Okruh středním Mexikem: Návštěva šamana u jezera Catemaco

Městečko Catemaco leží ve státě Veracruz kousek od pobřeží Mexického zálivu. Vůbec se mi při příjezdu z okýnka busu nelíbilo. Připadalo mi špinavé a ospalé. To se ovšem rázem změnilo, když jsem uviděla stříbřité jezero a vysoké stromy obalené bělostnými volavkami. Úplně jsem Catemacu propadla. Bydleli jsme v menším bytě na břehu jezera s výhledem přímo na ty volavkami obalené stromy. V hnízdech jsme z balkónu pozorovali nebohé rodiče, kteří se snažili nakrmit několik hladových, poměrně agresivních zobáčků.

Kluky jsme zanechali odpočívat po cestě a vyrazili jsme na obhlídku okolí. Zastavili jsme se u stromu s poličkou, na níž byly dvě sošky Panenky Marie. Nad nimi bíle zářil deštník, který je chránil před volavčími hovínky. Praktické řešení pro období hnízdění.

Městečko má samozřejmě mercado (tržnici) a zócalo (náměstí s kostelem). V kostele zrovna probíhal koncert, všichni tleskali do rytmu, někteří tančili, žilo to tam. Catemaco bylo až do počátku 20. století odříznuté od zbytku Mexika. Zřejmě také proto se zde vysoce rozvinulo přírodní léčitelství a magie nejrůznějšího druhu. Každý rok první pátek v březnu se zde koná obrovský čarodějnický festival. V tržnici jsme viděli několik stánků s předměty černé i bílé magie a pár „kanceláří“ vrchních čarodějů. Najdete tu léčivé vodičky, svíčky, bylinky, sušené hady, netopýry a velmi netradiční, děsivě ďábelské předměty. Při konzultaci s čarodějem můžete požádat o vyléčení jakékoli nemoci, získání milovaného člověka, odstranění obchodního soka, více peněz, nové auto… no co si vzpomenete.

Čekali jsme, že se na nás na promenádě vrhnou naháněči z lodiček s nabídkou výletu po jezeře, ale překvapivě nic. Poblíž stojící pán nám ale přislíbil, že kolem 8:15 už u lodiček určitě někdo bude a vyrazí s námi vstříc jezernímu dobrodružství.

Po snídani jsme si opravdu našli milého kapitána s na Mexiko dost netradičníma zelenýma očima. První zastávka byla u velikých kamenných hlav podepřených pneumatikou, kde se při slavnosti volí El Brujo Mayor - vrchní čaroděj. Další u honosné vily, kde se prý točilo několik filmů, a u hezké pláže ke koupání.

Nejlepší zastávka byla u šamana. Po chvíli jízdy po jezeře kapitán zastavil u domku z vlnitého plechu. Přispěchala paní a přistavila k lodi schůdky. Vysvětlila nám, že máme tu čest být u ctihodného šamana, který nás může očistit od všeho zlého, vyhnat z nás všechny nemoci a také se ho můžeme zeptat na jakoukoli životní otázku, se kterou si nevíme rady. Nejdřív jsem se cukala, protože na tyto věci moc nevěřím. Manžel mě přesvědčoval, že návštěvu u takového šamana zažijeme jen jednou za život. Paní viděla, že se mi moc nechce, a okamžitě nabídla akční cenu pro párové šamanství. Tomu už nešlo odolat. Zavedli nás do stanu, kde čekal usměvavý šaman menší postavy s červenou čelenkou a ověšený mnoha amulety kolem krku. Řekl nám, ať se chytneme za ruce a zavřeme oči. Nejprve nás postříkal nějakou voňavou vodičkou, pak každému krátce namasíroval krk a po většinu času nás ovíval a ometal větvičkami z nějakého keře. Přitom neustále mumlal jakési nesrozumitelné zaříkávadlo. Trvalo to asi 5 minut. Nakonec z nás všechno zlé odmetl pryč a opět nás postříkal voňavou vodičkou. Ještě se zeptal, zda máme nějaký konkrétní problém, kterého chceme zbavit. Jsme s manželem oba bezproblémoví, tak jsme s díky odmítli. Pak nám nabídl široké portfolio svých ochranných amuletů. Zakoupili jsme si voňavý olejíček. Ještě jsem dostala masku z místního léčivého bahna na obličej a mohli jsme pokračovat. Další zastávkou byla plovoucí leknínová zahrada a pramen, kde jsme si za malý obnos mohla půjčit misku a masku smýt. Bez vrásek, bez nemocí, bez starostí, s úsměvem na rtech a s nezapomenutelným zážitkem jsme pokračovali dál.

