Článek
Dřív to byla malinkatá, neposedně poskakující kůzlátka, radost pohledět. Ale s přibývajícím věkem se z nich staly velké kozy, které se všude pletly, zavazely a byly neskladné. Čím větší byly, tím víc si gravitace prohrávala s jejich už tak vytahanýma ušima. Důvodů k obměně bylo víc než dost – a to nepočítám manželův vztah k nim, vždycky je nesnášel!
Rozhodnutí padlo a nedalo se zvrátit. Teď ještě vybrat, jaké si místo nich pořídit. Nebo už nepořizovat žádné? A jaké vlastně chci? Mají být velké nebo zakrslé, na mléko nebo masné? Těžká volba! Přeci jen je to rozhodnutí minimálně na budoucí desetiletí.
Co vám budu povídat, moje a manželova představa se poměrně lišily. Přemýšleli jsme i nad nějakou exotikou, ale nakonec jsme se rozhodli pro tradiční, bílé, české krásky. A bylo vymalováno.
Výběr dodavatele nebyl složitý, a tak jsem si zanedlouho jela pro svůj malý dáreček! Ach, jaká to byla krása! Dva malé uzlíčky opět neposedně poskakovaly. Netrápila nás gravitace ani když povyrostly, a na zahradě bylo opět veselo. Manželův vztah k nim se sice moc nezměnil, ale já jsem se do nich zamilovala na první pohled.
A tak vám, milé ženy, můžu s čistým svědomím říct: nejste-li spokojené se svýma plandavýma kozama, vykašlete se na chov moderních anglonubijí, pořiďte si raději českou kozu krátkosrstou – a na plastiku můžete rovnou zapomenout.
