Článek
Smyslem tohoto článku není rekapitulovat to, co o Bečvě již bylo napsáno, ale pokusit se ukázat, co vše mohlo zapříčinit, že šetření této havárie vedlo k poněkud žalostnému výsledku. Důsledkem nedostatečného šetření s nejvyšší pravděpodobností bude, že viník otravy na řece Bečva nebude nikdy pravomocně odhalen. Zároveň je tristní, že v důsledku neřešení systémově nedobře nastavených příčinných souvislostí nadále existuje vysoké riziko vzniku dalších vodohospodářských havárií velkého rozsahu, jakož i neadekvátního průběhu jejich šetření ze strany kontrolních orgánů.
Přesto rozsudek vsetínského okresního soudu z 23. října 2023 představuje v otravě řeky Bečvy z 20. září 2020 významný mezník. Podle tohoto nepravomocného rozsudku havárii na Bečvě způsobila v roce 2020 rožnovská firma ENERGOAQUA, a.s. Avšak podle soudkyně Ludmily Gerlové se nepodařilo zjistit, co se přesně v čistírně odpadních vod společnosti ENERGOAQUA, a.s., a tím tato právnická osoba není v případě otravy Bečvy objektivně trestně odpovědná.
Z již prvních informací o nepravomocném rozsudku vsetínského okresního soudu vyplývalo, že kauza havárie na řece Bečvě není u konce a bude mít další pokračování, i když rozsudek označil společnost ENERGOAQUA, a.s. jako viníka. Z podaných informací bylo totiž hned na začátku zároveň zřejmé, že soud chtěl případ postoupit České inspekci životního prostředí, aby provedla další šetření, zda v souvislosti s havárií na Bečvě nedošlo k přestupku. To znamená, že samotný rozsudek tak předpokládal, že kauza bude pokračovat svým dalším životem.
Dalším ve hře, kdo mohl mít zájem na dalším pokračování kauzy Bečva, byla a je samotná společnost ENERGOAQUA, a.s. I když nepravomocný rozsudek okresního soudu zprostil obžaloby jednatele společnosti ENERGOAQUA, a.s. Oldřicha Havelku, označil tuto firmu za viníka otravy řeky Bečva. A pokud by rozhodnutí vsetínského soudu nabylo právní moci, poskytovalo by významný podklad pro vymáhání mnohamilionové škody (cca 21 milionů) v rámci občanskoprávního soudního řízení.
Nakonec jako první s kartami zásadním způsobem zamíchal státní zástupce, který hned v pondělí 23. října 2023 sdělil, že se odvolá proti zprošťujícímu rozsudku pro jednatele společnosti a že proti usnesení ve věci neprokázání objektivní trestní odpovědnosti společnosti ENERGOAQUA, a.s. podá stížnost. Z toho rovněž vyplývá, že státní zástupce akceptuje označení této společnosti za viníka otravy řeky Bečvy. Kauza Bečva se tak pravděpodobně přesune v trestním řízení do jednacích síní krajského soudu. Tím zároveň prozatím padá i další šetření ČIŽP, zda nedošlo k přestupku.
Při šetření otravy ryb v řece Bečva selhala státní správa
Jestliže ministr Hladík respektující soudní rozhodnutí vyjádřil dle CNN Prima NEWS politování: „Je mi líto, že soud nedokáže najít viníka a uložit patřičný trest,“ tak trochu pláče na nesprávném hrobě či spíše pláče nad mlékem rozlitém za ministra Brabce v rámci jeho rezortu. Jednak soud označil viníka otravy Bečvy a zejména pak máslo utlučené z tohoto rozlitého mléka má na hlavě státní správa, která v tomto případě totálně zklamala. Počínaje vlastním ministerstvem, kdy ministr Brabec měl ihned jasno, že viníkem není společnost Deza, a.s. a že se dle skutečného viníka stahuje smyčka.
