Článek
Režisér Zdeněk Troška je proslulý zejména filmy z žánru „lidové komedie“ nebo pro své filmové „pohádky“. Jeho jméno se mezi lidmi proslavilo zejména po prvním filmu z trilogie Slunce, seno, jahody z roku 1983. Nejedná se však o jeho debut. Prvním celovečerním filmem, který natočil, byl snímek Jak rodí chlap z roku 1979. Tento snímek však ušel větší pozornosti diváctva. Na režii filmu se ale podílel i Jan Ekl s Vladimírem Drhou. Jeho samostatný debut (dle data uvedení do biografů) byl film Bota jménem Melichar, natočený o 3 léta později.
Ale až „Slunce, seno, jahody“ dostávaje se do kin stává pro Zdeňka Trošku osudovým filmem. Úspěch to byl. V biografech ho vidělo 3 353 075 návštěvníků tehdejších biografů. Je dnes již legendární příhodou, kterak si Zdeněk Troška na schůzích stěžoval, proč utrácíme tolik peněz za takové nesmysl jako film Cukr, med a feferonka ze zahraničí, když si můžeme něco podobného natočit sami. Zdeněk Troška také takový snímek natočil. Právě první filmem z trilogie „Slunce, seno“ si odnáší od kritiků nejlepší hodnocení. Od diváků též. Na ČSFD se filmy blíží k magické červené hranici 70 %. Na Kinoboxu zase již magickou hranici zelenou překročil a má procent 71.
Již tehdy však Zdeněk Troška kdekomu ležel v žaludku. Censorům vadilo, že zesměšnil všechno, co se zesměšnit dalo. Sám Zdeněk Troška vzpomínal, že z filmu musil vystřihávat asi 20 minut, a proto má tento film navždy zkažen. Je otázka, zda to tehdy filmu (mimo hledisko ideologické) celkem neprospělo. Kritici také filmu moc nepřispívali. Paradoxně ale i to mohla být dobrá reklama.
Druhý díl „Slunce, seno a pár facek“, ze kterého Zdeněk Troška nemusil vystříhat vůbec nic, měl ještě větší úspěch. Minimálně divácký. Na film přišlo 4 058 379 diváků. Sám Zdeněk Troška to v jednom rozhovoru komentuje tím, že jde o největší návštěvnost českého filmu vůbec. Je otázka, jestli to Zdeněk Troška jen špatně nedefinoval, protože i neznalci filmu by došlo, že to není pravda. Historicky nejúspěšnějším filmem byl film Pyšná princezna z roku 1952. Přišlo bez mála 8 233 010 diváků. Před Troškovým filmem stojí i třeba Byl jednou jeden král…, Princezna se zlatou hvězdou, Limonádový Joe aneb Koňská opera, nebo filmu časově blízký snímek s oscarovými ambicemi Vesničko má středisková. Dodnes se neví, zda na ně Zdeněk Troška jen pozapomněl, nebo to nepřiznal, nebo mu někdo řekl nepravdu.
Vrcholem trilogie byl porevoluční díl „Slunce, seno, erotika“ z roku 1991. Ten však v nové demokratické euforii nedosahoval kvalit předchozích dílů. Zájem začínal býti o jiné látky, ale film si nenechalo ujíti něco kolem 1 milionu diváků, což úspěch rozhodně je.
Mezi těmito filmy přišlo pár jiných látek. Jiráskovská adaptace Poklad hraběte Chamaré, Drdovská pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci a zapomenutý film dle scénáře Pavla Škapíka Zkouškové období. Zejména ten druhý jmenovaný byl pro kariéru Troškovu nezbytný. Později ho vedl k jeho legendárním pohádkám Princezna ze mlejna a Z pekla štěstí.
