Článek
Chcete slyšet příběh o tom, jak jsem (já, hlupačka) zmeškala šanci na postavení nového domu po dvoudenní známosti? Tak tady to je.
Musím říct, že co do počtu seznamovacích aplikací a webů, je v tom našem internetovém světě opravdu z čeho vybírat. Prohrabat se tím, co je scam rovnou, a co sice scam není, ale rozhodně tam číhají jedinci, co by radši vaše peníze než vaši duši (jakkoli neromanticky to zní), se v mých očích rovnalo úsilí o míře vykydání hnoje z farmy, velké asi jako kouzelnická škola v Bradavicích.
A tak jsem nejdřív namísto ženicha musela najít místo, kde by se tak asi mohl vyskytovat. Celkem záhy jsem objevila princip internetových seznamek. Je nutné zaplatit prakticky za všechno, v některých případech dokonce i za to, že dostanete možnost přečíst si zprávy. A tak jsem zaplatila členství na 6 měsíců (jen o málo dražší, než cenu za 30 dní), abych získala jedinečnou možnost přístupu do onoho magického světa, kde si partnera určitě dozajista najdu.
Nutno podotknouti, že ačkoli jsem už do seznámení investovala, i v této fázi byla nucena odházet trochu toho hnoje, který se mi na profilu nakupil, v podobě jednoslovných zpráv (co se dá odpovědět na „Ahoj“?), vět plných neuvěřitelného počtu gramatických chyb („Jakej je výkend?“) a fotek ptáka Ohníváka (nehoří, ale ohnívá).
Pepa, šéfkuchař mého života
Následně mi zbylo pár statečných, kteří prošli sítem, dokázali rozvíjet konverzaci a projevovali známky inteligence na takové úrovni, že když jsem mluvila o románu 1984, dokázali rozpoznat, že nejde o počet mnou přečtených knih.
Z těchto pár špendlíků v kupce hnoje velmi pozitivně vyčníval Pepa. Podle toho, co mi o sobě napsal, byl o trochu starší, profesí šéfkuchař, a na mou otázku, kde působí, mi vyjmenoval několik restaurací, od pohledu vyšší třídy. To mě docela zaujalo – až na to, že když jsem si později v záchvatu nedůvěřivosti vygooglovala šéfkuchaře oněch podniků, velmi překvapivě se ani jeden z nich Pepa nejmenoval.
Ale musím říct, že se mi s ním komunikovalo fakt dobře. Vyprávěl mi, že pracoval dlouho v cizině, kde se poprvé dostal k pozici šéfkuchaře, a že když se pak kvůli svojí partnerce, se kterou mu to nevyšlo, vrátil do Čech, našel práci bez větších problémů. Sdíleli jsme spolu stejné zájmy, primárně lásku k cestování. Povídali jsme si asi dva dny v kuse, než…
Než mi vysvětlil, že jsem žena jeho života a že se mnou chce stavět dům.
Klepala jsem si na čelo. Známe se dva dny – a hned dům? Proč, proboha?
Opáčil, že si vždycky přál postavit dům pro holku, kterou miluje, a já jsem teď ta vyvolená, pro kterou to splní. Prý už si obhlédl inzeráty na pozemky u Prahy, a při nejbližší příležitosti se tam vypraví. A po mně vlastně ani nic moc nechce, jen kdybych tak náááááhodou zjistila, kolik si můžu půjčit od banky, abych případně dofinancovala to, co on rozestaví.
A (ne)žili šťastně, až do smrti
V tu chvíli jsem si uvědomila, že tady hrajeme hru na vola, a že i když já rozhodně vůl být nechci, tahle partie by vlastně mohla být ještě docela zábavná. A tak jsem se pro tu srandu jala předstírat blbku, která „zítra“ finančnímu poradci určitě zavolá.
Náš rozhovor pak trval ještě další týden. Mezitím milý Josef stihl (údajně) koupit pozemek a naplánovat rande, které následně zase zrušil, protože musel na akutní operaci se slepákem (chudák). Třešničkou na dortu pak bylo, když mi oznámil, že mu přišla exekuce za nezaplacenou pokutu z MHD, má obstavený účet a samozřejmě nemá ani co jíst, jak je ještě, nebožák, po té operaci.
Vystřelila jsem naslepo a nabídla mu, že mu pošlu domů Košík s chlebem a máslem, ale hrdě odmítl, vždyť přece je to on, kdo celý život pomáhá všem okolo. Tady ještě přitlačil a přidal historku o tom, jak pomohl svým sousedům v nouzi, kteří vinou zrádného sociálního systému nebyli schopni uživit svých pět dětí, koupil jim mobilní dům, postavil ho u sebe na zahradě a oni mu ho teď splácí. (A jsou mu hrozně vděční, ale rozhodně mu nemůžou pomoct, to je jasný.)
Z dobrosrdečnosti toho týpka mi až srdce usedalo, zvláště, když to všechno stihnul udělat narychlo když jim sebrali dávky, a vůbec neřešil stavební povolení, nebo tak něco.
Zkrátka a dobře, bylo jasné, že úmysly člověka za tímhle profilem budou asi stejně čisté, jako když kdysi mému (nyní bývalému) manželovi jeho „kamarádka“ vysvětlovala, jak jsem hrozná a jaký je chudák, že se mnou musí žít.
Tlak na to, abych nabídla namísto trapného nákupu zaslání finančního obnosu, se postupně zvyšoval, a tak jsem byla nucena konverzaci stopnout. Kde je Pepovi dneska konec, to netuším, ale jestli ten pozemek doopravdy koupil, tak na něm nejspíš teď staví pro někoho, kdo tomu finančnímu poradci přece jen zavolal 😊