V kauze Bečva se dopustila významného selhání zejména Česká inspekce životního prostředí, na jejíž pochybení jako jedna z prvních upozornila přerovská senátorka Jitka Seitlová (KDU-ČSL). Po dlouhém zastírání této skutečnosti ze strany inspekce, ale i ministerstva, kdy jak vedení ČIŽP, tak i ministr Brabec tvrdili, že inspektoři postupovali správně a nikterak nepochybili, až po více jak dvou letech od havárie na řece Bečvě inspekce prostřednictvím nového ředitele uznala, že zásah po otravě Bečvy v roce 2020 provázely chyby zaměstnanců ČIŽP. Svoje máslo na hlavě pak mají i příslušné vodoprávní úřady.
Ministr Hladík v souvislosti s nepravomocným rozsudkem vsetínského okresního soudu dále vyjádřil názor, že se to nesmí opakovat. Přitom spoléhá na novelu vodního zákona, která po připomínkovém řízení a jeho vypořádání již doputovala k projednání do Poslanecké sněmovny. Otázkou je, zda se na ní vzhledem k několikadenním obstrukcím při projednávání jiných právních předpisů jaksi do konce volebního období vůbec dostane či, zda nespadne pod stůl.
Ministr Hladík si v tomto směru slibuje zlepšení jednak od povinnosti kontinuálního monitoringu a dále pak od jasného rozdělení kompetenci při šetření obdobných vodohospodářských havárií, které mají zamezit podobnému chaosu, jaký nastal při šetření otravy řeky Bečvy. Kauza Dieselgate však ukazuje, že vhodným zásahem do software jakékoliv měřící jednotky lze získat nižší měřené údaje. Otázkou rovněž zůstává, zda na příslušných úřadech (inspekce a obce s rozšířenou působností – ORP) bude dostatek kvalifikovaných pracovníků a dostatečné kontrolní kapacity.
Jak ukazuje níže uvedený přehled, tak novela vodního zákona se kromě nedostatečné personální kapacity pro kontrolní činnost a technické možnosti upravit výsledky při kontinuálním měření zároveň nezabývá ani tím, že i další faktory ovlivňující vznik havárií a jejich šetření nejsou řádně systémově nastaveny.
Nedostatečné personální kapacity pro kontrolní činnost ČIŽP a odborných útvarů ORP
Riziko opakování kauz podobných havárii na Bečvě z roku 2020 zejména významně zvyšují nedostatečné personální kapacity ČIŽP coby stěžejního kontrolního orgánu na úseku ochrany životního prostředí. Od roku 2010 v rámci různých úspor a škrtů se počet terénních pracovníků inspekce snížil zhruba o 30 až 40 % a tento trend nadále pokračuje. Otevřeně se touto otázkou zabývá pouze důvodová zpráva k připravované novele zákona o ochraně ovzduší na str. 4 – cit.:
o Nedostatečné personální kapacity kontrolních orgánů (ČIŽP, OÚ ORP).
S určitým předstihem pak probíhá i novela vodního zákona, a to právě jako reakce na havárii na Bečvě. Byť významné snížení stavu se proporcionálně dotklo na ČIŽP i oddělení ochrany vod, v tomto případě se důvodová zpráva prakticky velkým obloukem vyhýbá otázce nedostatečné personální kapacity kontrolních orgánů.
Avšak s ohledem na přesun řady kompetencí při řešení na vodoprávní orgány na ORP se v důvodové zprávě k novele vodního zákona poněkud nelogicky dočteme: „Dosavadní praxe zejména ukazuje, že vodoprávní úřady nejsou k řízení likvidačních prací při haváriích dostatečně vybaveny, a to zejména personálně, odborně a materiálně.“ Přitom již dnes některé vodoprávní úřady či stavební úřady na ORP nefungují, jelikož jaksi nejsou úředníci.
