Vedou rozhovory s hosty. V čem se liší Moravec, Veselovský a Výborná?

Každý z nich je jiný a má specifický styl vedení rozhovorů. Abychom pochopili Václava Moravce, Martina Veselovského i Lucii Výbornou, musíme se hlouběji ponořit do jejich osobnosti moderátora: jejich strategie, taktiky a rozhovorovém formátu.

Lucie Výborná je v českém mediálním prostoru úkazem. Je to žena, která dokázala spojit zdánlivě nespojitelné: absolutní profesionální soustředění v rozhlasovém studiu a nezkrotnou touhu po adrenalinu v nejmrazivějších koutech planety.

Přes 35 let je spojena s rádiovým mikrofonem. Začínala v 90. letech na Frekvenci 1, přes dvacet let byla v Českém rozhlasu na stanici Radiožurnál. V lednu 2026 oznámila odchod a založení svého podcastu.

Pokud je Lucie Výborná „emotivním srdcem“ za rozhlasovým mikrofonem, pak je Václav Moravec bezpochyby „analytickým mozkem“ české televizní žurnalistiky. Jeho jméno je již dvě desetiletí synonymem pro nedělní politickou debatu a pro styl moderování, který v Česku nastavil laťku kritického dotazování.

Začínal jako zprávař na Evropě 2 v první polovině 90. let, aby později přešel do Frekvence 1 do pořadu Pressklub. Zde se třeba střídal v té době se zkušenou politickou moderátorkou Zuzanou Bubílkovou. Později odešel do české redakce BBC v Praze, aby v miléniu přešel do Rádia Impuls. Ve stejnou dobu začal s moderováním nedělní debaty v České televizi. Z Impulsu odešel v roce 2013 a zůstal jen v ČT.

Pokud bychom hledali české ztělesnění britského stylu „hard talk“, byl by jím bezpochyby Martin Veselovský. Zatímco Lucie Výborná sází na empatii a Václav Moravec na datovou analýzu, Veselovský je mistrem logické konfrontace a chladného, leč vysoce profesionálního klidu. Toho využívá v rozhovorech v DVTV.

Veselovský začínal jako řadový víkendový moderátor hudebního rádia Evropa 2, a to hned v první polovině 90. let. Pak změnil působiště a z komerčního rádia a televize odešel do Českého rozhlasu. Zde později vedl politické rozhovory. Na České televizi byl moderátorem Událostí, komentářů. Od roku 2014 spoluzaložil s Danielou Drtinovou DVTV.

Rozeberme si moderátorský styl této výrazné trojice v českých médiích.

Zatímco Moravec a Veselovský se profilují jako političtí moderátoři, Výborná se po celou dobu profesní kariéry drží spíše lifestyle. A má úspěch.

Lucie Výborná je synonymem pro moderní, dynamické a empatické moderování. Její hlas provázel posluchače Českého rozhlasu Radiožurnál zhruba dvacet let, předtím rozhovory s hosty vedla na Frekvenci 1.

Jejím vlajkovým pořadem byl Host Lucie Výborné, který byl mistrovskou lekcí v dialogu. Dokáže zpovídat jaderné fyzičky, válečné veterány i umělce se stejnou mírou zvídavosti. To samé nyní praktikuje v autorském podcastu.

Na rozdíl od mnoha moderátorů, kteří se soustředí na svou další otázku, Lucie Výborná skutečně slyší odpověď. To jí umožňuje rozvíjet rozhovor organicky a dostat se „pod povrch“ respondenta. Umí jednoduše hostovi naslouchat.

Také je pověstná svou precizní rešerší. Do studia nikdy nejde nepřipravená, což jí u hostů zajišťuje okamžitý respekt. Vedení rozhovoru na profesionální úrovni, jaké předvádí například Lucie Výborná, není jen o kladení otázek. Je to kombinace psychologie, bleskové analýzy informací a precizní přípravy. Pokud chce vést rozhovor tak, aby z něj respondent i posluchač odešli obohaceni, musí ovládnout několik klíčových technik.

