Článek
Komedie byla spolu s filmy a seriály ze „socialistické reality“ ústřední doména 70. let v československém filmu. Jestli nějaká autorská dvojice přišla jako blesk z čistého nebe, byl to bezesporu Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. V roce 1966 založili slavné Divadlo Járy Cimrmana a aktivně začali hráti v sezóně 1967/68. V roce 1973 se autoři pokusili o vstup do světa filmu komedií Jáchyme, hoď ho do stroje! Režisérem i autorem námětu byl již výše zmíněný Oldřich Lipský.
Film uvedený v následujícím roce měl nečekaně velký úspěch. Ladislav Smoljak i Zdeněk Svěrák pak v roce 1976 přišli z dalšími komediemi. První byl snímek Marečku, podejte mi pero! (opět v režii Oldřicha Lipského) a druhý Na samotě u lesa (v režii Jiřího Menzela)[1]. V roce 1978 pak vznikl scénář k filmu Kulový blesk. Režie se díky Zdeňkovi Podskalskému chopil Ladislav Smoljak. Chopiv se filmu pracoval na první svém projektu filmovém.
Když budu citovati Bohemia MP „Kulovýblesk je největší akce v dějinách stěhování. Bytová dvanáctisměna, organisovaná JUDr. Radostou, vyžaduje dokonalou koordinaci. Tu však narušuje celá řada komplikací. Neustálé váhání báby Jechové, svatba postarších snoubenců Fliegera a Opatrné a nakonec i opilecké řádění skupiny pod vedením doktora Knotka. To vše a další problémy doženou ustaraného Radostu k ďábelské improvizaci až za hranicí zákona…“
Hlavní postavou je Ing. Knotek (ztvárněný Josefem Abrhámem), který se kvůli a manželce potřebuje přestěhovati do lepšího a většího bytu. Zúčastní se tak akce „Kulový blesk“, kterou pořádá člen akademie věd Radosta (ztvárněný Rudolfem Hrušínským). Během celé cesty k přestěhování sledujeme různé povahy, různých osob zapojených do této největší akce v dějinách stěhování. Film se na první pohled jeví jen jako komedie o problémech stěhování v ČSSR. To však není jediné.
Srovnání s novou vlnou jest více než na místě. Vidíme různé problémy tehdejšího stěhování v kulisách Prahy. Dále je vhodné povšimnouti si mistra Bílka, u kterého sledujeme problém se stěhováním z velkého domu do menšího na staří. Právě toto poukazuje na bezmocnost staří a stárnutí a odcházení ve smutném duchu a zapomnění. K tomu sledujeme ještě různé absurdním postupy byrokratické, které působí silně amorálně. Právě „stěhování“ údajně zesnulého mistra Bílka, protože „musí zemřít v novém bytě“ jest toho ukázkou názornou.
Korunuje to zejména závěr filmu se slovy Ing. Knotka „Hezkej byt, nebude si mi odsud chtít, až budu starej“.
Podobná situace se hraje ještě před tím. Ve filmu se objevuje postava nové potenciální nájemkyně v bytě Knotkových (ztvárněná Miladou Ježkovou). Během filmu se ptá Knotkových, zda mají sklep, prádelnu, a nakonec i půdu. Právě zde pronese větu „Tady by se to věšelo!“. Poté ještě následovati silueta večerních šedých Hradčan.
Kulový blesk vykresluje postavy, které se snaží uskutečniti ambiciózní plán na „hromadnou výměnu bytů“. Proces je ale komplikován mnoha překážkami absurdními, pravidly byrokratickými a množstvím postav, které jsou často směšně přehnané – přesně ve stylu nové vlny, která tyto aspekty života socialistického ráda odhalovala.
Podobně jako v mnoha filmech československé nové vlny, i v Kulovém blesku touží postavy po obyčejném lidském štěstí – v tomto případě po lepším bydlení. Motiv hledání lidského štěstí ve světě plném omezení odráží humanismus nové vlny, kdy obyčejní lidé často zápasí s všedními problémy, které narážejí na systém.
