Zrození „nedotknutelných“. Česká televize žije setrvačností, kde je divák?

Pochopit vnitřní atmosféru v České televizi, zejména v redakci zpravodajství, to se chce podívat na revoluční zimu 2000 až 2001. Teprve až díky tomu můžeme lépe číst současné dění okolo veřejnoprávní televize.

Kritici o ČT tvrdí, že to vypadá, jako by byla „zprivatizovaná“ skupinou starších redaktorů zpravodajství, zejména publicistiky. ČT není „zprivatizovaná“ v korupčním smyslu, ale je „mentálně uzavřená“ do příběhu, který začal před čtvrt stoletím.

Tlak na veřejnoprávní média je všude v Evropě. Mediální prostředí se mění, a mění se i generace a jejich způsob konzumace médií. Aby Česká televize přežila rok 2030, bude muset generace „padesátníků“ dovolit mladým kolegům, aby nebyli jen jejich kopiemi, ale aby do Kavčích hor vnesli i trochu toho „digitálního neklidu“, který vidíme venku.

To, co kritici nazývají „privatizací“, je z pohledu redakce důsledné dodržování profesionálních standardů, které se v roce 2000 podařilo vybojovat. Ale to je právě „kámen úrazu“. Potíž je v tom, že v takto velkém a uzavřeném kolosu se snadno vytvoří „echo chamber“ (komnata ozvěn), kde se odlišné názory na to, jak dělat zprávy, považují za útok na nezávislost.

Současná situace v roce 2026 ukazuje, že ČT už nemůže žít jen z étosu roku 2000. Divák, který má v mobilním telefonu Oneplay, Netflix a deset podcastů na HeroHero, už nebere nezávislost jako „milost“, ale jako samozřejmost, ke které chce navíc dostat respekt ke svému názoru.

Pokud má divák pocit, že redaktoři vedou války, které se ho netýkají - nebo že jsou v rozhovorech s některými politiky až příliš osobní - dochází k nebezpečnému jevu: odcizení. Zatímco komerční platformy jako Oneplay bojují o diváka každou vteřinou obsahu, ČT někdy působí, že bojuje hlavně o svou vlastní pravdu. Jenže o pravdu, kterou má starší skupina redaktorů vzešlá z revolučního roku 2000, kdy proběhly televizní protesty.

Krize v tomto roce byla pro českou společnost formativní. Skupina redaktorů tehdy neriskovala jen práci, ale i pověst, aby zabránila přímému politickému ovládnutí ČT. Z tohoto „boje o velín“ vzešla generace, která se stala tváří veřejnoprávnosti – lidé jako Václav Moravec, Světlana Witowská nebo Jakub Železný.

Kritici, často z řad politiků, ale i mediálních analytiků, tvrdí, že se z těchto hrdinů stala uzavřená „spacáková aristokracie“. Podle této logiky si tito lidé za dvacet let v redakci vytvořili vlastní mikroklima, kde se definice „objektivity“ rovná jejich vlastnímu vidění světa. Z nezávislosti se tak podle nich stala izolace.

Mladí redaktoři nastupují do prostředí s extrémně silnou vnitřní kulturou. Místo aby přinášeli nové, dravé pohledy, často přebírají styl a dikci svých padesátiletých mentorů.

Mladí redaktoři mají prakticky jen dvě možnosti. Tou první je zvolit bezpečnou cestu. V hierarchii ČT je snazší „být jako Václav Moravec“, než hledat úplně nový způsob, jak dělat politické interview. Výsledkem je pocit jisté unifikovanosti – divák má pocit, že se mění tváře, ale otázky a tón zůstávají stejné ve všech diskusních a publicistických pořadech. Od Interview ČT24, přes Události, komentáře až Reportéry ČT.

Tou druhou možností je odchod z ČT, což se v průběhu let děje, ale velká manistreamová média se tomu vůbec nevěnují. Zatímco „elita“ jsou často zaměstnanci s pracovní smlouvou, reportéři zpravodajství v terénu jsou i živnostníci, tedy OSVČ fakturující veřejnoprávní televizi s obrovským rozpočtem.

Ke konci roku 2025 veřejnoprávní ČT po šesti letech opustila redaktorka Kristýna Posekaná, která začínala v krajské redakci na Vysočině jako redaktorka v Třebíči a zároveň moderovala na ČT24 v Praze.

„V České televizi, kde jsem pracovala necelých šest let, mi vypršela smlouva. A já jsem se rozhodla ji dál neprodloužit. […] Odešla jsem i proto, že dál nechci pracovat jako OSVČ. Protože v ČT údajně další zaměstnanecká smlouva není,“ uvedla redaktorka v příspěvku na síti Facebook. Jak dodala, neopouští pouze ČT, ale média jako taková.

A kde je v tomto konceptu veřejnoprávnosti „Václav Moravec“ divák? Tady narážíme na nejcitlivější bod. Existuje teorie, že se zpravodajství ČT stalo „elitním sportem“. To znamená pro intelektuály, vysokoškoláky zejména s humanitním zaměřením, z velkých měst a center, zejména z Prahy či Brna.