Specifickou technikou Lucie Výborné je „civilní zvědavost“. Nepůsobí jako vyšetřovatel, ale jako fascinovaný partner v dialogu. Tím, že do rozhovoru občas vkládá i své vlastní pocity („Když jsem byla v horách, cítila jsem…“), vyvolává u hosta pocit reciprocity – já se svěřím tobě, ty se svěříš mně.

Výborná využívá extrémní rešerše ve stylu „Vím o vás (skoro) všechno“. Základem úspěchu není to, co se stane ve studiu, ale to, co mu předchází. Profesionálové vědí, že znalost kontextu buduje důvěru. Když host cítí, že o něm víte víc než jen základní údaje z Wikipedie, uvolní se a přestane používat naučené fráze.

Dobrý tazatel nehledá to, co už bylo řečeno stokrát, ale ptá se na věci, které ještě nezazněly. Největší chybou amatérů je, že se drží připraveného seznamu otázek a nevnímají odpověď.

Výborná ovládá techniku navazování. Pokud host zmíní něco zajímavého na okraji, profesionál okamžitě opustí svůj scénář a jde „za králíkem do nory“. Další technikou je parafrázování. „Pokud vám správně rozumím, říkáte, že…“ Tato technika ověřuje, zda jste se pochopili, a dává hostu prostor myšlenku upřesnit.

Pokud moderátor chce docílit přesnější odpovědi od hosta, využije anatomii otázky: Méně je více. Způsob, jakým otázku položíte, určuje kvalitu odpovědi. To využívá i Lucie Výborná, která se nebojí pokládat otevřené otázky (Jak? Proč?). Nutí respondenta k přemýšlení a vyprávění. Striktně se vyhýbá otázkám, na které by bylo možné ihned odpovědět „ano/ne“.

Výborná používá ještě další techniky vedení rozhovoru, vypíchněme důležitý „trychtýř“. Ten umožňuje vést dlouhé rozhovory, hodinové i více přes hodinu. Toho Výborná využívá ve svém podcastu.

Tato struktura pomáhá rozhovor gradovat a udržet dynamiku. Obsahuje tři části:

Široký úvod: Obecné otázky na rozehřátí a vybudování atmosféry. Specifický střed: Jádro rozhovoru, odborná témata, konfrontace. Úzké finále: Osobní reflexe, vize do budoucna, shrnutí.

Václav Moravec je neodmyslitelně spjat s pořadem Otázky Václava Moravce (OVM), který na České televizi moderuje od roku 2004. Jeho hlavní strategií je nastavování agendy, tzv. Agenda Setting.

OVM nejsou jen diskuzí, jsou místem, kde se často tvoří politická témata pro nadcházející týden. Cílem pořadu je docílit toho, co zazní u Moravce v neděli v poledne, to má plnit obsahové weby a novinové titulky.

Moravec do českého prostředí vnesl precizní práci se statistikami. Jeho pověstné „grafy“ a srovnávání výroků politiků v čase jsou jeho nejsilnější zbraní proti populismu a zapomnětlivosti.

To, co Moravcovi zazlívají kritici, je konfrontační styl. Na rozdíl od Lucie Výborné, která buduje bezpečný prostor pro sdílení, Moravec buduje prostor pro odpovědnost. Jeho styl je věcný, často přerušuje hosty, pokud uhýbají z otázky, a vyžaduje konkrétní odpovědi na konkrétní dotazy.

Moravec disponuje fenomenální schopností pamatovat si výroky politiků staré několik let a konfrontovat je s jejich současnými postoji. Využívá sekundární dotazování. Nespokojí se s první odpovědí. Pokud politik odpoví frází, Moravec otázku zopakuje klidně pětkrát, dokud nedonutí hosta buď odpovědět, nebo ukázat, že odpovědět nechce.

