Článek
Český lev je cena, kterou získávají ti nejlepší z nejlepších. Herci, skladatelé, scénáristé, režiséři a tak dále. Vrcholem jsou pak ceny pro filmová či seriálová díla jako taková. Posledním držitelem Českého lva byl snímek Bratři režiséra Tomáše Mašína.
Je ovšem letošní ročník, a poslední ročníky celkově, plný hodnotných filmů, které stojí za to, aby alespoň těch pět nominovaných snímku na hlavní cenu, člověk viděl? Můžeme si to projít postupně:
Největším favoritem jsou nesporně dle odborné i laické veřejnosti „Mádlovy“ Vlny. Nutno říci, že po právu. Ať bych si myslil o tématu, scénáři i provedení cokoliv, jde rozhodně právem o ten nejlepší film, co se v nominacích objevuje. Proč? Je zkrátka precizně udělaný. Dlouholetá příprava je na snímku znáti, obsazení hercové plní své role přinejmenším věrohodně, scénář funguje - zkrátka, co chcete více? Ono by se zdálo, že to, co jsem vypsal, hovoří o průměrném filmu, ale ono to stačí i na nadprůměr. Vlny jsou opravdu lehce nadprůměrným snímkem v české kinematografie a naopak vzdáleně nadprůměrné vůči současné české kinematografii. Trošičku mi to připomínalo Hořící keř, který ovšem nebyl filmem jako takovým. Třebaže jsou ve Vlnách věci, které by byly na diskusi (úvodní slovo, závěr), nic to na tomto faktu nemění. Návštěvnost v České republice - 934 698 diváků.
Velkým a asi jediným konkurence schopným snímkem je Amerikánka Viktora Tauše. Snímek, který již získal ocenění české filmové kritiky. Filmu předcházela poměrně úspěšná divadelní inscenace, která řadu diváků oslnila. A jaký byl finální film. Sled surrealistických obrazů, u kterých člověk dostává informace o tom, co se děje, během filmu a mnohokráte se ptá, proč se toto děje teď, proč se to dělo před tím, a co to znamená. Při sledování filmu jsem si říkal, zda jsem ten slabomyslný já, režisér, scénárista, střihač, nebo všichni. Film zaujal spíše vizuální stránkou, i když i tam se sám sebe ptám, čeho je stylizace malý útlý růžový dům na kukuřičném poli, a ono slavné: „Co tím chtěl básník říci?!“ zde pociťuji intenzivně. Stejně tak má myšlenková disputace, zda ten Václav Neužil je ten otec, manžel či bratr hlavní postavy (pokud tomu někdo bezpečně rozumí, budu rád za vysvětlení). Možná to působí nedistingovaně, možná je to jen slabomyslnost má, ale skutečně nechápu, čím tento umělecký film zaujmul (vyjma scénografie a vizuálu) na tolik, že by měl býti tak silným konkurentem. Upřímně doufám, že pokud film vyjde na DVD, bude k dispozici komentář, který by vysvětlil některé významy, které mi ne vždy docházely. Neříkám, že vše umělecké je nutně nezajímavé a nezaslouží si to nominaci, ale zde ten důvod nevidím. Vidím v tom přinejlepším průměrný film umělecký.
Třetí snímek, kterému se dávají částečné naděje spíše v jiných kategoriích, je snímek Zahradníkův rok režiséra Jiřího Havelky. Ano, zde jsem nalezl důvod, proč je tento snímek nominován. V českém filmu se změny nepřijímají s nadšením. Lidé chtějí to, co fungovalo a funguje. Zahradníkův rok už jen v tom, že hlavní postava za celý film neřekne ani slovo a promlouvá pouze vnitřními monology nabízí zajímavou podívanou. Tomuto snímku chybí asi dějový spád. Asi by nevadilo pomalejší tempo, naopak. Ale scény, ve kterých nic významného neděje by mohly býti o 15 sekund kratší a efekt klidu by zůstal. Ale ve směs se o tomto filmu nedá říci nic moc pozitivního ani negativního. Je to průměrný zážitek filmový, na který se podíváte jednou a stačí to.
