Článek
Režisér František Filip se proslavil již před natáčením tohoto seriálu. Do roku 1974 se v televizi vysílal jeden z prvních českých seriálů televizních - Eliška a její rod. Uspěl též hned se dvěma adaptacemi literární děl v televizní podobě - Neffovými Sňatky z rozumu a známějším Jiráskovým F. L. Věkem.
Dvojice scenáristů Jan Otčenášek a Oldřich Daněk také měla již s televizní a filmovou tvorbou zkušenosti. Oldřich Daněk se podílel zejména na scénářích pro Barrandov. Z nejvýznamnějších můžeme vzpomenout filmy Ošklivá slečna, Spanilá jízda nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Jan Otčenášek se proslavil zejména jako spisovatel, dodnes ve školách probíraný. Asi jeho nejznámější dílo (později i zfilmované) je novela z období 2. světové války Romeo, Julie a tma. Jako scenárista se podílel na řadě méně známých filmů a televizních adaptací (kupříkladu adaptace vlastní knihy Občan Brych, televizní film Romeo a Julie na konci listopadu nebo film Jaroslava Balíka Milenci v roce jedna).
Tato tvůrčí trojice se v roce 1973 pustila do práce na novém scénáři k televiznímu seriálu Byl jednou jeden dům, zasazenému do doby od konce první republiky až po Pražské povstání v květnu roku 1945. Do období první republiky se ve filmu či seriálu scenáristé nepouštěli často i proto, že většina námětů z daného období musila působit záměrně co nejvíce kriticky k demokratické první republice. Podobně se jakékoliv zpracování květnového období vyhýbalo pravdě o osvobození Prahy a veškeré zásluhy se připisovaly Sovětskému svazu, na což i tento seriál později narazil.
Každý díl seriálu počínal panoramatem Prahy, ve kterém však zůstala zachycena (pro seriál nedobová) hnědá železná konstrukce tehdy stavěného obchodního domu Družba na Václavském náměstí. Samotný dům, ve kterém se odehrává většina scén seriálu, byl postaven v Barrandovském studiu číslo sedm. Fiktivní ulice Bagounova je ve skutečnosti ulice Opatovická, na které dodnes můžeme vidět poblíž Kostela sv. Michala část ulice, kterou bylo možné vidět vždy na začátku epizody.
Seriál obsazený řadou hereckých legend tehdejších i dnešních se však nevyhnul jedné kuriozitě. V televizi se první díl poprvé odvysílal 5. ledna roku 1975 a poslední díl 5. února. Zhruba po roce přišel z nejvyšších stranických míst pokyn k přetočení posledního dílu, protože v poslední epizodě nebyla dostatečně zvýrazněna úloha Sovětského svazu a jeho armády při osvobozování Prahy. Epizoda také měla být předělána na epizodu „více revoluční“. Herci tak musili znovu nasadit kostýmy, které však byly od dob natočení seriálu různě půjčovány do jiných televizních inscenací, proto se některé kostýmy zcela došívaly, upravovaly nebo prostě nebyly: „Já jsem například neměl vůbec svoje brejle,“ vzpomínal Jan Skopeček.
Kvůli (ale částečně i díky) tomu tak vznikla v podstatě nová epizoda seriálu s novým názvem Barikáda ve vedlejší ulici. Epizoda přinesla několik zásadních přídavků do děje. Pro docílení většího revolučního ducha se závěrečné autentické záběry z konce války rozšířily o další. Zejména takové, které zachycovaly radost českého lidu nad sovětským osvobozením.
V závěrečné debatě na barikádě se objevovaly záměrně upravené repliky o podnikání. Kupříkladu původní dialog zněl:
DRVOTA: Je to stejně divnej pocit člověče. Veškerý drobný podnikání z našeho baráku takhle vidět zazděný. Co?
BUDÁK: Kamaráde, už to asi lepší nebude. Jenom se zvědavej, jestli se jim to povede taky u toho velkýho.
v upravené verzi vypadal takto:
DRVOTA: Je to stejně divnej pocit člověče. Veškerý drobný podnikání z našeho baráku zazděný v barikádě. Já mám akorát kliku, že jsem udělal bankrot, ještě než jsem začal.
BUDÁK: Jen aby se nám povedlo zazdít taky to velký podnikání.
Některé repliky se tak alespoň z částečného pokusu o přímou neangažovanost změnily v angažovanost zcela očividnou. Do epizody přibyla zcela nová linka, ve které partyzáni brání nádraží. I tyto scény s chrabrými odbojáři měly dodat na revolučnosti epizody. „V první verzi tam vlastně nikdo nepadl. A protože bylo zapotřebí, aby Češi taky zaplatili svobodu krví, museli jsme závěr doplnit o nějaké mrtvé navíc, jelikož květnová revoluce nebyla přece žádná sranda. Naštěstí to nebylo tak zlomové, aby to nešlo vydýchat,“ vzpomínal režisér František Filip. V těchto scénách se také objevily zcela nové postavy hrané zcela jinými doobsazenými herci. Mezi nimi byli třeba Viktor Preiss, František Hanus a Vlastimil Hašek.
