Článek
Před pár lety se tímto problémem začal zabývat Ústavní soud, který následně dospěl k názoru, že stávající volební systém je v rozporu s ústavním článkem 18, který říká, že „volby do Poslanecké sněmovny se konají podle zásad poměrného zastoupení“. Příslušné paragrafy volebního zákona byly zrušeny a o tři měsíce později byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela, která je nahrazuje. O dalších pár měsíců později se podle těchto nových paragrafů volilo a efekt se nedostavil, ba naopak. Gallagherův index, který popisuje proporcionalitu a neměl by v ideálních podmínkách překročit hodnotu 5, dosáhl hodnoty 10,34. Přitom roku 17 to bylo 7,21. Komické, že? A jak že k tomu došlo?
V příslušném nálezu Ústavního soudu jsou správně pojmenovány příčiny disproporce, tedy kombinace D´Hondtovy metody s rozdělením republiky do čtrnácti různě velkých volebních krajů. Příslušná novela však řeší pouze první problém, a to nahrazením D´Hondtova dělitele metodou Imperialiho kvóty (která je však také dost disproporční). S problémem druhým se však neudělalo vůbec nic. Přestože tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček tvrdil (a nedá se s ním než souhlasit), že jeden volební obvod je to nejspravedlivější řešení v rámci poměrného systému, nakonec se nechal přemluvit od svého senátního protějšku Miloše Vystrčila, podle kterého je možnost jen jednoho volebního obvodu nepřijatelná (čemuž lze také rozumět, zastoupení regionů je zkrátka nutné).
Na jednání o nové podobě voleb se samozřejmě nepodíleli jen oni dva, ale celá spousta odborníků, nicméně nikdo nenavrhl to, co jsem zatím pracovně označil jako variantu brod. V současném systému se nejprve rozdělí 200 poslaneckých mandátů mezi jednotlivé kraje, a v jejich rámci se pak dělí mezi strany, ale co takhle ten postup obrátit? Mandáty by se nejprve rozdělily jednotlivým stranám (jako kdyby celá republika byla jeden obvod) a poté by se v rámci strany rozdělily jednotlivým krajským kandidátkám. Nic složitého, ne? Když podle tohoto systému vyhodnotíme výsledky posledních dvou voleb, Gallagherův index se sníží na 9,5 v roce 21, v roce 17 dokonce až na 2,64.
Jak by vypadalo rozložení sil ve Sněmovně při aplikaci mnou navrhovaného systému
Tohle je jedna ze situací, kdy si říkám: „Jak je sakra možný, že to zatím nikoho nenapadlo?“. Mě osobně - a to prosím neberte jako vychloubání, to je zkrátka fakt - to poprvé napadlo již před více než deseti lety, kdy jsem se o tuto problematiku začal zajímat. Přišlo mi to zkrátka jako naprosto logické řešení, k jehož objevení nebylo ani nutné nějak přetěžovat mozkové buňky. Že s takovým návrhem zatím nikdo nepřišel tak má dvě vysvětlení: 1) kariérním politiků nedojde jednoduchá souvislost, která patnáctiletého puberťáka napadne hned a 2) kariérní politici ve skutečnosti vůbec žádné proporcionality dosáhnout nechtějí, neboť před každými volbami doufají, že právě oni budou ti, které systém zvýhodní. Co z toho se jeví pravděpodobnější, to již nechám na čtenáři.
