Článek
Přísloví „dobrý sluha, ale zlý pán“ ukázkově vyjadřuje současný polarizovaný svět a sociální sítě. Jsou užitečné, pokud je máme pod kontrolou. Pokud se však kontrola ztratí, stává se tato věc nebezpečnou a destruktivní. Přísloví zdůrazňuje nutnost střídmosti, opatrnosti a správného zacházení.
„Každá minuta strávená nad vznikem prchavého videa na Instagramu, je minutou, kterou jsem ukradl svému příštímu scénáři, knize nebo divadelnímu projektu,“ vysvětlil Albert Čuba své rozhodnutí přesměrovat svou pozornost od digitálního světa k tomu skutečnému.
„Algoritmy sociálních sítí nás nutí k neustálé produkci „obsahu“. Ale jaký je to obsah? Jaké má kvality? Nechci tvořit výplň, chci tvořit dílo. Nechci ‚honit views‘ na svém osobním profilu, abych uspokojil statistiky a nastřelil si endorfiny,“ řekl Čuba s tím, že se nyní bude plně soustředit na Divadlo Mír, projekt Tři Tygři a vlastní autorské projekty.
Bez sociálních sítí by nebyl Čuba
Podívejme se na to ale i z jiného pohledu. Kdo v roce 2023 z mainstreamu novinářů a herců znal „nějakého“ Alberta Čubu a jeho partu: Štěpán Kozub, Robin Ferro a Vladimír Polák.
Ostravský fenomén vznikl v roce 2015 právě na sociálních sítích a na YouTube, výrazně se prosadil v online prostředí v období covidové pandemie. Úplné počátky ale hledejme u online seriálu Lajna, který vznikl v roce 2017.
Lajna byla natočena podle scénáře Petra Kolečka v režii Vladimíra Skórky. První řadu produkovala internetová televize Obbod TV, kde rok před tímto seriálem vznikl seriál z fotbalového prostředí Vyšehrad z roku 2016.
Druhou sérii Lajny vyprodukovala Televize Seznam a třetí Televize Seznam ve spolupráci s TV Joj. První řada seriálu získala na festivalu Serial Killer cenu za nejlepší online seriál.
Bylo to v době před streamingem, kdy do Česka vstoupil Netflix pouze v angličtině. V Lajně se poprvé ukázal Štěpán Kozub. Ve Vyšehradu Jakub Štáfek, který na online seriál navázal filmy.
V roce 2020 vznikl online seriál Skoro na mizině. Seriál je humornou reflexí situace kritické pro kulturu v rámci ochranných opatření proti šíření koronaviru. Herci v seriálu hrají fiktivní verze sebe sama v absurdních a vyhrocených situacích. Kromě ostravských herců se v seriálu objevili i Jiří Langmajer, Michal Suchánek, Petr Kolečko nebo Marek Vašut.
Právě Jiří Langmajer sloužil jako „výtah“ na pražské výsluní a zajištění širšího ohlasu online projektu. Širší veřejnosti se začal ukazovat především Štěpán Kozub, který navázal na éru Vladimíra Menšíka.
Zároveň Jiří Langmajer se díky spolupráci s Albertem Čubou dostal k mladší online generaci a budoval si u ní povědomí a autoritu. Také Langmajer dokázal využívat sociální sítě a především Instagram tak, aby podpořil žádanost u publika - a tím si zajistil další nové role: Jde z filmu do filmu.
Sociální sítě stvořily i Filipa Turka či Jindřicha Rajchla
Samostatnou kapitolou jsou sociální sítě a politika. Ta se odehrává online především na dvou platformách. Na X (dříve Twitter) a Facebooku.
Nové politiky vytváří sociální sítě. V roce 2013 to pochopil Andrej Babiš, který angažoval marketéra Marka Prchala. Ten vytvořil voličskou základnu ANO přes Facebook, kterou přetavil do reálného světa, kde rozhodla o mnoha vítězství.
Tito voliči se pak hromadně setkávali na náměstích a Babiš poprvé ukázal, jak sociální sítě zformují masu lidí, která se pak sejde na ulici - a vytvoří efekt masovosti podpořeným průzkumy veřejného mínění. Tento koktejl pak působí opět přes sociální sítě na váhající či nerozhodné publikum.
Sociální sítě jsou zrádné v tom, že aby došlo k prvotní aktivizaci publika, musí být obsah něčím zajímavým, kontroverzním, polarizujícím. V prvních letech toho využíval Andrej Babiš, v dalších třeba Jindřich Rajchl a Filip Turek.
Filip Turek, původně influencer kolem online video projektu Vox TV, která navázala na podobný princip vysílání jako XTV Luboše Xavera Veselého, zvolil mediální strategii na pomezí bulváru, záměrného „hejtování“ a silných polarizujících výroků. Do Evropského parlamentu byl zvolen díky tomu, že za protivníka zvolil Brusel a Green Deal.