Podstatnou skutečností je, že největší průmysloví a zemědělští znečišťovatelé spadají pod zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování. Jestliže na úseku ochrany ovzduší a ochrany vod, resp. i na úseku odpadového hospodářství ČIŽP nedisponuje dostatečnými personálními kapacitami, potom kontrolní činnost na úseku integrované prevence byla v roce 2012 zdevastována zcela. Na některých oblastních inspektorátech není zajištěna ani základní zastupitelnost. Přitom slibované řešení ani po deseti letech nefunguje, neboť složkoví pracovníci stále nelibě nesou, že musí vykonávat kontrolní činnost i na úseku integrace. Občas v tomto měli podporu svých některých vedoucích – cituji doslova jejich zcestný názor: „Integrované kontroly jsou na prd!“
V neposlední řadě nelze pominout ani skutečnost, že pracovníci ČIŽP jsou jedni z nejhůře placených úředníků v rámci státních orgánů, přičemž již nyní rozhodují o pokutách až do výše 50 mil. Kč (zákon o odpadech) a stejná částka je uvažována i v novele vodního zákona. Takže jakou kontrolní činnost na úseku ochrany životního prostředí si daňoví poplatnictví prostřednictvím střídajících se vlád zaplatí, má zásadní vliv na to, jakou ochranu životního prostředí budou mít občané pro sebe, své děti a vnoučata.
Zastírání ze strany provozovatelů při haváriích
Této praxe provozovatelů při haváriích, resp. porušení právních předpisů, se dotkla i soudkyně Ludmila Gerlová, která konstatovala, že se někteří zaměstnanci z firmy ENERGOAQUA, a.s. ukázali jako nevěrohodní a že tato společnost manipulovala s důkazy. Míra zastírací taktiky se v případě porušení právních předpisů na úseku ochrany životního prostředí trvale zvyšuje, a má tak opačný trend než snižování personální kapacity ČIŽP. Doba, kdy se viník k havárii stavěl chlapsky čelem, a ihned po vzniku se zapojil do likvidace jejich následků, přičemž prakticky již druhý den uhradil rybářům vzniklou škodu, jaksi pominula.
Provozovatelé při pochybení i za pomoci právníků kontrolní zjištění zpochybňují, či alespoň zlehčují. Oblíbenou námitkou bývá, že zjištěný protiprávní stav existoval již při minulé kontrole, kdy však nebylo dané pochybení zjištěno. Mzdově podhodnocení a pracovně přetěžovaní inspektoři se tak čím dále více musejí vypořádat s různými připomínkami, mnohdy na deseti či více stranách, kdy právní zástupci provozovatele čekají na sebemenší procesní chybu.
Měření znečištění vypouštěných odpadních vod
V rámci prosazení neviditelné ruky trhu byl v České republice vytvořen výnosný byznys i z měření emisí do ovzduší a měření míry znečištění vypouštěných odpadních vod. Na úseku ochrany ovzduší s ohledem na odlišný právní režim jsou občas někteří pracovníci měřících skupin vysílání vlastníkem či jednatelem firmy zahrnující mj. i akreditovanou laboratoř s pokynem: „Musíte jim to změřit tak, aby jim to vyšlo. Jinak tu zakázku (ten byznys) příště nedostaneme.“
Na úseku ochrany vod to prozatím probíhá tak, že provozovatel má stanoveno např. provést 26 rozborů vypouštěných odpadních vod ročně (tj. 1× za 14 dní), a tak nechá udělat konkrétní rozbor vždy na začátku čtrnáctidenního období, přičemž již zhruba třetí či čtvrtý den po odběru vzorku lze u akreditované laboratoře zjistit, zda něco nevyšlo. Pokud byl nějaký ukazatel překročen, původní rozbor se nechá doběhnout a v rámci byznysu má tedy akreditovaná laboratoř i z něho příjem, ale ihned v rámci telefonátu si provozovatel dohodne pro toto čtrnáctidenní období další rozbor se znalostí, co nevyšlo a co musí technologicky upravit pro následný akreditovaný rozbor. V souvislosti s tím se v rámci ministerstva a inspekce, traduje, že ty rozbory nad rámec stanovených např. 26 rozborů/rok, tj. přesně ty, co nevyšly, jsou součásti obchodního vztahu (byznysu) mezi provozovatelem a akreditovanou laboratoří a jako takové je nelze kontrolovat.
