Článek
Kousek od Nymburka (zhruba co bys kamenem dohodil nebo na kole dojel) leží vesnička Oskořínek. Kdybys do ní, milý čtenáři, dojel a poté pokračoval ještě přes jednu dlouhou rovinu a jednu zatáčku u vzrostlých stromů, narazil bys, jak už to u nás ve středních Čechách bývá, hned vedle cesty na pole.
Většinu roku by se zdálo být úplně obyčejným polem s docela obyčejnými slastmi a strastmi zemědělského bytí. Začátkem léta, kolem svatojánské noci, se ale prý dějí kouzla a zázraky. Mohl by ses zázrakem propadnout do pohádky. A jako v pohádce by se ti děly věci, které se ti normálně nedějí, z obyčejného pole by bylo pole neobyčejné a namísto obvyklých postav bys potkával postavy nezvyklé - třeba oskořínské bludičky.
Kdyby ses propletl tmou a bodláčím, které cestu k poli stráží, našel bys je sedět na zemi mezi hrachem u mihotavého plaménku svíčky. Jednu s dovádivými vlnkami zlatohnědých vlasů, se smíchem veselým jak perlivé víno chutnající po bezu a pohledem starostlivým skoro jak domov; druhou rusovlasou s natřenými rty, celou rudou jako oheň či dálky, do kterých vždy zase zmizí. Kdyby ses zaposlouchal, možná by ti letní vánek donesl útržky melodie Anděla, kterou si nad ránem prozpěvují. A možná by ti ve vzduchu zavoněla španělská sangria, jahody a za tím vším schované léto.
Možná bys při pozornějším pohledu zjistil, že tyhle rozesmáté bludičky, vonící po víně a louskající mladý hrášek, jen slaví s přáteli z jahodového pole konec sezóny. Sezóny, která byla vydařenější než ta minulá, ale stejně jako vždy kratší, než by si všichni přáli. Možná, že bludičky jsou jen studentky, užívající si s ostatními chvíli volna.
A možná by ti nakonec došlo, že mít těch pár blízkých lidí, kteří mají podobné starosti jako ty, kteří chtějí poznat svět, jaký je, ale zároveň jsou zapálení pro to udělat ho lepším, kteří si s tebou notují Kryla a smíchají ti džus s proseccem, které zas notnou dobu neuvidíš, ale stejně ti budou blízcí a zasteskne se ti po nich…
Že mít těch pár přátel je kouzelnější než lecjaká pohádka.
