Článek
Ano, je to tak. Další ze série pohádek, které tu skoro nikdo nečte. 😅 Ale i kdyby to mělo jen pár rodičům pomoct na chvilku smysluplně zabavit jejich neposedné ratolesti, tak mi to za to stojí. A tahle pohádka je navíc něčím speciální - je vytvořená na míru mému synovi a jeho bratranci, kteří představují oba hlavní hrdiny (děkuji AI za pomoc). Uvidíme, jaká bude realita, až spolu příští víkend skutečně oslaví první advent.
Sněhové kouzlo přátelství
Máťa, Toník a adventní setkání
Byla první adventní neděle a sníh padal v tichých peřinkách na střechy i zahrady. Máťovi se v bříšku chvěla nervozita i radost. Pozná mě Toník? Bude se mnou chtít ještě kamarádit?
Na dvorku se ozvalo zaskřípání velkých kovových vrat a pak bylo chvíli ticho… Najednou se rozletěly dveře a za nimi stál Toník v zelené čepici nakřivo, se zmrzlým červeným nosíkem a širokým úsměvem. „Už jsem tadyyy“ zakřičel Toník. Máťa v tu ránu zapomněl na všechny obavy a rozběhl se k němu. Objali se tak silně, až jim pod nohama podklouzl sníh z Toníkových botiček a oba se svalili na zem. Smáli se, až se za břicho popadali a všechny obavy se rozplynuly jako pára nad hrnkem čaje.
Toník je tady
Dům byl plný tepla a vůně perníčků. Mámy a tátové si odkládali kabáty a přátelsky se zdravili. Malí sourozenci hned pobíhali po obýváku a chrastili hračkami. Dospěláci si sedli ke stolu a společně uvázali z chvojí zelený adventní věnec, ozdobili ho sušenými kroužky jablek, skořicí a mašličkami. Nakonec do něj zapíchli 4 adventní svíce. Když tatínek zapálil první svíčku, plamínek se nejprve bál a pak se rozhořel jasněji. Jaké ticho! Jen plamínek šuměl a všichni cítili, jak se domov naplňuje klidem. Zazněla první koleda a Máťa s Toníkem zpívali nahlas a ze srdce.
Pak se šlo ven! Sníh klukům křupal pod nohama, vločky štípaly do tváří a zahrada se třpytila jako cukroví posypané cukrem. Máťa s Toníkem kouleli sněhové koule větší a větší, až jim z nich vyrostl sněhulák s mrkvovým nosem a starou šálou po tátovi. Smích se odrážel od plotu a teplo přátelství bylo silnější než zimní mráz.
Stavění sněhuláka
Když se všichni vrátili s růžovými tvářemi dovnitř, posedali si kolem krbu. Maminka uvařila čaj s medem. Máťa se podíval na Toníka a chytil ho za ruku. „Zítra postavíme vélký sněhový hrad, jo?“ A Toník přikývl a nahlas se zasmál. V tu chvíli Máťa věděl, že přátelství je jako ten plamínek na svíčce – stačí ho chránit dlaněmi a on bude hřát.
První advent tak skončil příběhem o přátelství, radosti a něžném kouzlu domova. Venku dál sněžilo, zahrada se třpytila a sníh pokrýval svět bílou přikrývkou, pod kterou se skrývalo kouzlo Vánoc.
