Tři z deseti Čechů považují pravidelné pití alkoholu za zcela přijatelné

Zkuste si vybavit poslední větší událost, na které jste byli. Narození dítěte, kulatiny, svatbu, kolaudaci nebo třeba poslední rozloučení. Je dost možné, že u toho byl i alkohol. Sklenka na připití, pivo k obědu, víno k večeři, panák „na cestu“. Ne jako výjimka, ale jako něco, co k tomu prostě patří.

V Česku bereme alkohol jako součást života. Je s námi v radosti i ve smutku, při oslavách i při loučení. Často ani nepřemýšlíme nad tím, jestli si dáme, ale spíš nad tím, co si dáme. A když si náhodou nedáme, okolí si nás obvykle začne všímat víc, než když si dáme.

Pití alkoholu je v nás často tak zakořeněné, že už se z něho stala „povinnost“. Není to jen o radosti nebo oslavě, ale o společenském očekávání. Skoro automaticky předpokládáme, že u každé oslavy, rodinného setkání nebo pracovní akce se nějaká ta sklenka objeví. A kdo si ji nedá, často musí vysvětlovat proč.

„Dej si aspoň jedno.“ „Jen si přiťukneme.“ „Jedna sklenička tě přece nezabije.“ Asi každý z nás se s některou z těchto vět už někdy setkal. To, že nepijeme, musíme mnohdy obhajovat, jako by to byla výjimka, která vybočuje z normálu.

V Česku je paradoxně mnohem větší společenské tabu nepít než pít. Ten, kdo odmítne alkohol, často čelí otázkám, nátlaku nebo dokonce posměchu, zatímco samotné pití je přijímáno jako normální. Tento jev jen potvrzuje, jak silně se alkohol stal součástí společenského života a jak hluboko v nás zakořenila představa, že „pít se musí“.

Zhruba tři z deseti Čechů považují pravidelné pití alkoholu za zcela přijatelné chování. To samo o sobě hodně vypovídá o tom, jak silně je alkohol zakořeněný v našem běžném životě. Výzkumy navíc ukazují, že přibližně 4 miliony lidí ve věku 15 až 64 let pijí alkohol alespoň jednou měsíčně.

Tento problém se ani zdaleka netýká jen dospělých – zkušenost s alkoholem mají i mladiství, kteří se v mnoha případech setkali s alkoholem ještě před patnáctým rokem života.

Alkohol pro Čechy není jen něco, co bychom pili „jednou za uherský rok“. Je to běžná součást našich víkendů, posezení s přáteli, rodinných obědů i všedních večerů.

Historicky se na pití dívalo jako na součást řemeslné kultury, společenských obřadů nebo svátečních zvyků.

V některých částech Evropy, např. ve středomořských zemích, je víno běžnou součástí jídla a kultury. V jiných regionech (např. v pobaltských státech nebo ve střední Evropě) převažovalo pití tvrdšího alkoholu nebo většího množství piva či destilátů.

Když se na to podíváme s trochu větším odstupem, čísla už tak nevinně nepůsobí. Český statistický úřad dlouhodobě řadí Česko mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholu. Rok od roku se hodnoty mění, dlouhodobě se však bavíme o desítkách litrů čistého alkoholu na osobu ročně. To je víc než v řadě jiných evropských zemí.

Ani v mezinárodním srovnání si příliš neulehčujeme. Česko patří mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholu na obyvatele, a i když se může zdát, že mladší generace pije o něco méně, než bývalo dříve zvykem, „alkoholová kultura“ se zatím nijak výrazně nemění.

Možná si říkáte, že statistiky jsou jedna věc a realita věc druhá. Jenže právě tady se obě roviny začínají nepříjemně prolínat.

V Česku je alkoholu každoročně přičítáno zhruba 6 až 7 tisíc úmrtí. To je asi 6 % všech úmrtí ročně. Nejvíce se to týká lidí ve středním věku, konkrétně mezi 35 a 44 lety. V přibližně 2 až 3 tisících případů ročně je navíc alkohol přímou příčinou smrti. Nejčastěji jde o onemocnění jater nebo akutní otravu alkoholem.

K tomu je potřeba připočítat i dopravní nehody - každý rok je okolo 4,8 tisíc nehod zaviněných pod vlivem alkoholu. Desítky lidí při nich přijdou o život a mnoho dalších o zdraví své či svých nejbližších.

