Článek
„We are not now that strength which in old days
Moved earth and heaven, that which we are, we are,
One equal temper of heroic hearts,
Made weak by time and fate, but strong in will
To strive, to seek, to find, and not to yield.“
Ulysses, Alfred Lord Tennyson
Z občasného pohledu do titulků zpráv se lze poněkud snadno ponořit do jisté skepse, co se evropské situace týče. Ekonomika stagnuje. Ve výrobě čipů, technologií, panelů, léků a sám bůh ví čeho ještě, nás Čína zašlapává do země. Na východní hranici pak máme přerostlé asijské impérium, kterého se, ať říkáme cokoliv, bojíme tak moc, že nejsme ochotní vyvinout skutečnou snahu porazit ho, a i kdybychom vlastně chtěli, nejsou na to peníze (ačkoliv těžko říct, kde je vlastně berou ti druzí). Aspoň, že nás chrání západní strana Atlantiku… pokud náhodou v zimě nezvolí špatného kandidáta.
Problémy nemůžeme popřít, to bychom si nepomohli. Ovšem pomůžeme si, budeme-li se jich tolik bát?
Strach nikdy nikomu nepomohl. Ne člověku, ne společenství. Evropa a Evropané by proto měli vystupovat sebevědomě. Ano, máme problémy, ale neměli jsme je nakonec vždy?
Třetina kontinentu vymřela na mor. Evropa se vzpamatovala. Bylo nutné projít industrializací. Evropa v ní tehdy excelovala. Přešly dvě světové války a Evropa vstala ze svých ruin. Rozdělili ji na půl a Evropa se spojila. Přišly finanční krize, odešly finanční krize, Evropa zůstala. Přišla covidová pandemie a Evropa se uzdravila.
I dnes má mnoho lidí, kteří ji mohou dovést k cíli - vědce, stavitele, vojáky, novináře, ekonomy, konstruktéry, dělníky… tu tři čtvrtě miliardu lidí, kteří, pokud si budou věřit, mohou dokázat veliké věci. Navíc dnes jsou jednotnější než kdy dřív, jakkoliv ne vždy dokonale.
Evropa je stále síla, se kterou by se mělo počítat a ona by měla počítat se sebou. Vždy byla. Jen nám nesmí chybět drive, to tolik potřebné sebevědomí a důvěra, že i tentokrát se vzpamatujeme. Nesmí nám chybět vůle zvítězit.