První jmenovaná se měla vrátit do doby tradičních českých pohádek, kterých po sametové revoluci bylo jako šafránu. Na jednu stranu tu byl úspěch, který byl nevídaný na to, že Zdeněk Troška nebyl ještě tolik populární jako pohádkář, ale spíše jako autor a režisér lidové veselohry. Není divu, že vzniklo i druhé pokračování, které dokonce dovedla film Zdeňka Trošky k ocenění nejvyššímu na české scéně filmové… Český lev. V roce 2000 se totiž ještě udělovala kategorie nejnavštěvovanější film v biografech. Princezna ze mlejna 2 tak byla v konkurenci filmů jako Musíme si pomáhat, Samotáři, Anděl exit, Ene benea Kytice. Objektivně dle různých serverů i kritik jsou všechny filmy mezi diváky lépe hodnocené než Princezna ze mlejna 2. I tak si cenu za návštěvnost odnesla. Faktem, na který Zdeněk Troška zapomíná, že film Kytice, snímek ještě v roce 2000 uvedený, dokázal tento film po ceremoniálu předehnat. Protože film byl uveden 12. prosince roku 2000 a film Princezna ze mlejna 2 2. března 2000 měla čas si svoji sledovanost nasbírat do konce roku, ale film Kytice ji pak předhonil a nasbíral 615 754 návštěvníků v biografech, kdežto Princezna ze mlejna 2 jen 495 110.
Právě zde se více ukazuje nelibost mezi kritiky a Zdeňkem Troškou jako takovým. Příkladem je Tomáš Baldýnský, kritik, který byl znám pro svou ostrost a upřímnost v kritikách. Podílel se například jako scénárista u seriálů Comeback a Kosmo. V roce 2000 film Princezna ze mlejna 2 zkritizoval slovy, že kdo zhlédne film Princezna ze mlejna, bude mu blbě ještě týden. Když však snímek dostal ocenění za diváckou návštěvnost, neozval se. Proto prý Zdeněk Troška jeho kritiku nepřijímá. A o tom to je.
Zdeněk Troška dodnes v různých rozhovorech a komentářích filmů tvrdí, že právě i kvůli kritikům, kteří ho kolektivně nesnášejí, už se tolik nemá do točení dalších filmů. Dosud poslední filmem, který Zdeněk Troška natočil byla pohádka Zakleté pírko z roku 2019. Dnes celkem neznámý film, který není ničím typickým. Když však člověk má problémy s kritikou a řeší je tak, že kritiku nepřijímá… Zdeněk Troška si možná plete termíny „úspěšnost“ a „kvalita“. Tím prvním Zdeněk Troška dříve překypoval, to druhé naopak často postrádal.
Příkladem jsou třeba pohádky Zdeňka Trošky, které budí debaty dodnes. Vojtěch Kotek kdysi na otázku, zda režisér pohádky umí odpověděl: „Já bych spíš řekl, že Zdeněk Troška se umí perfektně trefit do vkusu českýho diváka.“ To je fakt nesporný, o tom svědčí návštěvnost jeho filmů, nebyla by taková, kdyby o to někdo zájem neměl. Ať se to člověku vážně líbí, nebo mu přijde tak ujaté, až je to dobré. Diváky si to našlo a našel. Řada lidí by se asi shodla se slovy Václava Marhoula, který na stejnou otázku odpověděl: „Já pohádky Zdeňka Trošky nemůžu, protože jsou strašně ukřičený. Furt někdo piští, ječí, utíká prostě. Nemají… podle mě nemají v sobě to kouzlo.“ Se stejným názorem se můžete setkat častěji. Jsou ale tací jako třeba režisér Zdeněk Zelenka, Saša Gedeon, herec Michal Dlouhý nebo třeba producent Ondřej Nerud, kteří jeho pohádky obdivují. Tak je to vlastně s celou společností.
