Článek
Včera jsem byl v oblíbeným podniku. Večer jako každý jiný. Dal jsem si pivko a četl si noviny. U druhého piva ale vešly do baru, tři ženy. Respektive jedna dospělá žena a dvě skoro dospělé slečny. Věk bych si netroufl odhadovat. Dneska to člověk moc nepozná. Došlo mi ale, že jedna z dam je dcera mého kolegy a kamaráda. Slečně je 16 let a žije s mámou. Za Kubou jezdí pravidelně na víkendy a občas i přes týden.
Myslel jsem si proto, že mají s tátou dobrý vztah. Jakub je navíc docela kliďas a je to správnej a rovnej chlap. Pracujeme spolu, co jsme spolu s Emou. Takže nějakých 8 let to bude. Troufám si říct, že ho docela znám. Navíc jsme párkrát strávili odpoledne i s tou jeho pubertální Evou. Proto mě šokovalo, co jsem nechtěně vyslechl.
Eva s kamarádkou a její mámou seděly u vedlejšího stolu. Mladá slečna mě nepoznala, takže si moc servítky nebrala a naházela na svýho tátu pěknou špínu. Začala vyprávět, jaký jí dává táta zaracha. Jak ji trestá za špatný známky. Že jí nic nekoupí, že všechno platí jen její máma. Že z něj má strach, protože když je naštvanej, že ji fyzicky trestá. Že je alkoholik a gembler.
Úplně všechno si to nepamatuji, protože jsem byl v šoku z toho, co to té holce z pusy vychází za nesmysly. Jdu domů a říkal si, proč proboha toto říká. Kdybych věděl, že je Jakub špatný chlap, nestaral se, chlastal. Tak bych to pochopil. Že se k ní choval jako hulvát, tak mu to ona vrací. Měla by na to právo. Ale takhle? Já opravdu vím, že ji nikdy fyzicky netrestal. Kolikrát vyváděla tak, jak to děti umí, a on s klidnou hlavou zvládl z takových situací vybruslit. Ostatně tak, jako v práci.
Já teď vůbec nevím, co mám dělat. Mám mu to říct? Mám to říct té holce, že jsem všechno slyšel? To je situace!