Uvidíme, jak situaci ovlivní projednávaná novela vodního zákona, která předpokládá zavedení kontinuálního měření kvality odpadních vod. Jak již bylo uvedeno, s ohledem na kauzu Dieselgate však nelze vyloučit, že vhodný zásah do software měřicí jednotky může i při kontinuálním měření ovlivnit zjišťované hodnoty znečištění.
Vodohospodářské havarijní plány
Schválené vodohospodářské havarijní plány jsou vodním zákonem vyžadovány, pokud provozovatel zachází za zákonem stanovených podmínek se závadnými látkami, mj. jako prevence proti vzniku havárie ve smyslu vodního zákona, popřípadě ke stanovení závazných pokynů při vzniku havárie. Vodní zákon jednoznačně vymezuje povinnosti pro ohlášení vodohospodářské havárie, kdy každý, kdo způsobí nebo zjistí havárii, je povinen ji neprodleně hlásit Hasičskému záchrannému sboru České republiky, jednotkám požární ochrany, Policii České republiky a případně správci povodí. Avšak častým nešvarem řady schválených havarijních plánů je to, že ohlašovací povinnost je pro případ havárie vztažena na řídící pracovníky provozovatele, na nichž je, zda rozhodnou, jestli se havárie ohlásí či se provozovatel pokusí tuto havárii případně ututlat.
Představme si zcela reálný příklad. V průběhu víkendu externí ostraha zjistí, že v hlídaném objektu něco uniká. Vytáhne ze šuplíku schválený havarijní plán a najde v něm příslušné pokyny. Následně telefonicky volá prvnímu řídicímu pracovníkovi, ale marně. Pak zkouší dalšího, ale taky marně. Ani třetímu se o víkendu nedovolá. Tak to zkouší hodinu, dvě, tři a látka závadná vodám mezitím dál uniká, odtéká vodním tokem a vše probíhá podle schváleného havarijního plánu. Právě havárie na řece Bečvě je exemplárním dokladem, že, když se šetření havárie a její likvidace zpozdí o tři či čtyři hodiny, může to mít fatální následky pro životní prostředí a hledání viníka havárie.
Nepřímé vypouštění odpadních vod do kanalizace
Další oblastí ochrany vod, která je dána na pospas byznysu, je vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace svedené na koncovou čistírnu odpadních vod (ČOV). Zde se traduje, že je to opět otázka smluvního vztahu mezi producentem odpadních vod a provozovatelem kanalizace či koncové ČOV a že tedy inspekci coby stěžejnímu kontrolnímu orgánu na úseku ochrany životního prostředí do toho nic není. A vlastně pro toto inspekce nemá ani zákonné kompetence. Byť je inspekce personálně oslabena, určitě by v rámci každé kontroly zvládla vyhodnotit plnění ukazatelů dle kanalizačního řádu a bylo by to ku prospěchu ochrany životního prostředí.
V souvislosti s tím je používán zcestný argument, že by došlo k protiprávnímu dvojímu pokutování. Toto je nehorázná blbost a úlitba byznysu. Přestože ve smluvním vztahu může být použít pojem smluvní pokuta, nejedná se však o pokutu jako takovou a vydanou v rámci přestupkového řízení rozhodnutím, proti kterému se lze odvolat, ale pouze o úhradu vícenákladů ČOV. Nejlépe to osvětlí názorný příklad z oblasti silniční dopravy. Řidič pojede po dálnici rychlostí 160 km/hod. Co ho potká, pokud jeho přestupek zachytí policie. Pokuta, a to buď příkazem na místě (bloková pokuta), nebo ve správním řízení. A zároveň na základě vyšší rychlosti bude mít větší spotřebu pohonných hmot, tzn. vícenáklady.
