Článek
Význam latinského rčení: „Člověk člověku vlkem!“ (v latinském originále „Homo homini lupus“) je zřejmý. Prostě, někteří lidé dokážou jednat obzvláště pak za vypjatých okolností krajně sobecky a na úkor ostatních. Tzn., že významná část lidské populace dokáže být velmi egoistická a nepřátelská vůči potřebám druhých, kdy v rámci extrémního naplnění tohoto latinského rčení mnohdy přestávají být pro tyto samozvané „nadčlověky“ jejich spoluobčané lidskými bytostmi a stávají se z nich pouhým dotěrným hmyzem či v horším případě vězeňskými čísly opatřených klauzulí: „Návrat nežádoucí!“
Při extrémním naplnění rčení: „Člověk člověku vlkem!“ se nemusíme obracet jenom do historie totalitních a obdobných režimů, jako byl německý fašismus v čele s Adolfem Hitlerem, stalinistický režim v Sovětském svazu, šovinistický fanatismus Japonska v období před a během druhé světové války, Pol-Potův genocidní režim v Kambodži, jakož i stalinistický režim KSČ v Československu po roce 1948. V současné době naplňuje v extrémní podobě toto latinské rčení zločinný Putinův režim v Rusku.
Okolnosti dokážou udělat z člověka během krátké doby brutální zrůdu
O tom, že se z inteligentního člověka se slušným vychováním dokáže během krátké doby stát za určitých okolností monstrum, svědčí například takzvaný stanfordský vězeňský pokus z roku 1971. Tento psychologický pokus spočíval v uzavření zvoleného počtu dobrovolníků, kteří byli vybráni z řad studentů, přičemž záměrně byli vybráni psychicky vyrovnaní a zdraví jedinci, do modelově vytvořeného vězení, a to v rámci náhodného výběru v roli vězňů na jedné straně a v roli dozorců na straně druhé. Experiment musel být předčasně ukončen kvůli neočekávané krutosti dozorců a psychickému stavu všech jeho účastníků. I předčasně ukončený pokus prokázal, že agresivita a brutalita může ve významné míře záležet na okolnostech.
Když člověku dáte moc vás zabít, klidně to udělá
Čeho jsou lidé skutečně schopni rovněž ukázal i psychologický pokus srbské umělkyně Mariny Abramović provedený v roce 1974 v Neapoli. V rámci tohoto šestihodinového pokusu měli jeho účastníci k dispozici 72 nástrojů, z nichž část byla potencionálně nebezpečných: pistole s jedním nábojem, skalpel, bič, hřebíky, nůžky, pila, kondom a zároveň na šest hodin i k dispozici tělo oblečené umělkyně, se kterou si mohli dělat, co chtějí. Po hodině ostýchání nastalo ze strany účastníků pět hodin neskutečných zvráceností. Nic jim nevadilo, že když někdo řezal do její kůže, tak jí tekly slzy. Po skončení pokusu umělkyně prohlásila: „Když člověku dáte moc vás zabít, klidně to udělá. Jsem pořezaná, málem mě znásilnili a skoro mi prostřelili hlavu. I přes to všechno se mi nikdo z nich nebyl schopný podívat do očí.“
Nedělejme si tedy iluze o českých holubičích povahách
Jaký mají tedy tyto psychologické pokusy souvislost s našimi letošními parlamentními volbami? Především se jedná o vývoj v naší zemi, kdy nesmiřitelné rozdělení politické scény a celé společnosti získává mj. i v České republice až nenávistnou podobu. Tímto se opět dostáváme do období starého Říma. Konkrétně k mocenské zásadě: „Divide et impera.“ Tj. rozděl a panuj, a to v ruské režii.
