závěrů svého analytického týmu jeho premiér Andrej Babiš, a vydal zásadní pokyny, že Nová zelená úsporám bude pokračovat formou dotací a nebude se tak jednat o pouhé půjčky, jak bylo za ministrování Petra Macinky s vládním zmocněncem Filipem Turkem za zadkem v jednu chvíli navrhováno a zcela vážně uvažováno. Takže jednou z prvotních priorit ministra Igora Červeného je právě Nová zelená úsporám pomocí dotací, neboť jedině tak z pohledu Andreje Babiše dochází k naplnění jeho populistického hesla: „ANO, bude líp!“
Další prioritou nového ministra Igora Červeného je úprava tzv. akceleračních zón, ve kterých by mělo docházet k rychlejšímu a jednoduššímu povolování obnovitelných zdrojů energie, zejména pak větrných a solárních elektráren, a to s přímou vazbou na evropské dotace. O dalších krocích se prozatím pouze šušká. Má jim být odvolání ředitele KRNAPu Robina Böhnische a dále ředitele AOPK Františka Pelce, což by případně mohlo umožnit přímý útok i na Motoristy nechtěné CHKO Soutok, jakož i je ve hře i případné odvolání ředitele Národního parku Šumava Pavla Hubeného.
Klimatickou krizi v ČR nelze vyřešit, že příslušný ministr strčí před ní hlavu do písku
Zásadní problém nejen MŽP za Igora Červeného zdánlivě vyřešil jeho předchůdce Petr Macinka. Ten svým prvním krokem prohlásil, že klimatická krize jeho nástupem do funkce skončila. Již tehdy pouze chybělo, aby Petr Macinka prohlásil, že Země je placatá.
Anketa
Zdánlivě proto, jelikož svým životem si žije aktivita spolku Klimatická žaloba, neboť po neúspěchu před českými soudy doputovala k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku stížnost tohoto spolku ve věci klimatické krize. I když nelze předjímat, jak štrasburský soud rozhodne, je velmi pravděpodobné s ohledem na jiné kauzy, například kauza švýcarských babiček, že se klimatická krize do ČR vrátí i v právní rovině.
Klimatická krize fakticky z Česka nezmizela. K jejímu řešení totiž nestačí, aby před ní Petr Macinka nebo jiný vyznavač novodobého kultu „čmoudícího výfuku“ strčil za tichého přizvukování Andreje Babiše hlavu do písku. Tímto způsobem totiž nelze vyřešit žádnou krizi. Ani tu klimatickou. Pokud čtenáře zajímá skutečné řešení, má ke zvážení, zda se k aktivitám spolku Klimatická žaloba přidá. Stačí zadat do vyhledávače heslo: „spolek Klimatická žaloba“ a pak vás to navede dál. A pravdou je, že každý hlas se u ESLP počítá.
Za současnou vládu ČR včetně ministra Igora Červeného odpovídá její premiér Andrej Babiš
Vraťme se však k premiérovi Andrejovi Babišovi. Ten zcela jednoznačně zodpovídá za svou vládu. Tzn. i za ministra životního prostředí Igora Červeného. Zda tedy bude skutečným ministrem nebo zda bude pouhým bílým koněm Filipa Turka, a to včetně toho, zda člen vlády se bude krčit v kamrlíku po sekretářce a v ministerské kanceláři se bude donekonečna roztahovat Filip Turek.
Pravdou je, že Andrej Babiš setřel samotného Igora Červeného při jeho nástupu do funkce. Ale pravdou rovněž je, že vykázal do příslušných mezí i motoristického „poloboha“ Filipa Turka, když ho nekompromisně vykázal z pozice vedle něho až na úplný kraj řady. Jelikož Filip Turek je pouhým vládním zmocněncem, měl by Andrej Babiš zvážit k zajištění alespoň náznaku vážnosti své vlády stažení Filipa Turka na Úřad vlády a přidělit mu ve Strakově akademii nějaký suterénní kamrlík po uklízečkách.