Podstatná je skutečnost, že většinu koncových ČOV tvoří komunální čistírny určené pro čištění komunálních splaškových vod. A jako takové mají ve svém povolení k vypouštění zahrnuty pouze základní ukazatelé znečištění platné pro čištění komunálních odpadních vod. Nikoli pro speciální průmyslové polutanty, které navíc řada komunálních ČOV nemusí být schopna vyčistit, a tak může docházet pouze k naředění těchto průmyslových polutantů splaškovými vodami a dalšími průmyslovými odpadními vodami jiného složení bez jakéhokoliv čistícího efektu. Jaké množství znečištění na ČOV přiteče, takové i odteče. Pouze po naředění s nižší koncentrací.
Jestliže největší průmysloví a zemědělští znečišťovatelé spadají do režimu zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, potom tento právní předpis však přímo vyžaduje, aby do integrovaného povolení byly zahrnuty i emisní limity pro nepřímé vypouštění do kanalizace. Tak tomu i zhruba do roku 2015 bylo. Potom krajské úřady coby příslušné povolovací orgány jaksi šmahem emisní limity pro nepřímé vypouštění z integrovaných povolení neuváženě vypustily, a to na základě ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb. – cit.: „V případě výpustí odpadních vod do kanalizace úřad při určování emisního limitu příslušného zařízení může přihlédnout k čisticímu efektu čistírny odpadních vod za předpokladu, že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku a že výsledkem není větší znečištění životního prostředí,“ aniž by byl řádně posouzen a vyhodnocen skutečný čistící efekt koncové ČOV.
Kauza Bečva z hlediska integrované prevence
Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování má dva základní účely (cíle). Pokud to vezmeme odzadu, jednak se jedná o omezování znečišťování vznikajícího při činnosti spadající pod tento zákon. Synonymem pro tento požadavek je snižování znečišťování. Poněkud složitější je to v případě druhého účelu zákona. Dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku integrovanou prevencí, a to ve vztahu k pojmu integrovaná prevence. Pro lepší pochopení je žádoucí integrovanou prevenci zahrnující ochranu ovzduší, ochranu vod a nakládání s odpady chápat jako komplexní technickou ochranu životního prostředí, která má zároveň zamezit přenosu znečištění z jedné složky do druhé.
Již výše bylo uvedeno, že pod režim zákona č. 76/2002 Sb. spadají ti největší průmysloví a zemědělští znečišťovatelé. Přesto je bohužel integrovaná prevence jako nejmladší obor technické ochrany životního prostředí odsouvána na vedlejší kolej a bylo a možná stále je na ni pohlíženo s despektem: „Devatero řemesel – desátá bída!“ Do roku 2012 existovaly na inspekci samostatné kontrolní útvary integrace, přičemž však v tomto roce došlo v rámci snižování počtu státních úředníků ke zcela nelogické a neodpustitelné likvidaci těchto útvarů. A to i za přispění ostatních technických složek (voda, ovzduší a odpady) žárlících na výsadní postavení integrace, které si tímto uchránily své složkové pracovníky před destruktivním dopadem tupých Kalouskových škrtů. O ně však částečně přišly při jiných škrtech.
Náhradní kontrolní systém, že tedy integrované kontroly povedou složkaři, jaksi pokulhává. Zejména pak v důsledku nelibosti složkových pracovníků, že musí zajišťovat kontrolní činnosti i na úseku integrace, dostávala na frak v řadě případů kvalita integrovaných kontrol prováděných u těch největších průmyslových a zemědělských znečišťovatelů. Jestliže je žádoucí vnímat integrovanou prevenci jako komplexní ochranu životního prostředí, potom by měly být prováděny i komplexní kontroly v celém rozsahu integrovaného povolení. A to k zajištění zákonné povinnosti provést integrovanou kontrolu minimálně 1× za 3 roky, resp. v případě nejvíce rizikových provozů jako jsou např. i některé provozy společnosti Deza, a.s. minimálně s četností 1× ročně.