Kritika však stála a stojí vždy proti. Vrcholem fenoménu Zdeněk Troška je trilogie Kameňák, která se stala mezi veřejností synonymem pro špatný film. Film, který je složený ze vtipů, které posouvajíce děj tvoří poměrně originální podívanou. Minimálně v případě prvního dílu. Zdeněk Troška natočil tři filmy, stejně jako u Slunce, sena. Opět se diváctvo rozdělilo na tři tábory. Jedni film milovali, druzí zatracovali. A třetí se smáli oběma skupinám. Zde se však Zdeněk Troška pustil do svých kritiků, když dával jejich jména postávám, které byly debilní nebo HIV pozitivní. Příkladem nad všechny byla paní Spáčilová. Tomáš Baldýnský se však ve výčtu v prvním filmu neobjevil a sarkasticky poznamenal, že je to vlastně elitní skupina lidí, kteří se natolik dostali režiséru pod kůži a mrzelo ho, že není mezi nimi. Naopak trefně poznamenal že: „Tou nejlepší pomstou by přece bylo natočit něco dobrého. To by byla frajeřina…“
To se ale nestalo. Zdeněk Troška se v podstatě ihned pustil do práce na dalším dílu. Často Zdeněk Troška dokazoval úspěšnost skrz dopisy nadšených diváků, co chtějí pokračování. Což o to, dopisy asi chodily. Ale už samotný konec filmu a k tomu ještě komentář prvního filmu na DVD naznačil, že s úspěchem Zdeněk Troška počítal. Tentokrát (na rozdíl třebas od předchozí Andělské tváře) se nepřepočítal a úspěch přišel. Mohl tak natočit celou trilogii víceméně vkuse. Tentokrát už vmísil mezi kritiky i Tomáše Baldýsnkého jako pána, cosi o sobě myslil, že je pes. Trefné je, že u komentáře k druhém filmu na DVD Zdeněk Troška uvedl, že má to, co si zaslouží. Také několikráte poznamenal, že kritici nemohli tuto pomstu vydýchat. Z kritik samotných však spíše vyplývá, že kritici si z tohoto faktu spíše dělali legraci.
Zdeněk Troška později ještě natočil pár filmů. Trilogii Babovřesky, která nepřímo na Kameňák navazovala. Vycházela hlavně z potřeby Zdeňka Trošky natočiti film, kde dávaje prostor svým starším oblíbenkyním je nechá herecky vyniknouti. Drobné pozornosti neušla česká verze Addamsovy rodiny Strašidla. Samotný Kameňák však po třetím filmu již nebyl v režii Troškově. Kameňáku 4 se ujal Ján Novák, Vánočního Kameňáku F. A. Brabec a seriálu televize Nova Kameňák opět Ján Novák. Zdeněk Troška však založil sérii, která se ždímala poměrně dlouho. Nejbližší film, kterým se Troška se blížil stylu Kameňáku byla již zmíněná Strašidla a Doktor od jezera hrochů.
Dnes už je Zdeněk Troška ve filmovém ústraní. Netočí kvůli věku i kvůli kritikům. Ono slavné „Mýlí se!“ vychází z Troškova pohledu na kritiku. Svou pravdu si obhajuje návštěvností a dopisy od diváků. Již padl citát, o trefení se do vkusu českého diváka. Ještě trefnější by bylo označení prostého diváka. Zejména u jeho porevolučních děl. U starších to lze obhájit tím, že to neukazovalo socialistickou společnost jako dokonalou a u raných porevolučních děl to byl nádech volnosti v tvorbě. U novějších už tuto obhajobu najdete stěží. Pohádky to kouzlo raných adaptací známých pohádek, genialitu Hoffmanovy a Polákovy éry… té se to nevyrovnalo. Ona domluva o dovážení lidových ze zahraničí, kvůli které Zdeněk Troška nastartoval svou kariéru, během které ještě chtěl vzít na sebe podobu nového krále českých pohádek, trvala déle, než bylo potřeba.
Anketa
Přehled užitých zdrojů:
DVD Kameňák 1 - Komentář režiséra - Zdeněk Troška, Bontonfilm
DVD Kameňák 2 - Komentář režiséra - Zdeněk Troška, Bontonfilm
Rozmarná léta českého filmu - Dostupné online https://www.ceskatelevize.cz/porady/10267861763-rozmarna-leta-ceskeho-filmu/21056226511/
