Článek
Letos 1. 6. tomu bude přesně 10 let od účinnosti zatím poslední novelizace Ústavy ČR. V této uplynulé dekádě bylo předkládáno parlamentu nebo alespoň probíráno v médiích mnoho dalších návrhů, změn a doplňků, které by - minimálně podle jejich autorů - měly odstranit nedostatky základního zákona naší republiky. Ale jeden závažný nedostatek tam stále zůstává, a zdá se, že ho nikdo neřeší. Jde o sudý počet poslanců. A pokud se vám to nezdá jako problém, tak se zeptejte pana Topolánka.
Vítězství ve sněmovních volbách roku 06 bylo pro ODS nepředstavitelně hořké. Získali sice téměř 1,9 milionu hlasů (35,4 %) a 81 poslaneckých křesel, což je dosud nepřekonaný rekord v zisku mandátů pro jednu stranu, ale ocitli se v patové situaci. Spolu s potenciálními koaličními partnery (KDU-ČSL a SZ) měli 100 poslanců a levicová opozice (ČSSD a KSČM) rovněž 100. Vlivem následující politické krize se tak Mirku Topolánkovi povedlo stanovit ještě jeden rekord, a to nejdelší čas od vyhlášení výsledků voleb do vyslovení důvěry vládě - 230 dní (překonán po volbách roku 17 Andrejem Babišem - 264 dní).
Situaci tehdy vyřešili poslanci Melčák a Pohanka, nestraníci zvolení za ČSSD, kteří s OSD podepsali jakousi „malou opoziční smlouvu“ a svou neúčastí na hlasování umožnili získání důvěry. Následně, alespoň podle dochovaných zpráv, mělo dojít k dohodě Mirka Topolánka s Jiřím Paroubkem, že společně prosadí snížení počtu poslanců na 199. Kde se tento návrh zadrhnul, se mi ale už zjistit nepodařilo. Opět bylo toto téma probíráno roku 09, od té doby však ticho po pěšině.
Změna počtu na lichý samozřejmě není jediné možné řešení, zajímavý je například systém využívaný v Americe, kde Senát má vždy sudý počet členů, neboť do něj každý z federálních států vysílá dva zástupce. Vyřešit situaci v případě nerozhodného hlasování (anglicky to break a tie) je pak úkolem viceprezidenta, který je dle ústavy předsedou Senátu, nemá však hlasovací právo, s výjimkou právě případu nutnosti rozhodujícího hlasu. Takový postup by se ale do českého ústavního systému nedal dost dobře implementovat.
Nicméně bylo by dobré, aby se nad tím někdo zamyslel a navrhl nějakou možnost řešení. Navrhují se s prominutím ptákoviny jako například klouzavý mandát nebo ústavní právo na držení zbraně, ale tento objektivní nedostatek však asi vážně nikoho netrápí. Někteří lidé si ten problém nejspíš uvědomí až ve chvíli, kdy zas jednou volby dopadnou patem, což vzhledem k tomu, jak se stále mluví a píše o rozdělené společnosti, není nereálné. A situace, kdy by ve sněmovně měly 100 hlasů strany současné vládní koalice a 100 hlasů ANO a SPD, by byla opravdu nehezká…
