Článek
Na úvod bych rád předeslal, že rozhodně nehodlám závažnost tohoto činu zlehčovat. Plně si uvědomuji, že jde o velký problém dneška a nelze se divit snahám o nalezení jeho řešení. Ale jde mi zejména o logiku navrhované změny. Její zastánci z řad politiků a občanských aktivistů se vyjadřují, jako by šlo o samospásné opatření, kterým se vše vyřeší, mě spíš přijde, že jde o kosmetickou úpravu ve stylu „aby se neřeklo, že jsme nic neudělali“. Jaká je tedy současná definice?
Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Nově by tento paragraf měl definovat znásilnění jako jakoukoliv sexuální aktivitu, bez výslovného souhlasu všech zúčastněných osob. Navrhovatelé argumentují zejména tím, že podle stávající úpravy vlastně souhlas k pohlavnímu styku není vůbec potřeba. Nebo tím, že je zákon vyžaduje, aby se oběť mnohdy mnohem silnějšímu útočníkovi aktivně bránila. Také se uvádí situace tzv. zmrznutí, kdy oběť není schopna pohybu, tedy ani se bránit, ani projevit nevoli.
Nicméně pokud se podíváme na judikaturu Nejvyššího soudu, dočteme se například, že "není nezbytné, aby poškozená osoba kladla zřejmý fyzický odpor, postačí, pokud pachateli musela být zjevná nevole této osoby s jeho jednáním"[1], nebo že "odpovědnost pachatele za trestný čin znásilnění není vyloučena, jestliže napadená osoba klade odpor menší intenzity pro zjevnou beznadějnost či podlehne vůli pachatele jen proto, že nemá jiné východisko, nebo méně intenzivní odpor vyvíjí z důvodu své opilosti"[2].
To samozřejmě samo o sobě neznamená, že je úprava zákonné definice bezpředmětná. Chci jen upozornit na to, že tvrzení, že současný stav práva nutně vyžaduje, aby se oběť fyzicky bránila, není tak úplně pravdivé. Stejně tak není pravdivé tvrzení, že současná definice nezahrnuje souhlas, neboť je zde použit pojem donucení, kterým se rozumí "překonání vážně míněného odporu nebo podlehnutí při beznadějnosti kladení odporu, s ohledem na to, že pachatel za použití násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy nedal žádnou možnost odpor projevit"[3].
Dále také judikáty praví: „Vážně míněný nesouhlas s pohlavním stykem ve formě soulože může oběť, která je v důsledku stresu neschopna verbální komunikace, projevit pouze způsobem chování, zejména polohou těla v podobě zaujetí pasivní obranné pozice, znemožňující provedení soulože. Pachatel naplní svým jednáním znak donucení objektivní stránky uvedeného zločinu, jestliže tuto její polohu násilně změní tak, aby mohl soulož provést.“[4].
Troufám si tedy tvrdit, že v návrhu nové definice jde jen o slovíčkaření a praxi vyšetřování a trestání pachatelů těchto činů případná novelizace nijak zásadně neovlivní. Ať už je totiž znásilnění definováno tak či onak, stále zůstává stejný problém. Tedy to, že k činu zpravidla dochází zcela bez svědků a dokazování je proto komplikované. I kdyby tedy pasáž o výslovném souhlasu byla do zákona zahrnuta, pachateli nic nebrání u soudu prohlásit, že oběť se sexuálními aktivitami souhlasila, i když teď tvrdí opak. Tvrzení proti tvrzení, důkaz nikde. O tom, že mobilní aplikace XPass v tomto ohledu také nepomůže, už psali jiní, já jen doplním, že dokud zákon nebude vyžadovat udělení souhlasu jmenovitě touto formou, není možné absenci záznamu považovat za důkaz, že souhlas nebyl dán.
Abych to tedy shrnul: Snaha o změnu v této oblasti je samozřejmě správná a chvályhodná, ale v této konkrétní podobě mnoho užitku nepřinese, dost možná vůbec žádný. Tedy kromě toho, že ti, kteří změnu prosadí, se budou moci plácat po ramenou a sbírat politické body.
