Článek
Došlo totiž i na legendární vichr z hor. Jinak okolnosti doprovázející druhořadého politika ODS Antonína Stanislava jsou natolik spletité až zapeklité, že by jeden až mohl zapochybovat, zda tento politik slaví svátek 13. června či 7. května. V tomto ohledu to má český prezident Petr Pavel jednoduší.
Vichr z hor v podání Antonína Stanislava
Druhořadý politik ODS Antonín Stanislav je jaksi osobou měnící ze dne na den svou tvář. Někdy však i několikrát za den, a to během krátkého okamžiku. Zejména pak je to muž různých odchodů. Jako by ovládal osvědčenou ústupovou taktiku českého velikána Járy Cimrmana všeobecně známou pod názvem Vichr z hor. A možná ji dokonce v souvislosti se svým působením v podhůří Jestřebích hor zvaných Brendy, jinak působiště Čapkova pohádkového loupežníka Lotranda, zdokonalil.
Poprvé odešel z české politické scény v roce 2016. A to z vysoké funkce na ministerstvu spravedlnosti za poněkud utajovaných okolností. Podrobnosti odchodu se sice nezachovaly, ale pravděpodobně odešel z ministerské budovy některým vchodem. On sám k tomu uváděl, že odešel dobrovolně. Jak jinak. Po svém odchodu v roce 2016 napsal: „Zkrátka jsem agendu nezvládal tak efektivně, jak jsem chtěl, a to i přesto, že jsem trávil v práci i více jak 14 hodin denně, víkendu nevyjímaje.“
Mediálně publikované informace však hovoří o tom, že Antonín Stanislav byl v roce 2016 z Ministerstva spravedlnosti prostě a jednoduše odejit. A to po odhalení podezřelých zkoušek insolvenčních správců. Jelikož činnost insolvenčních správců představuje výnosný byznys, nelze v souvislosti s tím ani vyloučit případné pokušení napojit na tento byznys příslušné penězovody.
U někoho platí, že pokud ho vyhodí dveřmi, vrátí se zpět oknem, kterým pak někteří následně opět nenávratně zmizí.
Je poněkud s podivem, a to s ohledem na výše citovanou verzi Antonína Stanislava týkající se jeho odchodu z Ministerstva spravedlnosti, že nezvládal i přes enormní časové nasazení agendu pověřeného ředitele insolvenčního odboru, že jej ministr Pavel Blažek jmenoval v lednu roku 2022 svým politickým náměstkem. A přitom prakticky dva roky nikomu nevadilo, až do zásahu hejtmana Červíčka, že souběžně vykonával i nadále funkci ředitele domova pro seniory ve Tmavém Dole nacházejícího se ve vzdálenosti zhruba 200 km od Prahy. Tj. funkci spojovanou s přihráváním naporcovaných zakázek sponzorům ODS, které pak doprovázely v důsledků různých dodatků smluv rostoucí ceny.
Politický náměstek ministra je bezesporu jeho pravá ruka a jako taková může dostávat i různé politické úkoly. Jeví se jako pravděpodobné, že součástí takových úkolů mohlo být i odstranění dnes již bývalého ředitele insolvenčního odboru Jana Benýška z funkce, což se po nevydařeném nátlaku ze strany náměstka Stanislava nakonec podařilo za pomocí celé vlády organizačním zrušením systematizovaného služebního místa ředitele insolvenčního odboru prostřednictvím, a to zrušením celého odboru a rozdělením jeho agendy mezi jiné útvary ministerstva.
S ohledem na odchod Antonína Stanislava z Ministerstva spravedlnosti v roce 2016 nelze ani pominout, že škodu související s jeho tehdejším odchodem ve výši 23 756 korun způsobenou nevrácením drahých knih uhradil až po dotazu medií v tomto roce. Tj. osm let po vyčíslení škody a dva roky po návratu na ministerstvo.
K dokonalosti uvedl Antonín Stanislav ústupovou strategii známou pod názvem Vichr z hor svou skrčkou přes záchodové okénko.
K této gymnastické vložce v politické kariéře Antonína Stanislava došlo v souvislosti s neúspěšnými žádostmi reportérů Seznamu Zprávy o rozhovor s ním. A tak jej redaktorky vyhledaly na Městském úřadu ve Rtyni v Podkrkonoší při jednání zastupitelstva. Zde se redaktorkám omluvil, že si musí odskočit, avšak ze záchodu již nevyšel. Vzhledem k tomu, že kolem budovy je betonová dlažba, připadá do úvahy pouze skrčka, jelikož při efektním kotoulu plavmo skrz záchodové okénko by se jednak po krátkém rozběhu musel přesně trefit do otvoru okénka, ale hlavně by dopadl na tvrdou betonovou plochu.