V rámci zdevastované kontrolní činnosti na úseku integrované prevence se na ČIŽP občas k naplnění zákonných kontrolních povinností pouze čárkuje, aby bylo možné vykázat splnění požadované četnosti kontrolní činnosti, a to za tichého přihlížení ministerstva. Prostě se komplexní integrované kontroly nahrazují jednosložkovými či dvousložkovými kontrolami, přičemž ani v případě účasti všech tří složek (ovzduší, voda, odpady) není často zajištěna žádoucí vysoká úroveň kontrolní činnosti, jelikož je vykonávána složkovými pracovníky, kteří jí vnímají jako příkoří a nežádoucí přítěž, že musí vykonávat kontroly za integraci. Která však byla v roce 2012 zlikvidována jako „nepohodlná třída“ i za přispění jejich složkových vedoucích!
Zkušenosti z provozu zařízení v režimu integrované prevence (IPPC) má i společnost ENERGOAQUA, a.s., jelikož v určitém období provozovala v tomto režimu zařízení „ENERGOAQUA, a.s. - výroba a dodávka tepla“ V období od roku 2014, odkdy se na inspekci vztahuje zákonná povinnost provádět kontroly minimálně 1× za 3 roky, resp. minimálně 1× za rok v něm byly provedeny do vyjmutí z režimu IPPC tři kontroly.
Pomocí informačního systému IPPC bylo zjištěno, že nyní v rožnovském areálu Tesly je vydáno integrované povolení pro jedno zařízení, a to „Výroba křemíkových desek a čipů“ uděleného společnosti ON SEMICONDUCTOR CZECH REPUBLIC, s.r.o. S ohledem na skutečnost, že se jedná o nové integrované povolení, které nabylo právní moci 19. 5. 2023, však nelze určit, zda toto zařízení je již provozováno, či zda je pouze připravováno k provozu. S vnitroareálovou čistírnou odpadních vod označenou nepravomocným rozsudkem za viníka otravy Bečvy má toto zařízení přímou souvislost v tom, že vypouštění technologických odpadních vod je povoleno právě na ČOV společnosti ENERGOAQUA, s.r.o., z čehož vyplývá, že i tato ČOV musí být provozována v režimu integrované prevence (kategorie 6.11), a to od okamžiku zahájení vypouštění technologických odpadních vod ze zařízení „Výroba křemíkových desek a čipů“.
V souvislosti s Bečvou byla prověřována i společnost LISS, a s., která se v areálu Tesly zabývá galvanickým pokovováním, přičemž dodávala odpadní vody s obsahem kyanidů do ČOV společnosti ENERGOAQUA, a.s. I tato činnost při naplnění limitní hodnoty, a to objemu aktivních lázní ve výši 30 m3, spadá povinně do režimu IPPC.
Nejvíce informací bylo zjištěno ve spojení se společností Deza, a.s., která v základním závodě ve Valašském Meziříčí provozuje v režimu IPPC čtyři zařízení. Z informačního systému IPPC, jakož i z integrovaného registru znečišťování (IRZ) pak vyplývá, že se v základním závodě zachází i s kyanidy, u kterých společnost Deza, a.s. překračuje zhruba třikrát ohlašovací práh do IRZ ve výši 50 kg/rok. Ze systému IPPC pak vyplývá, že v základním závodě se zachází i se závadnými látkami obsahujícími šestimocný chrom.
Pro tato tři zařízení: Soubor chemických výrob (chemická výroba), Zařízení provozu Vodního hospodářství (na úseku ochrany vod koncový stupeň pro odpadní vody z chemické výroby, kdy kromě kyanidů a šestimocného chromu obsahují mj. i fenoly, halogenované uhlovodíky, polycyklické aromatické uhlovodíky, kadmium a rtuť) a Spalovna průmyslových odpadů (spalování nebezpečných odpadů), která představují nejvyšší riziko, zákon stanovuje inspekci četnost kontrol v rozsahu minimálně 1× za rok. Zákonem stanovenou četnost (minimálně 1× za rok až 1× za 3 roky) je inspekce povinna dodržovat od roku 2014.
