Článek
Řekl bych o sobě, že jsem hodně ambiciózní. Nevím, co přesně to způsobilo, jestli výchova rodičů, nebo uvědomění, že jsem trochu inteligentnější než průměrný člověk; dost možná obojí. Projevuje se to mnoha různými způsoby: v práci soutěžím sám se sebou, jak rychle dovedu udělat požadovaný úkol (vzhledem k tomu, že mě platí od hodiny, tak se takhle připravuji o výplatu – musím tedy strávit víc času na kávě, aby se to vyrovnalo). Ve škole jsem se v rámci svého inženýrského studia vydal na obsedantní kruciátu za průchodem celého studia se samými Áčky. Praktický význam to zřejmě nemá (naopak mě to stojí více nervů), ale udělal jsem si z toho výzvu, takže už to nemůžu vzdát. Co se konkurence v podobě spolužáků týče, dobré výsledky jim přeji, musím ovšem sebekriticky uznat, že pokud mají z testu o bod či dva méně, výsledek jim přeju o nepatrný kousek víc (na 100 % jsem ochotný připustit remízu). Zkrátka ať už jde o jakýkoliv aspekt života, dovedu si z toho udělat životně důležitou soutěž, kdy za každou cenu musím být lepší, nejlepší, zkrátka první. Občas se to ale povede i v situacích, kde bych to zrovna nepotřeboval.
Jako třeba včera. Spálil jsem papiňák. Mohlo by se zdát, že to dovede každý, ale to byste byli na velikém omylu – připálil jsem na něj asi pěticentimetrovou dehtovou vrstvu a nezlobte se na mě, takhle dokonale to jen tak někdo nedovede. Papinův hrnec je za mě (jakožto za chemika) dokonalá věc – člověk naláduje vše, co potřebuje, třeba vepřovou plec, koření, cibuli, omáčky a kdesi cosi, pak to zalije lahví vína a vývarem a zavře do ekvivalentu autoklávu. A protože v našem přetlakovém reaktoru všechno plave ve dvou litrech kapaliny, tak se o to budoucí trhané vepřové v podstatě není potřeba starat, protože připálení nehrozí. Tahle myšlenka funguje zhruba dvě a půl hodiny, potom dostává trhliny. Pokud cítíte přes byt spáleninu ze zavřeného papiňáku, něco jste zřejmě udělali fundamentálně špatně.
Teď už jen doufám, že moje přítelkyně je nejlepší v drbání nádobí, protože jinak hrnec poletí.
P. S. Ve skutečnosti jsem si hrnec umyl (úspěšně!) sám, tak příšerný přítel nejsem. Zde se sluší dodat poděkování paní I. H., která nám kdysi na přednášce poskytla praktickou chemickou znalost – totiž že na připáleniny pomáhá Savo.