Celý film byl jiným typem komedie. Prvky humorné i pesimistické poukazující na realitu tehdejšího života.
Kulový blesk je film, který je velice známý. Většina lidí, která viděla alespoň ty obecně nejznámější a často reprízované filmy české a československé kinematografie, film zná. I přesto si myslím, že jest to film nedoceněný a navazující na vlastnosti Nové vlny, která přidává komedie humornou, ale i kritickou. Nepřímo navazující na tento film je snímek „Vrchní, prchni!“, který se vydal podobnou cestou kritiky. Nikoliv jenom přímé satiry.
Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák se následně pustili do komedií Jára Cimrman ležící, spící a Rozpuštěný a vypuštěný, které byly opět více humorné než kritické. Vrcholem jejich tvorby na poetiku Kulového blesku navazující jest filmy Nejistá sezóna o trampotách malého českého divadla s censurou, schvalováním textů a nepřízni osudu. Právě v tomto filmu si zahrál Ludvíka Toman de facto sám sebe, neb si zahrál hlavního censora. Tím byla ve filmu navždy zvěčněna jeho podoba.
Kulový blesk ukazuje, jak lze s použitím humoru a jemné ironie odhaliti hlubší otázky, jako je důstojnost ve stáří, smysl mezilidských vztahů, touha po štěstí i absurdita byrokratických postupů. Komické i absurdní scény tak nejsou pouhým prostředkem k pobavení, ale stávají se nástrojem kritiky a upozorňují na paradoxy doby. Významnou roli v tomto procesu sehrála i postava JUDr. Radosty v podání Rudolfa Hrušínského, jehož výjimečný herecký výkon dodává filmu hloubku a autentičnost. Jeho postava zosobňuje typ člověka, který si i přes složitý systém zachovává důvtip a schopnost improvizace, což v československém kontextu často charakterizuje vztah člověka k autoritám.
Srovnání s filmy nové vlny není u Kulového blesku jen formální. Film totiž nese i obdobné motivy – realistické zobrazení problémů každodenního života, symboliku emocí smíšených a pohled kritický na situaci společenskou. Přestože jde o dílo komediální, obsahuje i tóny melancholické a moudrou reflexi běhu života, která diváka provází až k samotnému závěru filmu. Vyústění v ironickou poznámku hlavní postavy o tom, že se jí v novém bytě „nebude chtít stěhovat, až bude stará,“ odkazuje na témata stáří a lidské osamělosti.
Kulový blesk nejenže obstál v době svého vzniku (byť s menším ohlasem, než měly předchozí filmy dvojice Svěrák – Smoljak), ale také ukázal, že komedie má ve umění filmovém své významné místo jako prostředek, který dokáže mluviti k lidem i o závažných tématech. Právě spojení humoru s realitou života v éře socialistické činí tento film nadčasovým. Diváci z různých generací nacházejí v tomto příběhu stále nové vrstvy, a to jak z hlediska komiky, tak z pohledu reflexe československé historie.
Návrat k nové vlně potvrzují nejen kladné kritiky, ale také někteří znalci českého, respektive československého filmu. Řada z nich (včetně mě)
Kulový blesk přesahuje rámec běžné „normalizační komedie“. Díky svému scénáři, režii a hereckým výkonům zůstává významným příspěvkem československé kinematografie, který má i dnes divákům co sděliti. Film nejen odráží absurditu režimu socialistického, ale i skrze humor vypráví o universálních hodnotách lidských, které zůstávají aktuální bez ohledu na dobu či politický kontext. Takové dílo je dokladem toho, jak může umění prostřednictvím komedie přinésti pohled na složitou historickou epochu a umožniti dnešnímu divákovi pochopiti, že i v těžkých časech může humor fungovat jako cesta ke svobodě a sebe porozumění.
Seznam použitých zdrojů:
https://www.csfd.cz/film/8542-kulovy-blesk/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Smoljak
https://medium.seznam.cz/clanek/matous-musil-vladl-ceskemu-filmu-na-barrandove-ludvik-toman-chtel-natocit-velkofilm-proti-nove-vlne-82690
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397202/kulovy-blesk