Petr Macinka, který byl hvězdou XTV i díky spolupráci s Václavem Klausem, přesvědčil Filipa Turka, aby Motoristům sobě pomohl v parlamentních volbách. Opět tématem byl Brusel a Green Deal. S tím jsou ale spojeny dotační programy a neziskové organizace.
A ty začaly využívat sociální sítě pro zprostředkovávání svých postojů, kam se přemístily i PR a lobbistické agentury. Sociální sítě začaly být „toxickým prostředím“ bez pravidel, hřištěm poháněným algoritmy a dopaminem.
Dopamin je hnacím motorem sociálních sítí
Tento rychlý a snadný „instantní“ dopamin (často přirovnávaný k návykovým látkám) vede k nutkavému scrollování, vzniku závislosti, zkracování pozornosti a úzkostem.
Sociální sítě fungují jako „stroj na dopamin“, neurotransmiter zodpovědný za pocit odměny, motivaci a potěšení, který mozek uvolňuje při lajcích, komentářích a notifikacích.
Funguje to na následujícím principu: Systém odměn jako jsou lajky, srdíčka a nová oznámení aktivují v mozku systém odměny, což uvolňuje dopamin. Funkce jako „infinity scroll“ (nekonečné posouvání) a nepravidelné odměny (nevím, kdy přijde lajk) udržují mozek v neustálém napětí a touze po další dávce.
Na rozdíl od koníčků nebo sportu, které vyžadují úsilí, sociální sítě poskytují dopamin okamžitě a bez námahy. Mozek si na vysoké dávky dopaminu zvyká, což vede k potřebě trávit na sítích více času, aby se dostavil stejný pocit uspokojení. Přemíra dopaminu ze sítí může snížit motivaci k reálným aktivitám, zhoršit soustředění a způsobit úzkosti či pocity méněcennosti.
Politika ze sítí polarizuje společnost na ulici
Volební účast byla původně politickým cílem na sociálních sítích. Marketéři politikům poradili, že pravidelný obsah na „sockách“ umožní „manipulovat“ publikem a budovat nejen voličskou základnu, ale i reálnou účast u voleb.
A správným marketingem na sociálních sítích ovlivnit postoje publika. Tím, že algoritmus vytváří „bubliny“, dané skupiny se utvrzují ve svém názoru na svět. Tento fenomén už byl popisován kolem roku 2016 i na MEDIASHOW.cz v době, kdy média zjistila, že výhodnější bude pro ně specializace na konkrétní názorový proud, než referovat o světě bez balastu a emocí.
Model sociálních sítí převzaly nejen internetové obsahové weby, ale i noviny a časopisy. Ty už nepíší pro publikum ve stylu většinového názoru či vidění světa, ale z pohledu osobních zájmů a názorů vedení redakcí. Šéfredaktoři se pak obklopují ideově stejně spřízněnými novináři, kteří píší o světě s lidmi - respondenty, kteří souzní s názory čtenářů či diváků.
Na stejnou taktiku naskočily politické strany a hnutí. To umožňuje do poslanecké sněmovny „proklouznout“ i stranám o pár lidech, kteří ale těsně překročí 5 procent - a stanou se důležitým článkem ve vyjednávání o sestavení vlády.
Naopak tento systém umožňuje vytvořit aktivistické spolky, které mobilizují veřejnost, která se pak setkává na náměstích. Tito lidé pak mají pocit dopaminu a sounáležitosti i díky tomu, že fyzicky a reálně vidí „své idoly“ tváří v tvář. Podobné akce totiž lákají i známé tváře z řad politiků, herců, hudebníků, moderátorů…
Je to takový skupinový koncert, představení. Stadion Eden, Letná, O2 aréna, Letňany…
Jak monetizovat publikum ze sociálních sítí?
Účel to ale má podobný, o který usiloval Albert Čuba. Jakmile usoudil, že sociální sítě už mu zajistily dostatek popularity a loajálního publika, nyní přichází čas monetizace, tedy zpeněžení.
Na sociálních sítích už bude jen v roli hosta u jiných tvůrců, v podcastech nebo v profesionální produkci, ale sám nechce vytvářet nový obsah. Který by navíc dával zdarma na sociální sítě či YouTube.
Albert Čuba založil v Ostravě Divadlo Mír, které je nyní jednou z nejpopulárnějších scén. Účinkuje v show Tři tygři, hraje v divadlech a seriálech, vlastní streamovací platformu a produkuje filmy.
„Vydali jsme dluhopisy. Dáváme lidem možnost si koupit dluhopis, tím pádem nám půjčit peníze a říkáme, že je to nejlepší důvod si koupit vstupenku do divadla, protože každou vstupenkou a návštěvou toho divadla člověk pracuje na splacení svého vlastního dluhu,“ řekl s úsměvem Čuba.
Obdobně tomu přistupuje například Milion chvilek pro demokracii. Politici zase vystupují v pořadech online projektů, které jsou zpoplatněny. Jejich tvůrci využívají dopaminu ze sociálních sítí a monetizují rovněž obsah.