Neuspokojivé údaje získané v systému IPPC v případě společnosti Deza, a.s., tj. jednoho z největších českých znečišťovatelů v oblasti chemické výroby, pouze dotvrzují negativní dopady personální destrukce útvarů integrace na kontrolní činnost na úseku integrované prevence. V případě stěžejního zařízení společnosti Deza, a.s. „Soubor chemických výrob“ lze podle zveřejněných zpráv o kontrole usuzovat, že od roku 2014 provedla ČIŽP první kontrolu až v roce 2017 a následně jednu kontrolu v roce 2019, čtyři v roce 2020 (všechny však před havárií na Bečvě), v roce 2021 rovněž čtyři kontroly (tzn. první kontrola po havárii na Bečvě byla zde pravděpodobně provedena až 6. 1. 2022 a bezprostředně po havárii pravděpodobně inspekci stačila informace, že Deza to není) a po jedné kontrole v roce 2022 a 2023. Tzn., že ČIŽP pravděpodobně nesplnila zákonnou povinnost minimálně 1× za rok v letech 2014 až 2016 a 2018. Pro toto zařízení v systému IPPC dále chybí roční zpráva o plnění podmínek za rok 2016.
V případě „Zařízení provozu Vodního hospodářství“ lze podle zveřejněných zpráv o kontrole usuzovat, že ČIŽP provedla od roku 2014 teprve až v roce 2018. Další dvě byly až v roce 2021 a poslední v letošním roce. Tzn., že ČIŽP v tomto případě pravděpodobně nesplnila zákonnou povinnost minimálně 1× za rok v letech 2014 až 2017, 2019 a 2022. Ze zveřejněných zpráv o kontrole pro zařízení „Spalovna průmyslových odpadů“ lze usuzovat, že ČIŽP provedla jeho kontrolu pouze v letech 2015, 2017, 2018 a 2021.
Personální devastace kontrolní činnosti na úseku integrace s ohledem na skutečnost, že pod ní spadají ti největší průmysloví a zemědělští znečišťovatelé, představuje aktivní sopku, která občas vybuchne v podobě havárií obdobných otravě řeky Bečva v roce 2020. Nenaplňování požadavků integrované prevence ze strany inspekce, jakož i dalších úřadů tak představuje stěžejní faktor zvyšující riziko vzniku podobných havárií.
Od 20. září 2020 proteklo Bečvou velké množství vody a pomalu se do ní vrací život. Voda teče, ale ne všechny příčinné souvislosti podílející se na vzniku obdobných havárií jsou uspokojivě řešeny. Jestliže konec kauzy Bečva je za peníze daňových poplatníků v nedohlednu a výsledek je zcela nejistý, neřešení toho, co je na úseku ochrany životního prostředí špatně systémově nastaveno, nadále významně zvyšuje riziko vzniku obdobných vodohospodářských havárií.
Veřejnost (obzvláště pak rybáři) má zároveň důvodné obavy, že ČIŽP po neblahých zkušenostech s kauzou Bečva se může snažit řešení některých budoucích havárií na tekoucích řekách, pokud budou vyšší teploty vzduchu a ve vodě bude zjištěna snížená koncentrace kyslíku, jaksi zjednodušit pomocí „vyšší moci“ a v řadě případů odůvodnit úhyn ryb právě vyššími teplotami. Jako tomu bylo u letošního úhynu ryb na řece Odře. Je však nutno mít na paměti, že obsah kyslíku v tekoucích vodách významně snižuje i případné odbourávání nadměrného množství znečišťujících látek v rámci samočistícího procesu tekoucích vod. Nelze tedy pouze změřit obsah kyslíku ve vodě a zjistit teplotu vzduchu a vody, ale při každém takovém úhynu ryb v tekoucích řekách je nutno proti proudu zadokumentovat stav na výpustích odpadních vod v úseku odpovídajícímu výskytu uhynulých ryb.
Sněmovní tisk 569/0 (psp.cz) (Návrh novely vodního zákona včetně důvodové zprávy)
ODok Portál - VeKLEP - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Dokumenty související s novelou zákona o ochraně ovzduší)