Abychom to ještě lépe pochopili, televizní krize z přelomu let 2000 a 2001 byla pro generaci dnešních moderátorských špiček něco jako „křest ohněm“. Tehdejší redaktoři si v oněch spacácích na Kavčích horách vybojovali nejen nezávislost, ale i  obrovský morální kredit, ze kterého mnozí čerpali dalších dvacet let.

Pokud někdo ztělesňuje étos televizní krize, je to Daniela Drtinová. Tehdy byla jednou z nejvýraznějších tváří „vzpurného“ zpravodajství. Krize z ní udělala symbol odvahy a nezávislosti. Tato zkušenost ji provázela celou kariéru v ČT a později i při zakládání DVTV. Drtinová tehdy pochopila, že novinář se nesmí bát ani vlastního ředitele, pokud jde o principy.

Václav Moravec v době krize v České televizi ještě nepracoval, působil v české redakci rádia BBC World Service a v soukromých rádiích jako Frekvence 1. Krize mu paradoxně „vyčistila cestu“. Po skončení bojů hledala nová, reformovaná ČT tváře, které nebyly zatíženy starými strukturami, ale měly vysokou odbornost. Moravec do ČT nastoupil krátce poté a v roce 2004 spustil své Otázky, které měly být důkazem, že televize je už skutečně nezávislá a dokáže politiky „grilovat“ bez ohledu na jejich příslušnost.

V době krize působil Martin Veselovský v Českém rozhlase, na Radiožurnálu, který o událostech intenzivně informoval a stál na straně stávkujících kolegů. I pro něj byla krize formativní v tom, jak definovat „veřejnoprávní standard“. Když později přešel do ČT do pořadu Události, komentáře, přinesl tam onen nekompromisní styl, který se zrodil právě z potřeby bránit fakta proti politickým spinům.

Jeho pozdější odchod do DVTV, spolu s Drtinovou, byl v podstatě logickým pokračováním onoho „spacákového“ boje za nezávislost, tentokrát na internetu.

Mnozí současní kritici změn na půdorysu zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování například do nějaké kapitoly státního rozpočtu (debata stále probíhá a možné varianty nebyly dosud zveřejněny), jsou ti samí, co protestovali na Václavském náměstí před 26 lety.

Pro ty mladší, kteří to nezažili, připomeňme kontext.

Televizní krize v České televizi na přelomu let 2000 a 2001, často označovaná jako „bitva o Kavčí hory“ nebo éra „Bobovize“, nebyla jen vnitrofiremním sporem, ale největším občanským protestem od roku 1989.

Krize vznikla v době tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD (Miloš Zeman) a ODS (Václav Klaus). Tyto dvě strany tehdy ovládaly politickou scénu a panovala silná obava, že si chtějí rozdělit vliv i nad veřejnoprávní televizí. Rada České televize byla tehdy volena přímo politickými stranami, což vzbuzovalo pochybnosti o její nezávislosti.

Rada ČT 12. prosince 2000 nečekaně odvolala tehdejšího ředitele Dušana Chmelíčka a naopak radní bleskově a netransparentně zvolili novým ředitelem Jiřího Hodače. Toho zaměstnanci zpravodajství vnímali jako člověka napojeného na ODS, konkrétně na Václava Klause, což pro ně znamenalo přímé ohrožení nezávislosti zpravodajství.

Definitivní eskalaci způsobilo, když Jiří Hodač jmenoval ředitelkou zpravodajství Janu Bobošíkovou. Ta byla vnímána jako politicky vyhraněná osoba s úzkými vazbami na politiky. Redaktoři zpravodajství ji odmítli uznat jako svou nadřízenou, zabarikádovali se ve velíně a začali vysílat vlastní „vzpurné“ zprávy.

Situace vyústila v unikátní technický paradox. Vzbouřenci vysílali své zprávy ze spacáků v budově ČT, šířily se přes satelit a kabel. Vedení (Hodač a Bobošíková) vysílalo své zprávy z improvizovaného studia, šířily se pozemními vysílači.

Diváci tak na svých obrazovkách viděli buď dvě verze zpravodajství, nebo jen černou obrazovku s textem, že vysílání je neautorizované.

Krize se rychle přelila do ulic. Na podporu stávkujících novinářů a za nezávislost ČT se na Václavském náměstí sešlo přes 100 000 lidí. Podporu stávkujícím vyjádřil i tehdejší prezident Václav Havel.

Výsledek krize? Jiří Hodač nakonec ze zdravotních důvodů (zkolaboval pod tlakem) 11. ledna 2001 rezignoval. Parlament následně narychlo přijal nový zákon o České televizi, který změnil způsob volby Rady ČT tak, aby byla více oddělena od přímého vlivu politických stran.

A na tomto „příběhu“ stojí současná redakce zpravodajství ČT i v roce 2026…

Další zdroje: RadioTV.cz, 2000-2001, MEDIASHOW.cz 2005-2026, Mediař.cz 2025-2026