Článek
Jestliže je nějaký režisér opravdu pozoruhodný v historii československé kinematografie, jest jím bezesporu Otakar Vávra. Byl to režisér, jenž aktivně tvořil a točil za první republiky, v období Protektorátu, po únorovém převratu, v uvolněné atmosféře 60. let i v tuhých letech normalizace a tvořil až do konce 80. let.
V 50. letech proslul takzvanou ‚husitskou trilogií‘, tedy snímky Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. Už tyto filmy však nebyly příliš historicky věrné, přesto však po dlouhá léta za historicky věrné platily.
V 60. letech Otakar Vávra na sebe upozornil především filmem Kladivo na čarodějnice, ve kterém se věnoval slavným čarodějnickým procesům ve Velkých Losinách. Pro různé (často i neúmyslné) paralely k politickým procesům z 50. let však byl film v éře nastupující normalizace stažen z distribuce.
Do 70. let vstoupil Otakar Vávra se svou druhou nejslavnější ‚válečnou trilogií‘: Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Tyto filmy patřily k nejmasovějším projektům v historii československého filmu. Dny zrady, pojednávající o období mnichovské dohody, byly dokonce za Československo vyslány do boje o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Cenu však nezískaly.
Málokdo však ví, jaký osud měl druhý film ze zmiňované trilogie – Sokolovo. Válečný velkofilm se odehrává v letech 1942–1943 a líčí historii vzniku vojenské jednotky v Sovětském svazu a účast československých vojáků v bojích na východní frontě. Kromě toho film také obsahuje inscenaci atentátu na Heydricha, vypálení Lidic a další události z Protektorátu, exilové vlády v Londýně a dalších historických událostí. O historické přesnosti nelze příliš hovořiti, neb zde byla často zveličována úloha Komunistické strany při osvobození a snižován význam exilové vlády v Londýně.
Ve snímku se objevil i herec Martin Štěpánek, jenž ztvárnil kapitána Otakara Jaroše. Otakar Jaroš byl v komunistické historiografii zobrazován značně zkresleně. Souzněl s ideály prezidenta Masaryka a první republiky, nebyl přesvědčeným komunistou. Po roce 1939 se nesmířil s okupací Československa a uprchl do Polska. Tam byl ovšem po sovětské invazi (v září roku 1939 napadl Sovětský svaz Polsko společně s Německem) v září 1939 internován. Ocitl se tedy v sovětském zajetí.
Sovětský svaz byl v roce 1941 překvapivě napaden Německem, a tak stanuly oba totalitní režimy proti sobě. Otakar Jaroš byl, stejně jako mnoho dalších zajatců, propuštěn ze zajetí a přidal se k vznikající československé jednotce. Jaroš však ostře protestoval proti politizaci armády, která byla za první republiku nepřípustná. Armáda měla dle Jaroše býti striktně útvarem apolitickým, neangažujícím se. Stavěl se tedy proti komunistickým agitátorům v armádě, včetně Klementa Gottwalda. Jeho postoje neunikly pozornosti sovětské NKVD, jež na něj vedla spis. Objevily se sice hlasy, aby byl Jaroš převelen na Střední východ, avšak k tomu nikdy nedošlo.
Jako první velitel roty se Jaroš účastnil bitvy u Sokolova. Tam však zahynul a jeho osud se ocitl v rukou komunistů. Komunistický režim jej vykresloval jako bojovníka oddaného socialismu. Jaroš se tak stal částečně symbolem ‚lidové armády‘ vedené Komunistickou stranou, třebaže rozhodně nebyl kovaným komunistou.
Přesto jeho ztvárnění Martinem Štěpánkem ve filmu Sokolovo padlo do oka (tehdy ještě budoucímu) presidentu Gustávu Husákovi. Podle jeho mínění Jaroše ztvárnil zcela neautenticky a nepřesvědčivě. Herec mu prý nebyl vůbec podobný. Martinu Štěpánkovi to de facto ukončilo kariéru.
Nedlouho po premiéře filmu přestal být Štěpánek obsazován do filmů a větších rolí v divadlech. Obsazován byl jen do čím dál menších rolí v televizních inscenacích a seriálech. Po filmu Sokolovo se objevil na plátnech kin již jen ve filmu Rukojmí v Bella Vista, který byl však pouze sestřihem dvou dílů ze seriálu 30 případů majora Zemana.
Z těchto důvodů emigroval v roce 1981 se svou chotí Jaroslavou Tvrzníkovou a potomky do Rakouska, odkud se po dvou letech přestěhovali do Německa. Tam nalezl uplatnění v redakci mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa. Do Čech se vrátil až v roce 1994.
Film Sokolovo tak skončil v trezoru, což bylo velice paradoxní. Je paradoxní, že film, natočený zcela v duchu komunistického pohledu na druhou světovou válku, skončil stejným osudem jako filmy Všichni dobří rodáci, Skřivánci na niti, Bílá paní nebo zmiňované Kladivo na čarodějnice.
Seznam použitých zdrojů:
https://melnicko.cz/kapitan-otakar-jaros-pribeh-hrdiny/
https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-kapitan-otakar-jaros-hrdina-zneuzity-komunistickym-rezimem-66713#utm_content=ribbonnews&utm_term=otakar%20jaro%C5%A1&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
https://www.csfd.cz/tvurce/3319-otakar-vavra/prehled/
https://www.csfd.cz/film/9485-sokolovo/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/26204-martin-stepanek
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397045/sokolovo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokolovo_(film)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gust%C3%A1v_Hus%C3%A1k
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1nek_(herec)
https://www.fdb.cz/film/sokolovo/24590