Prohlubování nesmiřitelného rozdělení politické scény, ale i společnosti jako celku nese v rámci ruské hybridní války zřetelné stopy kremelské zločinecké propagandy. Nezapomeňme však, že nezůstalo pouze u přiživování celospolečenské nespokojenosti, ale v režii kremelských vládců došlo již i na násilné kriminální činy: výbuch muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014, kdy k podobné záškodnické akci došlo i v Bulharsku; žhářský útok proti Dopravnímu podniku Praha, kdy k podobným akcím došlo mj. i na území sousedního Polska. Co se týče Vrbětic, k výbuchu došlo po ruské agresi na Krymu a pravděpodobně měl zabránit případným dodávkám munice napadené Ukrajině. Smysl žhářských útoků a podobných akcí je očividný. Prohloubit nespokojenost obyvatelstva, a to s jediným cílem, aby kremelský báťuška v rámci nastolování „nových pořádků“ mohl za pomoci proruské páté kolony (v případě ČR se zejména jedná o hnutí SPD, stranu PRO a volební blok Stačilo!) vítězoslavně i v české kotlině zvolat: „Veni, vidi, vici!“
Prohlubování nesmiřitelnosti tak vytváří nebezpečné podhoubí pro případné budoucí uplatňování agresivity a brutality v politickém životě a při řízení státu. Pokud by při říjnových parlamentních volbách získalo populistické a extrémistické uskupení složené z hnutí ANO 2011, SPD a volebního bloku STAČILO!, jakož i případně strany Motoristé sobě, jejíž preference se po odeznění prozatímních Turkových extempore aktuálně přiblížily k pětiprocentní hranici, získala mocenskou většinu, a to v krajním případě ústavní většinu, lze v první fázi zcela reálně očekávat vývoj podle modelu z Orbánovského Maďarska nebo dnešního Slovenska.
Případ nejen poslankyně Margity Balaštíkové dokladuje, kam až jsou politici schopni zajít při vyřizování si účtů
Nedělejme si žádné iluze, že případné mocenské ovládnutí nezávislých médií, policie, státních zastupitelství a v krajním případě i justice ze strany populistických a extrémistických politických uskupení by nemělo vliv na posílení autoritářského stylu vládnutí na jedné straně a na eliminaci politických oponentů, jakož i potlačení liberální demokracie a občanské společnosti včetně neziskových organizací na straně druhé. Aktuální případ dlouholeté poslankyně hnutí ANO 2011 Margity Balaštíkové dokladuje, že politik nemusí mít daleko ke zneužití politického postavení a vlivu pro bezprecedentní vypořádání se svým „protivníkem“.
Právě tato poslankyně využila svého politického vlivu při pomstě svému exmanželovi za rozpad manželství, kdy pravděpodobně došlo na účelové zakleknutí jeho firmy státními úřady na objednávku paní poslankyně a ke zcela neakceptovatelnému a nestydatému pokusu objednat si zastřelení psa nové partnerky. I přes okamžitou stopku pro poslankyni Balaštíkovou a očekávané vyobcování z hnutí ANO 2011, zásadní otázkou je, jak případně mají do budoucna některé politici daleko k tomu, aby použili jako terč místo psa svého politického protivníka.
Nic nepomohlo poslankyni Balaštíkové, že po dvanáct let věrně a oddaně sloužila svému vůdci Andreji Babišovi. Přitom spolupráci s ním zahájila jako nestranička. Tzn., že guru hnutí ANO 2011 nemůže ani náhodou tvrdit, že získala špatné politické mravy v dresu jiné politické strany a do hnutí ANO se, sorry jako, pouze vetřela. Nezapomeňme na to, že k zaklekávání konkurence nežádoucí pro Agrofert docházelo i pod taktovkou vlád hnutí ANO za éry vládnutí Andreje Babiše. Neměli bychom ani zapomenout, že v rámci řešení kauzy Čapí hnízdo došlo i k odklizení Babišova syna na Krym. Tehdy již protiprávně obsazeného Rusy. V souvislosti s Čapím hnízdem je žádoucí připomenout, že nezávislý odvolací soud již rozhodl o vině Andreje Babiše. Mj. i toto bude významným důvodem, aby se Babiš v případě svého volebního vítězství pokusil mocensky ovládnout i justici.
