Článek
Od 28. srpna roku 1945, kdy vešel v platnost Dekret o zestátnění československého filmu, až do listopadu roku 1993, kdy naopak vešel v platnost nový zákon o audiovizi, který rušil dosavadní státní monopol Filmových ateliéru Barrandov, se československý film opíral o Barrandovské ateliéry. Filmy Prstýnek, Rozina sebranec a Řeka čaruje se tak staly nadlouho posledními snímky, které ještě vznikaly v přelomové době před zestátním filmu.
Narušiti tento monopol se snaží po roce 1989 hned několik filmařů. Prvním natáčeným filmem v soukromých podmínkách sice byl film Slunce, seno, erotika režiséra Zdeňka Trošky, ale producenti z opatrnosti podepsali smlouvu s Barrandovem, aby nebyly problémy se starým, ale stále ještě platným zákonem o československém filmu.
První ryze soukromý film natočila v roce 1991 společnost Bonton s Martinem Kratochvílem v čele. Společnost, která se později změní ve velice známého distributora filmů - Bontonfilm. Právě oni později takřka „ovládnou“ český trh prodejem zahraničních a českých filmů na DVD a VHS a Ateliéry Bonton Zlín se stanou správcem a vydavatelem největšího archivu na české filmy hrané a animované z let 1965-1991. V té době však ještě malá a zcela nezávislá společnost se bez ohledu na Barrandovské ateliéry pustila do tématu, které by to té doby bylo v československém filmu zcela nemyslitelné - Tankový prapor Josefa Škvoreckého.
Josef Škvorecký svůj Tankový prapor vydal v roce 1971 ve svém nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Svoji knihu z volného souboru knih s Dannym Smiřickým zasadil do období vojny 50. let v Československu a dal jí překvapivě nejen drsný, ale i humoristický až groteskní charakter. V Čechách kniha vyšla až v roce 1990 v nakladatelství Galaxie. K filmu se dostal Josef Škvorecký ještě za éry nové vlny, kdy se jako scénárista podílel na filmech Zločin v šantánu Jiřího Menzela, Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? Ladislava Rychmana a hlavně na filmu Evalda Schorma Farářův konec, který patří mezi nejznámější trezorové filmy vůbec. Adaptace jakéhokoliv románu Josefa Škvoreckého s Dannym Smiřickým však na sebe ještě musila čekati.
Možnosti natočiti Škvoreckého román se chopil režisér Vít Olmer na úkor filmu Obecná škola, který se mu zdál na svou dobu příliš mírný. Obecnou školu tak natočil Jan Svěrák a Vít Olmer se pustil do zdánlivě atraktivnějšího tématu Tankového praporu. Již v minulosti se divákům mohl zapsati do paměti jako herec ve filmech Fantom Morrisvillu, Páni kluci, Panna a netvor, Holka na zabití nebo Krakonoš a lyžníci. Časem se však z Víta Olmera vyprofiloval scénárista a režisér. Mnohými byl dlouho považován za autora scénáře k filmu Páni kluci, ale ten pouze svým jménem pokryl, neb skutečným autorem byl tehdy již zakázaný Jan Procházka. Jako skutečný scénárista a režisér se uplatnil až v 80. letech, kdy natočil několik poměrně úspěšných filmů. Nejprve to byly sociální komedie Co je vám, doktore? a Jako jed se Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli. Následovalo psychologické drama Antonyho šance, ale pomyslným vrcholem Olmerovy předrevoluční tvorby byl snímek Bony a klid, který pojednával o podsvětí československých „veksláků“.
Že vrcholem porevoluční tvorby Víta Olmera bude právě Tankový prapor (s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli) by v té době asi nikdo nečekal. Sám Olmer na natáčení vzpomíná se vzpomínkou na silné porevoluční nadšení a euforii porevolučních filmařů. „Tenkrát třeba rekvizitáři dělali zadarmo, protože nebyly peníze, tak říkali, že počkaj. Lidi do toho dávali svoje peníze, svůj čas. Tam bylo až takový jako „americký nadšení“. (…) To je to, co tady v Čechách chybí a asi nikdy nebude. Tak to tam prostě bylo,“ vzpomínal Vít Olmer.
