Článek
Psal se rok 13, když naší republikou otřásl nebývalý skandál, jehož ústředním párem byli Petr Nečas a Jana Nagyová (nyní Nečasová). A jak tomu u podobných událostí bývá, pamatuji si přesně, co jsem dělal, když jsem se o tom dozvěděl. Jednak proto, že jsem v té době byl ideálů plný středoškolák se zájmem o politiku, a jednak proto, že jsem byl zrovna náhodou poblíž jednoho z dějišť. Přestože události začaly prosakovat na veřejnost již ve čtvrtek večer, ono velké odhalení - slavná tiskovka pánů Ištvána a Šlachty - přišlo až v pátek 14.6. a mě zastihlo na školním výletě na Vyšehradě. Pamatuji si, jak jsem se díval po proudu Vltavy směrem k Malé straně a říkal si, co z toho asi bude dál… Nechme ale teď vzpomínání a pojďme se na to s odstupem 10 let podívat.
O tom, co tato kauza přinesla, by se dalo diskutovat dlouho. Přinesla propad ODS až téměř na dno, od kterého se však dokázali odrazit. Přinesla jmenování vlády Jiřího Rusnoka, což byl - jak nakonec Miloš Zeman sám přiznal - pokus o puč. Následující předčasné volby vnesly do české politiky Andreje Babiše a také by se dalo říci, že předznamenaly pád ČSSD, který se zastavil až na chodníku před sněmovnou. Ale o ničem z toho mluvit teď nechci. Co mě trápí, je posun volebního cyklu, který byl historicky prvním rozpuštěním sněmovny způsoben. Do řádného termínu voleb tehdy zbýval necelý rok, přesto se ústavní většina shodla na předčasných volbách, čímž toto klíčové hlasování, které do té doby probíhalo na přelomu jara a léta, ukotvila v podzimním termínu.
Takovéto narušení pravidelnosti má samozřejmě rozsáhlý vliv. Jedna věc je například kampaň, která se uprostřed léta, kdy je spousta voličů buď v zahraničí, nebo jinak relaxuje a nemá náladu na politiku, dělá nepochybně hůře. Navíc, od roku 13 zatím vždy trvala koaliční (a jiná) vyjednávání minimálně do konce roku, vláda se pak zpravidla ujímá funkce v lednu. Na tom by možná nebylo nic špatného - tedy kromě toho, že intenzivní politické zpravodajství poněkud ruší adventní a vánoční čas - podobně to funguje v USA, kde jsou prezidentské volby na podzim ("úterý po prvním listopadovém pondělí") a úspěšný kandidát přebírá úřad po novém roce ("20. ledna, pokud to není neděle"). Ale minimálně jeden problém to přináší, a to je problém fiskální.
Vláda, která se ujala svých funkcí relativně krátce po volbách - např. Špidlova roku 02 nebo Nečasova roku 10 - neměla velký problém prosadit do konce roku svůj návrh rozpočtu a začít tak hned plnit svůj program, kterému dali voliči důvěru (teď možná zním trochu jako ten idealistický středoškolák z prvního odstavce). To je nyní prakticky vyloučeno a nastávají novelizace rozpočtu a v horším případě rozpočtová provizoria, protože vláda má poněkud zmatečný prostor pro výkon své stěžejní pravomoci, tedy financování funkcí zajišťujících chod státu. První rozpočet svého volebního období bude dělat v nouzových podmínkách předěláváním přechozího, pak tři normálně, no a jeden bude tvořit s tím, že po volbách bude novou vládou stejně v nouzových podmínkách předělán. Nejsem ekonom, ale pochybuji, že by takový postup měl pozitivní vliv.
Možnosti řešení jsou v zásadě dvě - současné sněmovně funkční období buď prodloužit nebo zkrátit o cca půl roku. Přistoupí na to někdo? Pokud jde o zkrácení, tam si to možná vynutí okolnosti - nepopularita premiéra Fialy a nebývale vysoký počet koaličních stran mohou udělat své - ale na prodloužení, které by oněch 7 měsíců ztracených na přelomu let 13 a 14 vykompenzovalo, si nepochybně nikdo netroufne…
