Článek
Oto Klempíř je textař a marketér. Umí vyvolávat emoce. Jako umělec je vyvolává a zprostředkovává, což je přesně to, co umělec či marketér musí umět. A pokud to umí dobře, je profesionálem ve svém oboru. Proto hudební skupina J.A.R. byla tak úspěšná, jako kampaň Motoristů sobě.
A u toho měl Oto Klempíř zůstat. Měl zůstat kreativcem a podporovat Motoristy sobě z pozice poslance a zajišťování mediálního obrazu - vymýšlet strategie pro Motoristy a včas upozorňovat na karamboly. Politické řemeslo je jako to manažerské. Umět plánovat, předvídat, operativně řešit a zvládat krizovou komunikaci.
Oto Klempíř v pozici ministra kultury ukazuje, že to nepochopil - a totálně nezvládl. Popudil si proti sobě nejen parťáky z J.A.R. a celou hudební branži. On si proti sobě poštval další umělce z divadel, tedy herce. A aby toho nebylo málo, dokázal proti sobě poštvat i pracovníky veřejnoprávních médií.
Pokud to bylo zadání nebo součást nějaké reality show ve stylu Kazmy - tak se mu to povedlo na výbornou. Ukázal, že jako umělec dokonale ovládá vyvolávání a zprostředkování emocí.
Ale to zřejmě nebylo zadání, určitě ne od Andreje Babiše. Premiér tohle nemohl chtít, ani kdyby jeho marketingoví poradci mu radili něco ve stylu: „Jen Klempíře nechejte, on to odcloní, a my budeme mít klid na práci“.
Babišova vláda totiž „klid na práci“ díky činnosti-nečinnosti ministra Klempíře nemá. Naopak. A musí to už znervózňovat nejen samotného Babiše, ale především poslance za ANO v čele s Patrikem Nacherem, který má v hnutí v gesci mediální problematiku.
Klempířova role, na kterou se nedá dívat
Dělá to ten Oto Klempíř schválně? Torpéduje Babiše zevnitř? Zachraňuje veřejnoprávní média a kulturu? Možná jsme to jen nepochopili…
Politika ale není jen o marketingu, PR, o umělecké nadsázce - stačí vzpomenout na písničku od J.A.R. Bulhaři…
Oto Klempíř dostal za úkol vyřešit opravdu těžký problém, jednu z vlajkových lodí Babišovy vlády. Téma, které je pro koaličního partnera SPD velmi důležité. Pokud poslanci okolo Tomia Okamury nedostanou Českou televizi a Český rozhlas tam, kam chtějí, Babiš bude mít problém. A to i u vlastních voličů ANO, kterým něco sliboval - sliboval zrušení koncesionářských poplatků, aby jim ulehčil v peněžence.
Proč je tento úkol pro Otu Klempíře nad jeho síly?
Umělci mají v „batohu“ výbavu, kterou se běžný manažer učí roky. Učil se to těžkopádně samotný Andrej Babiš.
Co v politice hraje pro umělce
Herec se nebojí mikrofonu ani davu. Dokáže prodat vizi - příběh - tak, že mu lidé věří. Proto Klempíř točí videa, ve kterých je středem pozornosti - a pořád něco vysvětluje. Stahuje pozornost na sebe, je hercem před publikem - diváky jeho reels na sociálních sítích. Běžný manažer tohle nedělá. Politici se to pod tlakem začali učit dělat. Babiš byl první, který to v Česku mezi politiky zavedl - proto vyhrával volby.
Umělci mají často emoční inteligenci na vysoké úrovni. Úspěšný umělec musí rozumět lidské psychice. V politice je to klíčové pro vyjednávání a pochopení voličů. Proto Klempíř dokázal zvrátit negativní finiš ve vítězství Motoristů v loňských parlamentních volbách.
Umělci musí mít vysokou odolnost vůči stresu. A ti špičkoví ji opravdu často mají. Castingy, premiéry, kritika v médiích. To buduje hroší kůži. Ta je v politice i managementu povinná. Proto nepřekvapí, že Klempíř se před protesty a kritikou dosud „nesesypal“. Od 90. let se pohyboval v první lize v Praze - ať už jako hudebník a textař nebo jako marketér.
Umělci zvládají i týmovou spolupráci. Film nebo divadelní představení je obří projekt, kde musí vzájemně spolupracovat desítky lidí. Umělec chápe, že bez týmu nic neznamená.
Proč umělec jako politik často selže
Jenže na druhém břehu je to jiné. A pokud umělec se rozhodne přetavit v manažera a politika - začne to často skřípat. Proč?
Největší pastí v byznysu a politice jsou tyto tři pasti:
Detail vs. Gesto: Umělec se soustřeďuje na silné gesto, na dojem. Politik - a ministr zvlášť - musí rozumět detailům zákonů, rozpočtu a postupům. Tady končí show a začíná „úředničina“. To po Klempířovi chce Andrej Babiš. Chce podobný typ jako je Karel Havlíček či Alena Schillerová. Premiér po Klempířovi chce, aby připravil nový zákon, rozhodl o způsobu jak zrušit koncesionářské poplatky a zároveň udržet financování ČT a ČRo na rozumné úrovni. A hlavně, ať to vše platí od ledna 2027 a je kolem toho co nejméně křiku.
Ego vs. Konsensus. Umělecká tvorba je často o subjektivním vidění světa. Politika je o nekonečném kompromisu. Nikdo v politicie nedostane 100 procent toho, co chce. To pochopil i Babiš, i když i jemu to dlouho trvalo. Klempíř to zřejmě nepochopil doteď. Pokud on sám osobně chce zachovat koncesionářské poplatky, jen to nemůže říkat nahlas a proto zvolil metodu, kterou vidíme v přímém přenosu, brzo narazí. Na Babiše už tlačí poslanci ANO, Patrik Nacher je z toho jistě nesvůj - a není tedy vyloučeno k personální rošádě, kdy si ministerstvo kultury vezme ANO pod sebe…
Halo efekt. To je psychologická past pro voliče i umělce samotného. Pokud je někdo skvělý herec, automaticky předpokládáme, že bude skvělý i v řízení státu. To je ale nebezpečný omyl.
Samozřejmě najdeme v histori i současném světě umělce, kteří přerod umělce v politika zvládli. Ať už je to Ronald Reagan, Volodomyr Zelenskyj, Arnold Schwarzenegger či Magda Vašáryová.
Umělec může být skvělý lídr i ministr, pokud včas pochopí, že politik není role, kterou hraje, ale služba, kterou vykonává. Pokud se obklopí odborníky, kteří mu pomohou získávat a připravovat „tvrdá data“ a sám si ponechá roli vizionáře a komunikátora, může být efektivnější než karérní byrokrat.
Zatím se zdá, že Oto Klempíř jako mnozí jeho předchůdci, to nepochopil.