Vrcholný politik musí být schopen předstoupit před novináře i v nepříjemné situaci.
Tomuto se náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav dlouhodobě vyhýbal a svým ostudným útěkem z budovy Městského úřadu ve Rtyni v Podkrkonoší pouze potvrdil, že je bezvýznamným provincionálním politikem působící na veřejnost dojmem zbabělce. Následně pak došlo k pokusu vylepšit jeho politický kredit, v rámci čehož náměstek Stanislav prohlašoval, že bude prosazovat zvýšení ochrany advokátních úschov proti zpronevěře. I když byl veřejností vnímán na pozici politického náměstka ministra spravedlnosti spíše jako, že se kozel stal zahradníkem, zároveň prohlašoval, že navrátí důvěru obětí trestních činů ve fungování systému. Pravdou je, že s těmito tématy „hrdinně“ vystoupil i před novináři v televizi.
Náměstek Stanislav zmizel z politické scény potřetí a pravděpodobně na delší dobu.
Náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav jaksi pomíjel, že námět pro mediální články, respektive do budoucna i pro případné umělecké zpracování jeho kauz vytváří sám osobně svým chováním, svými výmluvami, svým podsouváním dokumentů, které s jeho konkrétním problémem nešlo spojit ani náhodou, ale i svými vrcholnými gymnastickými skrčkami. Byť svou skrčkou přes záchodové okénko dovedl legendární vichr z hor k dokonalosti, možná mu poněkud unikla základní zásada Járy Cimrmana: „Přeskoč, přelez, můžeš i podlézt, ale pak se narovnej!“ Jinak platí, že každý je svého štěstí strůjcem.
Jelikož se Antonín Stanislav zaplétal do svých kauz čím dále hlouběji, a přitom mu jaksi teklo do bot podstatně více než čepičáři Oulíkovi, jeví se jeho poslední zmizení z politické scény na delší dobu, jako efektivní řešení. Nezapomeňme, že se Antonínu Stanislavovi nepodařilo, aby Jan Benýšek odešel z ministerstva dobrovolně a že navíc bylo prozatím dáno bývalému řediteli insolvenčního odboru za pravdu.
Pomineme-li případnou otázku, zda při tomto odchodu odešel z budovy ministerstva hlavním vchodem či nějakým okénkem, popřípadě i kanalizační sítí, kdy v tomto případě je slovní spojení odejít kanálem symbolem pro odchod s ostudou, zůstávají s ohledem na jeho comeback na ministerstvo nezodpovězeny některé otázky. A je bohužel vysoce pravděpodobné, že nikdy nebudou spolehlivě zodpovězeny.
Jedná se zejména o tyto dvě otázky:
1. Proč ministr Pavel Blažek vzal na ministerstvo člověka, který byl v minulosti spojován s pletichami při zkouškách insolvenčních správců? A zejména pak, když se jedná o člověka, který v minulosti sám o osobě prohlásil, že na práci vysoce postaveného ministerského úředníka nestačil, přičemž ho však ministr Blažek začátkem roku 2022 pověřil ještě vyšší funkcí svého politického náměstka.
2. Jaké politické úkoly dostal Antonín Stanislav od ministra při jmenování do funkce politického náměstka?
Pokud začneme od politických úkolů, pak jejich zadání znají pouze oni dva. Ministr Pavel Blažek a stále jeho politický náměstek Antonín Stanislav. Je vysoce pravděpodobné, že veřejnosti zůstanou utajeny, jelikož o jejich obsahu by musel promluvit jeden z nich, přičemž ten druhý by pravděpodobně jeho vyjádření popíral.
Na otázku proč, mohou být součástí odpovědí sponzorské dary, přičemž z dostupných informací vyplývá, že samotný Antonín Stanislav poskytl ODS sponzorské dary ve výši 40 000 Kč. Nelze však vyloučit, že Antonín Stanislav ve funkci ředitele domova pro seniory případně mohl pomocí účelového porcování zakázek zajistit pro ODS podstatně vyšší sponzorské dary. Stejně tak nelze vyloučit, že byl přijat na ministerstvo s ohledem na svůj „kádrový“ profil jako vhodný kandidát na vykonání určité „špinavé“ práce, např. zahrnující i odklizení bývalého ředitele dnes již zrušeného odboru Jana Benýška z cesty. Takže s ohledem na všechny spletité, zapeklité a podezřelé okolnosti se člověk těžko brání dojmu, že cílovým politickým zadáním mohlo být ovládnutí byznysu insolvenčních správců.
