Článek
Milý deníčku,
dnes máme s mužem 5leté výročí. Nechápu, že to se mnou tak dlouho vydržel. Já bych se sebou nevydržela ani den… I když malý moment, já už se sebou žiju vlastně skoro 30 let. Ale náročný to tedy je, takže respekt mému muži.
I když jsou občas chvíle (nebo celé dny), kdy bych ho nejraději prodala, většinu času je to ten nejlepší parťák, jakého jsem si mohla přát. Člověk, který mě inspiruje, posouvá kupředu a podporuje ve všem, co si zamanu.
Děkuju tam nahoru, že mi ho poslal.
Myslím, že nikdo jiný by se mnou nevydržel. On moc dobře ví, kdy mě má poslouchat jen jedním uchem a druhým to rovnou vypouštět ven. A že občas potřebuji prostě jen obejmout, i když to zrovna vypadá, že potřebuji Lexaurin a svěrací kazajku.
Celých 5 let už se kvůli mě nepodíval na žádný horor (tedy když nepočítám pohled na mě po ránu), dobrovolně přestal jíst maso záhy po tom, co jsme spolu začali bydlet a ochotně vynáší ven každého pavouka, co zabloudí k nám domů.
Co víc si přát. Já jsem spoko. Miluju, děkuju.