S ohledem na výše uvedené kauzy poslankyně Balaštíkové dokazuje, že populistické hnutí ANO používá dvojí metr. Jeden při řešení excesů svých členů a druhý pro svého vůdce. O tom, že v politice nemusí platit staročeské rčení: „Jaký pán takový kmán,“ se mj. na vlastní kůži přesvědčili zlořečení chomutovští primátoři Marek Hrabáč a Milan Petrilák a bývalý pardubický primátor Martin Charvát. Nově i tedy poslankyně Margita Balaštíková. Ta pomoci parafráze českého klasika Karla Havlíčka Borovského nyní může pouze lkát: „Nechoď, Margitko, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán se sklouzne a Margitka si za něj nohu zláme.“
Co si v podzimních volbách zvolíme, to nám bude vládnout
V písni Proklatej vůz je po třetí sloce vložka: „Synu, synu, vždyť jedeme jako s hnojem! - Jó, koho jsem si naložil, toho vezu!“ Koho si tedy v podzimních volbách zvolíme, ten na tedy bude vládnout. Buď v duchu liberální demokracie nebo autoritářsky. A pokud by se uskupení populistických a extrémistických sil podařilo získat ústavní většinu, mohli bychom tu mít autoritářský režim opět na věcné časy. Bohužel bychom se však měli smířit s tím, že bez ohledu na volební výsledek dojde v naší společnosti i za přispění ruských tajných služeb k dalšímu prohloubení nesmiřitelnosti.
V případě, že by se podařilo proevropským stranám obhájit parlamentní většinu, počítejme s tím, že zlořečené uskupení populistů, extrémistů a dezolátů v čele se svými vůdci spustí křik o ukradených volbách. Nezapomeňme mj. na nedávný výkřik krajského lídra hnutí Stačilo!, že když jim budou ukradeny volby, je čas na odboj, přičemž Michal Klusáček nezištně cvičí své stoupence v používání zbraní. Neznámou by v souvislosti s tím mohla být na místě otázka, kdo by případně měl dělat terč pro tyto polovojenské bojůvky.
Jelikož poukazování na excesy různých politických stran včetně trestního stihání jejich představitelů se jaksi míjí účinkem, neboť významné množství nespokojených voličů se chce za každou cenu pomstít současné vládě tím, že dá ve volbách hlas populistickým a extrémistickým uskupením. Nezáleží, zda nespokojenost těch vzdělanějších pramení z pocitu jejich nedocenění či, zda se za nespokojeností skrývají bývalá či současná rozhodnutí nespokojenců, jako že ve škole nedbali na učení, nebo zda výplatu nahází do automatů či ji ihned propijí. V takovém případě lze sice chápat důvod nespokojenosti, ale většina nespokojenců nemůže očekávat, že by vláda populistů a extrémistů důvody jejich nespokojenosti vyřešila.
Je otázkou, zda takto nespokojení voliči v rámci naplnění rčení: „Člověk člověku vlkem!“ neočekávají možnost přiživit se na případném budování autoritářského režimu. To už tu jednou bylo. Po volbách v roce 1946 a únoru 1948. Sebrat majetky druhým, a ještě je zavřít do kriminálů. Či je popravit, a to vzhledem ke zrušení trestu smrti ruským způsobem. Prostě, by člověk zemřel při čistění své zbraně, ačkoliv nikdy žádnou zbraň neměl, nebo by vypadl z pátého patra. S ohledem na výsledky výše popsaných psychologických pokusů nelze tedy ani vyloučit, zda někteří nespokojenci netouží nejen po pomstě odevzdáním svého hlasu populistům a extrémistům, ale jsou možná chtiví se mstít na svých protivnících i za pomocí násilí.
Takže bez ohledu na volební výsledek očekávejme, že po volbách dojde k dalšímu prohloubení latinského rčení: „Homo homini lupus!“ Podejte populistům a extrémistům v parlamentních volbách prst, peklem se nám všem odvděčí.
