Článek
Jedna z prvních věcí, které jsem coby absolutní nováček v oblasti seznamování udělala, bylo hledání ani ne tak partnera, jako spíš recenzí na konkrétní seznamky. Při té příležitosti se mi podařilo objevit i nespočet lidských příběhů, které se často podobaly jeden druhému jako vejce vejci. Nutno podotknouti, že to, co jsem se dozvěděla, mě donutilo dvakrát zvážit, zda skutečně chci vstoupit do oněch pekelných míst, kde na ženu může čekat zesměšnění, urážky, ghosting nebo také celá série fotografií naprosto nevhodného žánru, která by se dala slušně nazvat snad jen jako „Ornitologická sbírka“.
Jenomže znáte to. Kdo se bojí, nesmí do lesa. A tak jsem se narovnala, poodhrnula první větvičky a pomalu se vydala po lesní pěšině vstříc někomu, kdo by mě měl rád a respektoval mě.
Při vyplňování profilu na seznamce je záhodno ujasnit si, co od něj vlastně očekáváte – a zároveň i to, co můžete nabídnout. Protože buďme upřímní: lidé na seznamce v mém věku už dávno vyrostli do nějaké podoby. Starého psa novým kouskům nenaučíš a málokdo z nás je ještě ochoten se tomu druhému výrazně přizpůsobovat. Připomíná to moře plné naprosto unikátních rybiček, které k sobě – někdy až zoufale – hledají do páru takovou, které nebude vadit, že máte tři oči nebo ploutvičku nakřivo.
Zkrátka a dobře: na seznamce jsou všichni nějak rozbití. Nikdy to není stoprocentně ideální. A pokud jste něco takového našli, gratuluju – máte asi tak devadesátiprocentní šanci, že na druhé straně monitoru nesedí pohledný zazobaný vdovec s očima jen pro vás, ani mladá štíhlá krasavice, ale ghanský černoušek s překladačem, který vás sice miluje nehynoucí láskou, ale taky vás dřív nebo později požádá o finanční výpomoc.
Bylo tedy potřeba podívat se na sebe sebekriticky a ujasnit si, co nabízím a co hledám. Jednu věc musím otevřeně přiznat hned na začátku: jsem tlustá. Nikdy jsem nebyla hubená. Kvůli šikaně v dětství nesnáším týmové sporty a z těch netýmových mám sice ráda turistiku a plavání, ale od tloušťky, která je podle mé terapeutky spíš v hlavě než v životním stylu, mi to nepomohlo.
Hledat někoho jako tlustá mi – hlavně zpočátku – přinášelo obrovský blok. Úplně jsem v hlavě slyšela ty hlasy, které mě provázely celé dospívání:
„Když budeš tlustá, nikdo tě nebude mít rád.“
„Tlustou si tě nikdo nevezme.“
Fakt, že už se jeden takový našel, který mě měl rád a dokonce si mě i vzal, moje mysl s přehledem ignorovala. Místo toho se mi v hlavě rýsovaly scénáře, kterou fotku na seznamku dát, aby moje tloušťka nebyla vidět, a jak se prezentovat tak, aby to nebylo poznat. Jenomže to je absolutní nesmysl.
Celkem rychle mi docvaklo několik věcí:
- Každé zboží má svého kupce. To, jestli já si z těch kupců vyberu, je věc jiná. Ale prezentovat se tak, aby bylo na první pohled jasné, co můj balíček nabízí, je základ.
- Od svého protějšku vyžaduji pravdomluvnost. A vědoma si celoživotního motta „co nechceš, aby se dělo tobě, nedělej ostatním“, jsem s kůží na trh musela i já.
- Tlustá jsem, to je fakt. Na druhou stranu mám vysokoškolský titul, sarkastický humor, docela pěkné nohy a v neposlední řadě dva naprosto jedinečné chlupáče, kteří mi na seznamovacím trhu mohou lehce zvednout skóre.
- Pokud mi někdo napíše jen proto, aby mě hejtoval za postavu, je to blbec. Stejně bych s ním nechtěla být a můžu ho s klidným svědomím poslat do háje.
Vědomí těchto bodů mi dodalo odvahu a založila jsem si profil hned na několika seznamkách – včetně jedné erotické. Vycházela jsem z toho, že sice nejsem typ, který by skákal lidem do postele hned po prvním rande (což jsem také uvedla v profilu a poměrně výrazně tím snížila svou „úspěšnost“), ale že i při počestném seznamování je fajn mít jasno v sexuálních preferencích. A na to mi místní otevřenost přišla ideální.
Řeknu vám jedno: byl to blbej nápad.
Ale o tom až příště.