Na scénáři se podílel Radek John, scénárista známý hlavně pro scénář k filmu Karla Smyczka Sněženky a machři , ale také třeba k filmu Proč? , nebo již ke zmiňovanému snímku Bony a klid. Společnost Bonton se na Radka Johna obrátila proto, že dosavadní existující scénář k Tankovému praporu se nikomu nelíbil a nedosahoval kvalit hodných tohoto díla. Sám Radek John měl k látce velký vztah, protože zamlada četl samizdatové přepisy, které si oblíbil. V době čtení však jen litoval, že by z takového díla byl úžasný film, který nikde nevznikne. Jenže „čas oponou trhnul“ a dílo bylo najednou v realizaci, ale bez scénáře. V revoluční době však bylo nutné scénář napsati co nejrychleji, takže doba na vznik scénáře byla naprosto šibeniční.
Problém při vzniku scénáře byl hned fakt, že román neměl vyloženě dramatickou stavbu. Jak sám popsal Radek John: „Je to ten sytém románu, kdy „jezdec nasedl na koně a co uviděl cestou, to popsal“, čili bylo velmi těžký se prát s tím, aby se nějaká (…) dramatická stavba tam dostávala a přitom se zachoval ten román, protože k panu Škvoreckýmu jsme byli všichni ve velký úctě, tak jsme byli hodně pietní.“ Dle Radka Johna bylo pak nejlegračnější překonávaní různých překážek. Třeba když se zjistilo, že nedopadl úvěr na film, tak jeden z manažerů Bontonu zastavil vlastní dům, aby onen úvěr dostal. Nebo se třeba parlament usnesl, že armáda již nesmí za peníze dělati žádné aktivity komerční, že byla již dlouho zneužívána. Přitom ve filmu byl útok tanků a spolupráce byla potřeba. U generálního štábu tak nakonec skutečně tehdy Olmer s Johnem vyjednali spolupráci a zapůjčili si tankovou divizi. A v tomto euforickém zmatku se podařilo za zhruba 15 milionů korun natočiti tento velkofilm z českého pohledu.
Je nutné však opět připomenouti, že stále platil zákon o kinematografii. Film tak stále vznikal ilegálně proti státnímu barrandovskému monopolu. „My jsme doufali, že než se to dotočí, tak ten zákon zrušej. To se tak nestalo. Čili film se blížil do premiéry a pozor - teď se zjistilo, že jsme spáchali ilegální činnost, protistátní čin, protiprávní čin, že vlastně jsme zločinci, kteří proti zákonu natočili soukromej film. A teď se blížila premiéra a tak jsme si říkali, co budeme dělat? (…) Blbý by bylo, kdyby ten film zakázali a dali do trezoru, protože není státní, ale soukromý. To by nás zničilo, tak jsme říkali: „Musíme kolem toho udělat nějakej zmatek, aby ho nemohli schovat před lidma,“ tak jsme vydali zprávu, ve který jsme se sami udali. (…) Barrandov byl proti. Ten na nás tlačil. Tomu se to velmi nelíbilo. Oni věděli, že na ten film všichni přijdou a najednou ty jejich filmy nebudou až tak… a my jim to vememe, tak jsme říkali: „No tak snad nás přijdou zatknout na tu premiéru. To by bylo ideální, kdyby nás v poutech odvedli s pódia. To by snad všechny noviny přinesly a před lidma by nešlo ten film schovat a oni by přišli,“ To už se nikdo neodvážil,“ vzpomínal Radek John.
