Článek
Jasudži Okamura se narodil se v roce 1884 v Tokiu. Prestižní univerzitu ve Wasedě absolvoval s výbornými výsledky, poté se vydal cestou vojenské kariéry. Roku 1900 zahájil studium na Císařské vojenské akademii Ičigaja, kde byl nejen studentem, ale také působil jako instruktor, kdy se staral o výuku čínských kadetů a důstojnických kandidátů. Tato úloha mu umožnila navázat kontakt s budoucími čínskými vysokými důstojníky, které pak paradoxně potkal na opačné straně bojiště.
Během první světové války a po ní sloužil Okamura v řadě funkcí na generálním štábu a v roce 1913 byl povýšen na kapitána. Jeho diplomatické schopnosti byly využity, když byl v roce 1921 vyslán jako vojenský atašé do USA a Evropy. Během pobytu v německém Baden-Badenu položil, společně s Tetsuzanem Nagatou, Toširem Obatou a Hidekim Todžóem, základy skupiny Tōseiha - politické kliky uvnitř japonské armády, která se v následujícím desetiletí stala dominantní silou japonského militarismu.
Jeho vojenská kariéra pokračovala poté, co se vrátil do Japonska, kde byl přidělen k 14. pěšímu pluku. O dva roky později se přesunul do Číny, kde se stal vojenským poradcem generála Sun Čuanfanga. Během svého pobytu shromáždil cenné informace a vojenské mapy, které byly později klíčové pro japonské operace v pevninské Číně. V červenci 1927 byl povýšen na plukovníka a vrátil se do Japonska, kde vedl 6. pěší pluk. Následně byl zapleten do neúspěšného pokusu o státní převrat, který v březnu roku 1931 podnikli nacionalističtí radikálové ze společnosti Sakurakai, nicméně trestu unikl. Následně v letech 1933 až 1934 sloužil jako vojenský atašé v Mančukuu a hrál roli při jednáních o příměří s Čínou, které však nemělo příliš dlouhého trvání.
Roku 1936 byl povýšen na generálporučíka a hned následující rok se stal klíčovou postavou čínsko-japonské války. Jeho role zahrnovala zástupce náčelníka štábu Šanghajské expediční armády a Kvantungské armády. Účastnil se mnoha zásadních střetnutí, mezi které patřily bitvy o Wu-chan, Nan-čchang a Čchang-ša. Byl také spojen s kontroverzními taktikami, jako byly vojenské bordely, nazývané „stanice utěšení“. Na jedné straně jejich zřizování mělo předejít znásilňování čínských žen, avšak k práci v nich byly často nuceny dívky z okupované Koreje.
Japonští vojáci v průběhu bitvy o Čchang-ša, květen 1944
V průběhu bojů obdržel povolení k použití chemických zbraní a po eskalaci války v prosinci 1941 i povolení k implementaci politiky „Tři vše“ - všechny zabít, všechno spálit, všechno vyrabovat. Přestože tato taktika byla primárně zaměřena na porážku Čínské rudé armády, vedla k obrovským civilním ztrátám - více než 2,7 milionu Číňanů přišlo o život. V roce 1944 byl velitelem masivní a do značné míry úspěšné operace Ičigo proti letištím v jižní Číně, přičemž si ponechal osobní velení japonské šesté oblastní armádě. O několik měsíců později byl jmenován vrchním velitelem expedičních sil v Číně. Ještě v lednu 1945 si byl jistý, že Japonsko zvítězí.
Po skončení války však, navzdory podezření z válečných zločinů, Šanghajský tribunál shledal Jasudžiho Okamuru nevinným. Svou obhajobu podobně jako mnoho jiných aktérů druhé světové války postavil na tom, že jen plnil rozkazy nadřízených, ovšem spekuluje se, že za jeho osvobozením stál čínský nacionalistický vůdce Čankajšek, který ho později obsadil do funkce vojenského poradce. Čankajškův režim rovněž nevyhověl americkým žádostem, aby Okamura svědčil před Tokijským tribunálem. Po válce se Okamura dále angažoval jako poradce pro asociaci podporující rodiny vojáků padlých v boji a založil skupinu vojenských veteránů z čínské fronty nazvanou Paidan. Roku 1949 se vrátil do Japonska, kde roku 1966 ve věku 82 let zemřel.
Pozn.: Příbuzenský vztah s Tomiem Okamurou nebyl potvrzen ani vyvrácen.