Kromě těchto revolučních scén však byly do nové poslední epizody dotočeny zcela nové osudy postav. Postava Přemka Tvaroha (ztvárněná Václavem Postráneckým) má v seriálů nevyřčený osud letce, který utekl. Fakt, že lítal v Anglii v seriálu samozřejmě zaznít nemohl. Možná i proto byla dotočena scéna, kdy Přemek, utrpěv zranění pravé ruky, byl převezen do lazaretu v polské Wroclawi, odkud se nemůže zatím vrátit do Prahy. Potkal se zde ještě k tomu se sovětskými důstojníky, což opět byly nové postavy. Zejména pak důstojník ztvárněný Ottou Lackovičem.
Nevyřčený osud postavy promítače Adolfa Svárovského (Petr Čepek), který byl na začátku epizody zatčen, byl odhalen až v přetočené verzi. Při pochodu smrti padl vysílením a byl zastřelen. Další přidanou scénou je ukázka s pracovního tábora s Pipinou (Eva Hudečková, tehdy Trejtnarová), kde se loučí se svým přítelem z Francie. Toho si zahrál Josef Čáp.
Přetočená epizoda měla stopáž 1 hodiny a 36 minut. Původní verze měla stopáž 1 hodinu a 13 minut. S přetočenou epizodou se seriál vysílal do roku 1990. V následujících reprízách se vysílala již jen původní verze s názvem Obvaziště Boccaccio. Tato verze vyšla posléze i ve vydání na DVD z 15. září roku 2010, stejně tak i v remastrované verzi vydané 11. 8. roku 2021. Přetočená epizoda zůstává k dispozici pouze v archivu České televize iVysílání. Po pěti letech od odvysílání seriálu vznikl na podobném stylu seriál „Dnes v jednom domě“. Ten se však odehrával časově později a děj byl zasazen do jednoho ze sídlištních bloků. Úspěchu původního „domu“ však nedosáhl.
Seriál Byl jednou jeden dům se dodnes těší velké popularitě. Dle diváckého hodnocení na internetu se řadí k tomu nejlepšímu, co v Československé televizi kdy vzniklo. Na ČSFD seriál obdržel 84%, na Kinoboxu 80%. Mnoho diváků se však na seriál dívá spíše kritickýma očima. Zejména kvůli scénám, které obsahují různé politické debaty, které se divákovi mohou jevit jako propaganda jednoho názoru proti všem jiným. To je možné vidět zejména v hospodských debatách či v rozporu mezi podnikateli a komunisty.
Jak moc do seriálu zasahovalo ideologické myšlení tvůrců nebo ideologické myšlení cenzorů není možné přesné říci. Jediné, co může sloužit jako ukázka verze tvůrců a verze cenzorů je poslední díl původní a přetočený, kde jsou zásahy patrné v dialogu, kde se (v příkladu výše zmíněném) stává z úvahy postavy její přání. Málokdo ví, že údajně vznikl scénář k epizodě „Vyvlastňování firmy Nerudných“, která se měla odehrávat v roce 1948. Československá televize ji do realizace nepustila. Je otázka, zda tomu tak bylo z finančních důvodů, nebo zda epizoda vyznívala jakkoliv kriticky k zestátňování majetku.
Pro Oldřich Daňka a Jan Otčenáška šlo bezesporu o největší televizní úspěch. Oldřich Daněk po natočení seriálu napsal několik scénářů k televizním inscenacím, ale žádná z nich se výrazně do dějin televize nezapsala. Jan Otčenášek po seriálu napsal několik filmových a televizních scénářů, z nichž nejznámější byl vůbec jeho poslední scénář k filmu Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště, který napsal spolu s Vladimírem Kalinou. Otčenášek také napsal scénáře k dvěma dílům seriálu 30 případů majora Zemana - Kvadratura ženy a Tatranské pastorále.
Naopak František Filip se největšího úspěchu dočkal až po natočení seriálového „domu“. Hned další seriál - Chalupáři - se stal jeho nejslavnějším. Posléze natočil ještě řadu dalších známých seriálů jako Zlá krev, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto nebo Náhrdelník.
Seriál Byl jednou jeden dům se však běžně také řadí k tomu lepšímu, co v Československé televizi v 70. letech vzniklo. Tento seriál je navíc unikátní jen v samotném faktu, že dva roky po natočení a rok po odvysílání musil přetočit svůj konec, což opět ukazuje na úplnou absurditu tehdejšího vedení našeho filmu a televizi.
Seznam použitých zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Byl_jednou_jeden_d%C5%AFm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Opatovick%C3%A1_(Praha)
https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/edice-ct/vydane-tituly/dvd/?strana=52
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096084343-pokracovani-priste/203562261400010/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/899205-byl-jednou-jeden-dum/224938000300005/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/899205-byl-jednou-jeden-dum/274310071100005/
https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/serial-televize-byl-jednou-jeden-dum-vysocina-praha-scena-komunismus.A240318_784605_jihlava-zpravy_mv
https://www.csfd.cz/film/70074-byl-jednou-jeden-dum/prehled/
https://www.kinobox.cz/film/4831-byl-jednou-jeden-dum
https://www.csfd.cz/tvurce/2893-frantisek-filip/prehled/
https://pamatkovykatalog.cz/obchodni-dum-druzba-14095792
https://www.csfd.cz/film/147490-dnes-v-jednom-dome/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/2866-oldrich-danek/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/86302-jan-otcenasek/prehled/
https://www.csfd.cz/tvurce/183846-vladimir-kalina/zajimavosti/
