Článek
Přečtěte si krátkou pohádku o tom, jak rodiče vedou svého tříleťáka k finanční zodpovědnosti. S láskou a trpělivostí mu vysvětlují a učí, jak funguje práce dospělých, co znamená šetřit a proč je důležité rozmyslet si každou investici – i když jde o vysněnou hračku.
O Martínkovi, penězích a hasičském autě
Bylo nebylo, v jednom malém městě poblíž Horažďovic žil Martínek se svým malým bráškou Sebíkem, maminkou a tatínkem. Jednoho slunečného rána vezla maminka Martínka autem do školky. Martínkovi se ale do školky vůbec nechtělo, a tak mu maminka vysvětlila, že děti chodí do školky nebo do školy a dospělí zase do práce.
„Mami, a co dělá tatínek za práci?“ zeptal se zvědavě.
„Tatínek pracuje na počítači. Píše tam různé důležité věci a taky má ty online schůzky s kolegy a klienty. To jsou lidé, kteří mu za jeho práci dávají peníze,“ odpověděla maminka.
Martínek měl ale ještě spoustu dalších otázek. „Aha, a co děláš za práci ty?“
Maminka se zamyslela: „Já se teď starám o Sebíka. Je to ještě miminko, tak potřebuje být s maminkou. Ale víš, že i já vydělávám nějaké peníze. Prodávám přes Vinted věci, které už nepotřebujeme. Někdo si je koupí, já je zabalím do balíčku, odešlu a nám pak přijdou penízky.“
Martínek vzpomínal, jak maminka balí balíčky pomalu každý den a jak mu pak z toho Vintedu kupuje různé super hračky a oblečení. Posledně dostal tu žlutou mikinu s traktorem.
Odpoledne po školce se všichni společně vydali na nákup do velkého obchodu ve Strakonicích. Tatínek vezl kočárek se Sebíkem a Martínek šel s maminkou za ruku a zvědavě se rozhlížel kolem.
Když procházeli kolem regálu s hračkami, Martínek najednou maminčinu ruku pustil a rozběhl se k policejnímu autíčku. „Mami, podívej! Policajtské auto! Jé, a podívej na tyhle hasiče!“ zvolal nadšeně a začal si s vystavenými hračkami hrát. Maminka ho nechala a jen kontrolovala, zda se k hračkám chová ohleduplně, aby je neponičil.
Vše bylo v pořádku. Najednou se Martínek na maminku podíval a zeptal se, jestli ty hasiče koupí a jestli je může dát do košíku.
Maminka se usmála a podívala se na hračku. „To je opravdu krásné hasičské auto, Martínku,“ řekla laskavě. „Chápu, že se ti líbí.“
„Moc! Strašně moc ho chci a potřebuju. Koupíme ho, jo? Prosím!“ podíval se Martínek prosebně na maminku.
Maminka si k němu přisedla na bobek, aby mu viděla do očí. „Víš, Martí, teď zrovna nemáme na takovou hračku peníze. Musíme nejdřív koupit věci, které doma potřebujeme – jídlo, pití, plínky, toaletní papír a další důležité věci. Obávám se, že dnes na hračky nezbydou peníze.“
Martínek sklopil hlavu a zesmutněl. Chtělo se mu plakat.
Maminka ho pohladila po vlasech. „Ale víš co? Máš přece doma kasičku se svými penízky. Když jsme je spolu minule počítali, bylo tam víc než šest set korun. To znamená, že na tohle auto penízky máš. Pokud po tom autě opravdu toužíš, můžeš si ho koupit sám. Ale je důležité si to dobře rozmyslet. Penízky se utratí rychle, ale vydělat je není vždycky snadné.“
Martínek chvíli přemýšlel. Věděl, že auto chce, jen nechápal, jak si ho má koupit, když má penízky doma.
„Dobře si to promysli a pokud ho budeš opravdu chtít, zítra po školce sem můžeme spolu zajet znovu a hasičské auto koupit.“
Martínek přikývl a celou cestu domů si představoval, jak si bude s hasičským autem hrát a hasit s ním vymyšlený oheň.
Druhý den po školce už měl Martínek připravenou zelenou dětskou peněženku a v ní dvě stě korun, protože mu maminka spočítala, že tolik na auto stačí, a ještě mu prý paní prodavačka pár korun vrátí. „Mami, rozhodl jsem se. To hasičské auto si opravdu přeju a chci si ho koupit za své penízky. Můžeme teda jet?“
Maminka se usmála. „Ano. A jsem ráda, že sis to dobře promyslel.“
A tak spolu jeli zpátky do obchodu. Martínek si auto pečlivě zkontroloval, jestli není rozbité. Pak u pokladny podal penízky paní prodavačce a počkal, až mu pár korun vrátí. Maminka na všechno dohlížela. Taky si vzal účtenku a nechal si u auta od maminky přečíst, co je na ní napsané. S velkou radostí si odnesl domů své vysněné hasičské auto a měl z něj tak velkou radost, že si ho vzal i do postýlky na spinkání.
A od té doby si Martínek vždycky dobře rozmyslel, za co své penízky utratí. Protože věděl, že peníze nejsou jen tak – a že za nimi stojí spousta přemýšlení, rozhodování a někdy i čekání.
