Článek
„Žárlivý Petr sledoval svou ženu. Nachytal ji, jak se líbá s Evženem,“ stojí ve cvičení, které si měl pro žáky připravit učitel z jedné ze základních škol na Praze 4. Část úlohy zveřejnil na síti X sociolog společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle.
V totožné úloze dokonce zazní i téma sebevraždy. „Spolykal prášky na spaní. A pak si pustil plyn.“ Z úlohy se čtenáři dále dozví, že hlavní postava příběhu následně utíká domů, kde přemýšlí nad tím, že nejdříve zapálí mlýn, ale protože „je lidumil“, napíše jen lístek na rozloučenou.
Učebnice vyšla bez doložky Ministerstva školství, což znamená že je na uvážení každého ředitele, zda ji bude používat. Dokonce ani školní inspekce s tím nic udělat nemůže.
V reportáži zazní, že tuto knihu vydává od roku 2009 vydavatelství Portál a že se publikaci v dalším dotisku pokusí přepracovat. Zajímavé. To se za těch 16 let nenašel někdo, komu by to vadilo? Učitelé, ředitelé? Rodiče? Copak je třeba, do učebnic podsouvat takové věci? Jako by toho nebylo dost všude okolo nás. Máme učit děti řešit věci v klidu a bez násilí. To půjde asi dost těžko, když dostávají takové návody v učebnicích češtiny.
Měl to být asi vtip, nadsázka. Dost pochybuji, že osmileté dítě toto pochopí. Kromě toho, když si představím, že budu toto jako žák vyplňovat, bude mě mnohem více zajímat to, jak to celé dopadlo, než to, jestli mám správně i/y.
Nedovedu si představit, že by mi za pár let moje dcera, přinesla takovýto úkol ze školy. Asi bych reagoval jako jeden z komentujících u příspěvku pan Hůly. Ten se chtěl jít zeptat ředitele školy, zda jsou jeho učitelé příčetní.