Jako každá výrazná osobnost, i on čelí kritice. Odpůrci mu vyčítají přílišnou dominanci v diskuzi nebo to, že do debaty vnáší příliš vlastního aktivismu. Moravec na to obvykle odpovídá odkazem na veřejnoprávní kodex a povinnost novináře být „hlídacím psem demokracie“.

Zatímco Václav Moravec se v rozhovoru snaží obsáhnout celý svět a kontext dané problematiky, Martin Veselovský jde vertikálně do hloubky. Pokud ho zajímá jedna konkrétní lež nebo nesrovnalost, je ochoten jí věnovat celý rozhovor.

Veselovský jako jeden z prvních dokázal, že špičková žurnalistika může v digitální éře přežít i mimo velké televizní domy. Jeho profesní dráha je příběhem o hledání svobody a udržení kvality bez ohledu na platformu.

Veselovský má rozhlasovou a televizní školu. Své ostruhy získal v Českém rozhlase (Radiožurnál) a později v České televizi, kde moderoval vlajkovou loď politické diskuse Události, komentáře. Zde vybrousil svůj styl k dokonalosti – stal se moderátorem, kterého se politici začali právem obávat.

Spolu s Danielou Drtinovou a editorem Janem Rozkošným učinil v roce 2014 revoluční krok, trojice založila DVTV. Opustili jistotu veřejnoprávní televize a založili první českou internetovou televizi zaměřenou na rozhovory. Tím v Česku prakticky stvořili trh pro placený on-line video-obsah.

Veselovský s Drtinovou dokázali, že diváci jsou ochotni platit za kvalitní žurnalistiku bez reklam, což zásadně změnilo českou mediální krajinu.

Abychom pochopili Martina Veselovského, musíme pochopit jeho taktiku. Ta vychází z britského formátu „hard talk“.

Veselovský je známý tím, že v rozhovoru nepustí hosta ze zřetele, dokud nedostane odpověď. Jeho technika je založena na několika pilířích:

Sleduje argumentační linii hosta a okamžitě upozorní na logický rozpor. Nepoužívá složité grafy, ale „chytá hosty za slovo“. Jako moderátor neustále opakuje otázky. Pokud host mlží, Veselovský je schopen položit stejnou otázku pětkrát za sebou, klidným, ale naléhavým hlasem. Tím odhaluje neochotu respondenta odpovídat jasně.

Veselovský má emoční odstup, udržuje si „Poker Face“. Na rozdíl od mnoha kolegů nenechává do rozhovoru proniknout vlastní emoce. Jeho tvář je často nečitelná, což hosty zneklidňuje a nutí je mluvit víc, než původně zamýšleli.

Veselovský navíc vystupuje jako advokát diváka. Ptá se na to, co by se zeptal člověk doma, ale dělá to s chirurgickou přesností.

Lucie Výborná, Václav Moravec a Martin Veselovský se naučili metody moderátorů rozhovorů ze zahraničních médií, zejména z anglo-saského světa. Bylo to v éře po roce 2000, kdy i česká rádia a televize začala využívat „osobnostní“ model pořadů. Názvy pořadů obsahují jména moderátorů. Tím tyto pořady vyčnívají nad ostatními a vytvářejí samostatnou značku v rámci mediální platformy.

Kolem těchto pořadů pak vzniká PR v tištěných, audiovizuálních médiích a na sociálních sítích. Tradiční média dlouho těžila z toho, že mají „monopol“ na debaty a rozhovory. To se ale změnilo sociálními sítěmi a oblibou podcastů.

Zatímco Lucie Výborná odešla z Českého rozhlasu budovat vlastní podcast, již v dobře „rozjetém vlaku“ je Martin Veselovský. Nejkomplikovanější situaci má Václav Moravec, který svůj konfrontační styl vyprofiloval díky zázemí veřejnoprávní televize a bude obtížné tento styl přenést do vlastního video pořadu, pokud odejde z České televize.

Další zdroje: Mediální analýzy MEDIASHOW.cz.