Vít Olmer zase vzpomínal na problém s monopolem Barrandova takto: „Nebylo to vůbec jednoduchý, protože Barrandov měl monopol. A já si pamatuju na takovou scénku, kdy jsme s panem Kratochvílem byli u nového ředitele (…) Václava Marhoula, který chodil tenkrát v kovbojským. A na nás řvali, že prostě nedovolí, abysme dělali soukromej film, že Barrandov má monopol, a že nás zničí.“ Projekt však nijak zastaven nebyl. Jak vzpomínal filmový distributor Aleš Danielis, bylo by absurdní, aby tehdy někdo žaloval společnost Bonton za to, že tvoří soukromý film. Teoreticky to ale hrozilo po celou dobu natáčení.
Film nakonec zaznamenal úspěch. I sám Josef Škvorecký byl s filmem spokojen. „Já myslím, že ten Tankovej prapor je docela slušnej film. (…) Lidi se bavěj. Mělo to velkej úspěch, že jo, což je taky hodnota, páč filmy, na který nikdo nechodí, můžou bejt krásný, ale kus toho… tý hodnoty se nějak ztrácí,“ vzpomínal Škvorecký. Na první český soukromý film přišlo do kin 2 022 300 diváků. Jedná se o divácky nejúspěšnější film natočený u nás po sametové revoluci. Divácky nejblíže tomuto filmu je Horského komedie Ženy v běhu, dále snímek podobně laděný jako Tankový prapor Černí baroni dle Miloslava Švandrlíka a oscarový snímek Kolja. Sám Vít Olmer natočiv tento film však mnoho peněz údajně neinkasoval. Dle některých zdrojů si kvůli nevýhodné smlouvě přišel zhruba na 7 500 korun. Přesto však natočil svůj nejúspěšnější porevoluční film. Další snímky Víta Olmera se už tak velkého úspěchu nedočkaly. Od Nahoty na prodej, přes dvoje Playgirls, Waterloo po Česku až po Bony a klid 2.
Vít Olmer tak ale bohužel přinesl i poslední filmovou adaptaci Josefa Škvoreckého. Po Tankovém praporu vzniklo jen pár méně známých televizních filmů a několik seriálů z nichž nejznámější zůstaly Kleinovy Hříchy pro pátera Knoxe. Ve filmu jako takovém se však doposud jiné Škvoreckého dílo neobjevilo. Objevují se sice v posledních letech zprávy, že by se adaptace mohl dočkati Škvoreckého román Zbabělci. Jestli však tento či jiný film dle Škvoreckého někdy vznikne zatím můžeme jen těžko posuzovati. Kdybych parafrázoval výše zmíněný seriál, tak je možné říci, že: „nemáme dostatek indicií na to, abychom zjistili, jak to bude doopravdy.“
Anketa
Seznam použitých zdrojů:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10267861763-rozmarna-leta-ceskeho-filmu/21056226502/
DVD Tankový prapor - Rozhovory (Vít Olmer, Radek John, Jan Malíř) - Bontonfilm 2005
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C4%8Desk%C3%BDch_film%C5%AF
https://www.databazeknih.cz/knihy/danny-smiricky-tankovy-prapor-13054
https://www.csfd.cz/film/7058-tankovy-prapor/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/3247-vit-olmer/prehled/
https://www.super.cz/clanek/celebrity-5-zajimavosti-z-tankoveho-praporu-osahavani-nader-cetarky-babincakove-i-erotika-pro-cele-sidliste-645199
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tankov%C3%BD_prapor_(kniha)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tankov%C3%BD_prapor_(film)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barrandov_Studio
https://www.csfd.cz/tvurce/50094-radek-john/prehled/
https://kinomaniak.cz/filmy/tankovy-prapor
https://plus.rozhlas.cz/skvoreckeho-tankovy-prapor-se-pred-30-lety-tocil-de-facto-nelegalne-8488062
https://www.csfd.cz/film/111267-hrichy-pro-patera-knoxe/prehled/