Alkohol není jen otázkou těla, ale i mysli. Dlouhodobá konzumace může ovlivňovat spánek, náladu a celkovou psychickou pohodu. Kromě toho může pití alkoholu zvyšovat úzkost a být spojeno s vyšší pravděpodobností depresivních stavů.

Některé odborné analýzy uvádějí, že i mírnější pití může časem zvyšovat riziko duševních problémů, jelikož alkohol ovlivňuje neurotransmitery a emoční regulaci.

Když člověk pije, aby se uklidnil, paradoxně se může dostat do začarovaného kruhu, kde alkohol krátkodobě snižuje napětí, ale dlouhodobě zhoršuje schopnost zvládat stres či emoce bez něj.

Co je však ještě horší, i přesto, že si mnoho lidí stále myslí, že alkohol má špatný dopad jen na toho, kdo jej konzumuje, alkohol často výrazně ovlivňuje i vztahy s lidmi, kteří jsou nám blízcí.

Společné pití může být příjemné. Lidé se uvolní, snáz se rozpovídají a atmosféra je často otevřenější. Problém nastává ve chvíli, kdy se ona pomyslná hranice překročí. Pohodový večer se může rychle změnit v napětí, hádky nebo nepříjemné situace.

Dlouhodobě se ukazuje, že alkohol hraje významnou roli v mezilidských konfliktech. Při pití se častěji dopouštíme hádek, zbytečných výbuchů emocí nebo chování, které bychom si za střízliva rozmysleli. Alkohol snižuje zábrany a schopnost odhadnout situaci, což může vést k věcem, které vztahům spíš ubližují, než pomáhají.

Navíc posouvá hranice toho, co považujeme za „ještě v pohodě“. Vtip, který v opilosti působí neškodně, může druhého zranit. A slova, která zazní bez rozmyslu, si lidé pamatují dlouho - nehledě na situace, kdy alkohol stojí i za fyzickým napětím, potyčkami nebo různými formami násilí, jejichž následky bývají mnohem vážnější.

Když se mluví o alkoholu, často se nám automaticky vybaví slovo „alkoholik“. Jenže realita je mnohem širší. 7 až 10 % procent dospělých Čechů pije alkohol denně nebo téměř denně. Dalších zhruba 12 až 13 % se alespoň jednou týdně dostává k nadměrnému pití.

Odhady dokonce mluví o tom, že rizikové nebo škodlivé návyky spojené s alkoholem má v Česku 1,3 až 1,6 milionu lidí. Nejde už tedy jen o jednotlivce na okraji společnosti, nýbrž obrovskou část běžné populace – jde o lidi, kteří chodí do práce, vychovávají děti a fungují navenek zcela „normálně“.

Alkohol se nepropisuje jen do zdravotních statistik, nýbrž i do veřejných financí. Léčba závislostí, hospitalizace kvůli nemocem spojeným s alkoholem, sociální služby a ztráty produktivity práce. Tisíce lidí každoročně vyhledají odbornou pomoc nebo skončí v nemocnici kvůli problémům, které s alkoholem přímo souvisejí.

Odhady navíc ukazují, že celkové náklady spojené s následky nadměrného pití se mohou pohybovat v řádech desítek miliard korun ročně. A to už není jen osobní problém jednotlivce, ale téma, které se týká celé společnosti.

Alkohol bereme jako samozřejmost. Jako něco, co „se tak dělá“, jako součást kultury, kterou moc nezpochybňujeme. Je všude kolem nás. V reklamách, v restauracích, na oslavách i doma u stolu.

Čím víc je přítomný, tím víc máme pocit, že je neškodný. O to méně se mluví o jeho dlouhodobých dopadech nebo o tom, že hranice mezi zábavou a problémem je často tenčí, než se zdá.

Možná stojí za to se občas zastavit a zamyslet se, proč pijeme. Je to proto, že chceme, nebo proto, že se to od nás očekává? Co když se někdy rozhodneme nepít? Co když to bude začátek nového typu setkání, kde pití není automatická součást programu?

I malé kroky dokáží mnohé změnit. Na oslavě můžete nabízet nealkoholické nápoje, respektovat, když si někdo nedá, nebo si třeba dát pauzu od alkoholu na měsíc. I když tím nezměníme českou kulturu přes noc, stále to pro nás může být velký krok ke zdravějšímu a svobodnějšímu přístupu k tomu, co pijeme a proč.