Pak následovala rezervace Nanciyaga, kde jsme po zaplacení vstupného obešli s průvodkyní kolečko džunglí. Měli tam repliky různých 2000 let starých soch a temazcaly (přírodní sauny, takové kamenné pece, kam dávali nahřáté kameny a vy jste se tam mohli řádně vypotit). Pot a bahno jste pak mohli jít smýt za poplatek do dalšího pramene. Průvodkyně nám dávala ze zázračného pramene ochutnat, byla to moc dobrá minerálka. Pyšně nám také ukazovala umělé ztrouchnivělé stromy, které byly použity jako kulisy ve filmu Šaman. Po sochách a saunách přišla zvířecí část. Zahlédli jsme červené ary, v oploceném jezírku se rochnili dva krokodýli a želvy. Ve drátěných klecích odpočívali leguáni. Jelikož jednoho máme doma, můžeme posoudit, že nebyli v úplně dobré kondici. Průvodkyně vůbec nechápala, že máme leguána a želvu doma. Pro mě toto byla taková slabší část. Těšila jsem se na přírodní rezervaci a místo toho jsme navštívili místo, kde bylo úplně všechno od soch přes stromy až po zvířata naaranžováno pro turisty.

Kapitán s námi pak pokračoval na opičí ostrůvky. První byl s makaky. Ty zde v 70.letech vysadili vědci. Seděli na břehu na dosah ruky, vypadali spokojeně a vypaseně. Na druhém ostrově žili místní chápani. Opičí ostrovy byly poslední zastávka našeho jezerního výletu a kapitán nás vysadil v malém přístavu.

Odpoledne jsme strávili po mexicku zevlováním a procházkou po městě. Vykoupali jsme se na té krásné pláži, kterou nám ukázal průvodce. Koupání v jezerech Střední Ameriky je bezkonkurenčně nejlepší. Teplá, neslaná voda, sopečný písek, nádherné výhledy.

Další den jsme se vypravili na pláž k Mexickému zálivu. Od naší slečny domácí jsme věděli, odkud jezdí piratas (pickupy upravené pro převoz lidí, na korbě mají střechu a lavice). Jen jsme si mysleli, že jezdí co chvilku jako vše ostatní. Když jsme hnízdo piratas konečně našli, chlapík nám oznámil, že další jede za hodinu. Sedli jsme si na lavičku v čekárně. Za 2 minuty dorazily dvě starší paní, že chtějí taky do Montepía. Pak přišlo 5 puberťáků a že by taky rádi k moři. Chlapík do 5 minut přistavil auto, řekl: „Nastupte si, už se to formuje…“ a vyjeli jsme. Cesta byla zážitková, výhledy na takzvané mexické Švýcarsko (zřejmě kvůli kopečkům a kravám) úchvatné. Nechali jsme se vysadit nakonec až u odbočky na Cascadas Gemelas.

Vypadalo to, že jdeme z konce světa na ještě větší konec světa. Mezi ohradami s krávami a koňmi jsme po kamenité cestě lemované stromy s červenou kůrou došli k malému domečku. Okamžitě vylezla paní a zkasírovala nás za vstup k vodopádům. Už jsme se nemohli dočkat, až se osvěžíme. Bylo strašné horko a nehnula se ani větvička. Prošli jsme kolem dvou menších comedorů (jídelníček), které nás v těchto odlehlých končinách celkem zaskočily. Vodopády byly překrásné, hlavně plné naprosto dokonale průzračné a chladivé vody. Skočili jsme tam, jen jsme zasyčeli. Kluci brzy zjistili, že se do nich dá skákat ze skály na straně. Pak objevili provaz vedoucí skrz první vodopád. Tak nějak si představuji, že se cítí prádlo v pračce. Máchá vás to ze strany na stranu, horem spodem a točíte se dokola v napěněné vodě.

