Článek
Nejsem příznivce trestu smrti a jsem rád, že žiji v zemi, kde nikomu nehrozí, že u soudu dostane provaz. Ovšem tak to je u nás, v civilizované Evropě. V některých rozvojových zemích - například USA - je však stále trest smrti uplatňován. A stejně jako ve spoustě jiných případů, i tady můžeme vidět něco, co by se dalo označit za vylamování odemčených dveří. Experti se snaží najít takový způsob popravy, který by utrpení odsouzence minimalizoval, ale přitom už jedna maximálně spolehlivá, rychlá a prakticky bezbolestná metoda existuje. Jen ji nikdo už téměř půlstoletí z nepochopitelných důvodů nepoužívá.
Dne 10. září 1977 byl v Marseille popraven teprve devatenáctiletý vrah Hamid Djandoubi. Šlo o poslední použití tohoto stroje, který sprovodil ze světa mnoho zločinců a dost možná ještě více nevinných. Snad právě svým nadužíváním v dobách francouzské revoluce si gilotina získala tak špatnou pověst. Někomu se možná také nemusí líbit narušení tělesné integrity odsouzence. Ale tvrdit, že poprava gilotinou je nehumánní, a upřednostňovat smrtící injekci či elektrické křeslo je zkrátka nesmysl.
Oba tyto způsoby popravy jsou typické právě pro Spojené státy a oba jsou minimálně kontroverzní. Nejprve k injekci. Tady mnohdy začínají problémy ještě před samotným zavedením smrtící látky do těla, každou chvíli se v médiích dočteme, že kat trefil žílu až na padesátý pokus. Další komplikací je pak riziko propíchnutí cévy, kdy by se roztok dostal do svalu, což by způsobilo velkou bolest. I když se podaří látku do odsouzencova krevního oběhu vpravit, ještě to neznamená, že už to má za sebou. Přestože v ideálním případě dojde za cca 4 minuty k zastavení životních funkcí, někdy však umírání může trvat i půl hodiny a nést se ve znamení bolesti a křečí. Opravdu humánní metoda.
Druhým typicky americkým způsobem, jak připravit zločince o život, je elektrické křeslo, neboli ušák. Přestože jsou učiněna opatření pro zvýšení vodivosti (místo přiložení elektrod je oholeno a navlhčeno solným roztokem), elektrický odpor lidského těla je u každého jiný, a tedy při stejném napětí protéká tělem jiný proud. Z toho vyplývá, že délka procesu je individuální a mnohdy také trvá desítky minut, než srdce odsouzence přestane bít. Vedle toho je poprava často provázena kouřem a párou, krvácením z úst a očí, zvracením a inkontinencí. Popravovaný otéká, někdy začne i hořet a popravčí komoru se line pach spálené kůže a masa. Taky nic moc, co?
Naproti tomu v případě gilotiny je ve vteřině po všem. Šikmá čepel opatřená šedesátikilovým závažím nenechává v podstatě žádný prostor pro selhání. Rovným čistým řezem oddělí hlavu od těla, mozek okamžitě upadá do kómatu a čin je dokonán. Zvěsti o tom, že hlava odsouzence ještě několik minut poté křičela, nejsou ničím podloženy. Zkrátka šmik - a konec. Rychlé, spolehlivé, bezbolestné.
Jak jsem uvedl na začátku, jsem proti trestu smrti. Považuji za nebezpečné, že některé země hovoří o jeho obnovení. A přijde mi tragikomické, že Spojené státy, označované za přední světovou demokracii, tento barbarský způsob zúčtování se zločinci stále praktikují. Ale když už musí, ať raději sáhnou po osvědčené technice z Francie. Je to sichr.