Zajímavým snímkem, který se dostal do mé pozornosti až skrz nominaci, byl Mord. Režijní debut Adama Martince nás pozval na Slovensko, kde se konala tradiční porážka prasete. Film zaujmul jednak svým nehereckým obsazením a jednak svoji poetikou, která částečně může připomínati dojmy z filmů „nové vlny“. Tento snímek se však nevykazuje ničím speciálním, za co by měl býti oslavován. Filmu asi nejvíce škodí stopáž, která je natažená zbytečně vysoko. Kdyby film byl o půl hodiny kratší, bylo by to ku prospěchu. Některé scény zaujmou svou absurdností (např. scéna, kdy se všichni vrhnou za utíkajícím prasetem a do zpomalených záběrů zní nejslavnější chorál husitský „Ktož sú boží bojovníci”), ale tím to hasne. Jako debut rozhodně zajímavý snímek, jako snímek v kategorii „nejlepší film“ nic moc.
Seznam uzavírá československý snímek Od marca do mája režiséra Martina Pavola Repky. Snímek sám jsem zhlédl jako poslední, ze všech uvedených filmů a upřímně řečeno - jeho umístění v této kategorii nechápu už vůbec. Z technického hlediska mě štvalo, že jsem polovině filmu nerozuměl, což bylo způsobeno špatným ozvučením, které na úrovni profesionálního filmu působilo školácky. Z dějového hlediska to spíše vypadá jako film, který točil přesně to, co je popsáno v knize, ale nic více. Příkladem toho je scéna, kdy jedna z dcer hledá ztracenou peněženku, jejíž délka byla skutečně neúnosná a jakoby vytržená z textového popisu. Ve filmu se po celou dobu téměř nic neděje a věřím, že řada lidí by u filmu usnula nebo ho po pár minutách vypla. Jakýsi naturalismus mi tu připadal jako zbytečný prvek, který by možná uspěl u studentského nebo krátkého filmu, ale nikoliv u filmu celovečerního.
Toto jest 5 filmů, které se ucházejí o cenu „Český lev za nejlepší celovečerní hraný film“. Nevím, jak to mají ostatní, ale já jsem většinou filmy, které byly do této kategorie nominovány, považoval za špici českého současného filmu. Jestli toto je vrchol současné kinematografie české, tak nevím, zda má smysl se tímto inspirovat. Filmy, které se v této kategorii objevují mají problém jednak z přemrštěnou stopáží, ale hlavně se zapamatovatelností filmu jako takového. Vyjma Vln a Amerikánky, se mi totiž filmy skutečně slévají do jednoho. Na tento film se podíváte jednou a už se na něj nikdy nepodíváte znovu. Slévá se vám to dohromady s jinými podobnými filmy. Není ničím moc specifický, třebaže ta specifika tam člověk může hledati a najíti, ale k čemu to, když to stejně má i dalších 10 filmů.
Jestli tu snímek Vlny zastupuje nadprůměr českého filmu, tak všechno ostatní zastupuje průměr. Přitom by úspěch Vln byl i částečně překvapením, protože, ačkoliv se to nezná, tak nejsledovanější filmy, co do počtu diváků v kinech, to mají v podobných kategoriích složité. Za historii Českého lva se stalo pouze třikrát, aby nejnavštěvovanější český film byl zároveň tím nejlepším, a pouze dvakráte to byl snímek hraný. Nejprve to byl film Kolja režiséra Jana Svěráka a podruhé film Obsluhoval jsem anglického krále 934 698 režiséra Jiřího Menzela. Na druhou stranu, diváckou návštěvnost českých filmů většinou ovládnou filmy lehčích žánrů (Ženy v běhu, Anděl páně 2, Tři bratři, Ženy v pokušení a další). Vlny jsou v tomto poměrně unikátní kousek. Jen pro srovnání: Na Amerikánku přišlo 37 570 diváků, na Mord 8 344 a Zahradníkův rok si nenechalo ujíti 60 203 návštěvníků.
Pokud ovšem snímky Vlny, Amerikánka, Od marca do mája, Mord a Zahradníkův rok zastupují skutečně pět nejlepších českých celovečerních hraných filmů… je to přinejmenším smutné. Když se bojuje o úspěch v průměru, na výjimečnost pomýšleti nelze.
Seznam použitých zdrojů:
https://www.ceskylev.cz/cz/2024/nominace
https://kinomaniak.cz/filmy/vlny
https://kinomaniak.cz/filmy/amerikanka
https://kinomaniak.cz/filmy/mord
https://kinomaniak.cz/filmy/zahradnikuv-rok