Když jsme se tam už skoro hodinu o samotě rochnili, stalo se něco šokujícího. Přišla veliká skupina mexických důchodců. Třeba tak 40 lidí. Vůbec jsme nechápali, kde se tam vzali. Obdivuhodné bylo, že polovina důchodců okamžitě shodila oblečení a skočila šipku do tůňky. Zbytek si fotil a točil videa skoků našich odvážných chlapců. Kdyby vzali kšiltovky a obešli obecenstvo, možná by si i vydělali na oběd. Jeden pán se pak inspiroval a odvážně také skočil zboku z větší výšky.

Sbalili jsme si věci a vydali se na cestu zpět. Čekal nás další šok. U domečku parkoval autobus a další, obrovský červený ADO, kterým většinou předjíždíme přes půl Mexika, zrovna projížděl mezi kůly. To byl tak nepochopitelný výjev, uvážíme-li, v jakém stavu byla kamenitá, rozdrásaná cesta na kaskády a jaký to byl konec světa. Z autobusu vyskákali studenti a zamířili za důchodci. Takové štěstí jsme měli, že jsme tam byli o hodinu dřív úplně sami.

Došli jsme po silnici k první a jediné restauraci ve vesničce Revolución. Klasická mexická černá kuchyně. Plastové židle na hliněné podlaze, obří kotel čehosi na ohni a sympatická ženština, která nám přednesla denní nabídku. Jiřík si dal řízek, Jenda krevety, Petr rybu mojarru a já čekala, co zbude po dětech. Cestujeme ekonomicky a na to, jaká to byla díra, to nebylo vůbec levné. Moc jsem se nenajedla, všechno vylupali. Prý to bylo všechno vynikající.

Přes silnici jsme zamířili písečnou uličkou podél plotu k moři. Na pláži jsme byli také úplně sami, naštěstí trvale. Překvapily nás docela velké silné vlny. U Mexického zálivu jsme byli už na několika místech a vždycky tam byly jen mírné vlnky a pozvolný vstup do vody. Klukům se tam líbilo úplně maximálně. Vůbec jsme je nemohli dostat pryč. Bohužel jsme pak nepřiměřeně dlouho na odpoledním slunci čekali na piratu zpátky. Asi nebylo dost lidí, aby se zformovala.

Ukázalo se, že piraty tady slouží i pro rozvoz benzínu. Při jedné jízdě dáš řidiči prázdný kanystr, při další jízdě ti ho přiveze plný až do domu. Cestu zpět nám ozvláštnilo několik zvláštních vytuněných bugatek, které jsme viděli předchozí den na prezentaci na náměstí. Hraje v nich hodně hlasitá hudba, jezdí zběsile a řídí je pozoruhodní týpci.

Ráno si kluci udělali školní úkoly do zásoby, protože v pokoji byl pěkný stůl a to se musí využít. Došli jsme si nakoupit jídlo a zabalili batohy na další cestu. Co se týče jídla, v Catemacu jsme učinili velmi odvážný pokrok. Koupili jsme si na mercadu syrovou panenku k obědu přímo z háku bez chlaďáku. Hned poté jsme viděli, jak si ve vedlejším stánku odskočil prodavač a maso mu tam ozobávali ptáci. Také jsme se odvážili ochutnat místní specialitu - jezerní šneky tegogolos v chutném salátku. Šneky loví v jezeře spousta chlapíků se šnorchly každý den. Mě to moc neoslovilo, panenka byla lepší. Z našich pokusů jsme vyvázli bez následků určitě jen proto, že naše dlouholeté cestování nás naučilo každý večer důkladně dezinfikovat trávicí ústrojí místním silným alkoholem.

Mně se při odjezdu z Catemaca objevily na noze velké červené fleky. Nejdřív jsem měla podezření, jestli nemám z domova boreliózu po klíštěti těsně před odletem. Jenže postupně se na flecích nafoukly velké puchýře. Manžel to hned komentoval, že prý už se mě odcházejí ty zlé věci po očistě u šamana. Postupně se ale ukázalo, že to byla zřejmě reakce na tu rostlinku, kterou mě ometal. Fytofotodermatitida. Toxická kožní reakce po kontaktu s rostlinou a následném vystavení místa slunečním paprskům. Je to dva roky a doteď mám na noze velkou tmavou jizvu. Takové šamanské tetování z Catemaca.

Jezero Catemaco při návštěvě Mexika doporučujeme navštívit, je to nezapomenutelný zážitek.