Článek
V reálném světě mi dítě řve a řve, rohlíky mám nalepené na koberci a zatímco kámoška se chlubí, že její malý už v šesti měsících říká první slova, můj syn si osvojil mistrovské umění rozmazat přesnídávku po stěně. A co moje pokusy o rodinnou pohodu?! Ty připomínají spíš bojovou zónu Jurského parku protkanou zombie apokalypsou. Na což mě, jen tak mimochodem, zapomněli při výrobě potomstva upozornit.
Veřejný majetek: Rostoucí břicho
Jakožto nezkušená prvorodička jsem s oznámením početí moc neotálela. Chyba! A tak mi ještě před fází „A opravdu tam nemáš dva?!“ na břiše přistávalo nepřeberné množství rukou. Šišlání, ochmatávání a debilní otázky k malému vetřelci většinu lidí přešly ve chvíli, kdy se zeptali na jména. „Kluk bude Věnceslav a holka Kunhůta, zdobně Věnca a Kunďa.“ Šok? Na místě!
Rodinná pohoda s poblitým trikem
Už před porodem nám rodinnou idylku narušovaly (nejen) těhotenské prdy, bolavá záda a nálady. Po tom, co se vetřelec vyklubal, přibyly ještě plíny, zvratky a pro změnu prdy zaražené. Což jsem zvládala asi i lépe než rozdrobené rohlíky a kostky Lega, kam jen oko dohlédne. Rezignace na úklid přišla záhy poté, co se mi dítě, ve snaze pomoci, vyválelo v mouce, kterou právě rozsypalo. Vítej, minové pole!
Spánek jako privilegium otců
„Vyspi se do zásoby!“ „Musíš odpočívat, než se to narodí, pak už to nepůjde!“ „Spi, když spí dítě!“ Takové a mnoho dalších, to jsou přesně ty rady, které jsem potřebovala slyšet, hlavně ve chvíli, kdy jsem oteklá jak gottingenské prasátko, funěla na gauči. Naštěstí jsou i chvíle, kdy nemám potřebu 10× za noc kontrolovat, jestli monitor dechu opravdu funguje, nebudí mě chrápající manžel a ani dítě nevyžaduje prso 2× do hodiny. S politováním musím konstatovat, že k tomu dochází maximálně dvakrát za 10 let.
Umění diplomacie aneb jak vyjednat příměří s tříletým diktátorem
Nebyla jsem na tom s diplomacií až tak špatně, ovšem to, co jsem se naučila po dobu mateřství… „Ano, miláčku, já vím, že bys to chtěl, ale teď ti ty tatínkovy cigarety opravdu nedám, připomeň se za pár let… Ty je stále chceš?! Uf, no tak ale jen zapalovač.“ Hlavně nezapomenout na křehkou psychiku dítěte a nezpůsobit mu trauma! Co na tom, že já si jich z mateřství odnesu dost za nás oba!
Dokonalí rodiče existují, jen zatím nemají vlastní děti
Jsou tady! Vždy, když se to nejméně hodí! „Tohle JÁ nikdy nedovolím!!!“ utrousí, když za sebou vláčím vztekající se dítě. Gratuluji! To moje to taky nedělá, tohle jsem si vypůjčila v porodnici, jenže oni je teď nechtějí zpět!
Jak zvládnout dítě, psa a manžela? Evoluční zpátečka!
O tom, že matky zvládají multitasking, asi nemusíme polemizovat. Ale že zvládají fungovat díky chápavému palci nohy, to už spousta lidí neví. Tuhle evolucí zapomenutou superschopnost jsem objevila už v těhotenství a ulehčuje mi život dodnes. Vždyť co bych si počala s dítětem v ruce, chlapem bůh ví kde, psem olizujícím vše v dosahu, starostlivou babičkou na telefonu a spadlou vařečkou?!
Břicho v akci podruhé
„Jé, to už je druhý?“ Co na to odpovědět?! Snad jen: „Ne, ještě pořád to první…“ neboť na cvičení ani intimnosti nám ten první (teď už ani ten druhý) času moc nenechal…
A tak, milé ženy, zatímco se potýkáme s břichy, která se proměnila ve veřejný majetek a snažíme se vyjednat s malými tyrany příměří, nezapomeňte, že v tom nejste samy. Naše úspěchy mohou být měřeny spíše podle toho, kolik přesnídávky skončí na stěnách než v bříškách, ale to je na tom to nejlepší! Nebo ne?!
Tak se smějte, sdílejte a nezapomeňte mě sledovat ať vidíte, jak se v tom šílenství třech chlapů v chalupě nezblázním – nebo možná ano, ale to je součást zábavy, ne?
