Článek
Někdy mám pocit, že kamkoli se hnu, tam přinesu nějaký problém. V lednu loňského roku jsem navštívil Ukrajinu a měsíc na to tam vypukla válka. V létě jsem pak navštívil Saské Švýcarsko a pár dní na to tam vypukl obří požár. Začátkem prosince jsem opět zamířil do Německa, a to zrovna den předtím, než došlo k odhalení pokusu o státní převrat. Když jsem se vracel zpět a projížděl jsem kolem Drážďan, tak tam nějaký psychopat zavraždil dva lidi. No a teď jsem v Koreji, kam jsem dorazil jen pár dní před skandálním odhalení o proplácnuté zadnici místní hygieničky.
Tento skandál opět ukázal jeden velký nešvar současnosti. A ne, nemyslím tím to, že my chlapi jsme prasáci a jakmile vidíme ženské pozadí, nedokážeme udržet ruce v klidu. Myslím tím to, že lidem stačí jen minimum informací, aby jim bylo hned úplně jasné, co se stalo. Že to dělají novináři, to mě nepřekvapuje. Titulky jako „Skandální chování opilého lékaře“ nebo „Oplzlý člen české výpravy způsobil mezinárodní roztržku“ přitáhnou nepochybně víc čtenářů, než kdyby tam bylo třeba „Údajné obtěžování budou řešit úřady“. To ale nic nemění na to, že jde o ukvapenou reakci.
Ještě horší jsou však tyto ukvapené reakce, pokud zaznívají z úst politiků. Jeden by skoro řekl, že poté co ministryně Černochová po dopadu rakety do Polska začala burcovat k odplatě za ruský útok, aby se pak ukázalo, že jde o raketu ukrajinskou, si na takové věci dají pozor. Přesto z úst ministra Kupky zaznívaly výroky o „politováníhodném selhání jednotlivce“, jako by to již byla uzavřená věc. Poté, co se ozvali svědci incidentu, však musel uznat, že čin vůbec neviděl a že situace je „předmětem šetření a nemá smysl o tom spekulovat.“.
Je to „tou dnešní ukvapenou dobou“, která nás nutí rychleji mluvit, než myslet? Je to tím, že čelní představitelé se bojí, že pokud se nevyjádří v řádu minut, ztratí politické body, protože budou pro voliče "ten, co jen okecává a nezaujme pevný stanovisko"? Nebo je to snad tím, že někteří mají pocit, že sexuální obtěžování musí být odsouzeno i v případě že se nestalo? Těžko říct.
Jednu věc si ale říci troufám - takový přístup není správný. Pokud se skutečně ukáže, že pan plukovník je v tom nevinně a došlo pouze k nedorozumění, určitě nebude rád, že o něm ve všech médiích (byť tedy anonymně, ale těm, kteří ho znají, musí být jasné, o koho jde) psali jako o zvráceném alkoholem nasáklém sexuálním predátorovi. A na jeho místě bych po paní Han Seo-hwa, která prohlásila „Já bych toho vašeho chlípníka na místě zkopala“, vyžadoval omluvu.
