Článek
Jan Kraus, Honza Dědek, Čestmír Strakatý, Luboš Xaver Veselý. To je čtveřice, která reprezentuje talkshow formát současnosti mimo politické rozhovory ve stylu Václava Moravce, Martina Veselovského či lifestyle formát Lucie Výborné. I když i ta už má i svoji televizní talkshow…
Pokud jsou moderátoři jako Moravec nebo Veselovský „chirurgy“ faktů a logiky, pak Jan Kraus je v českém mediálním prostoru „neřízenou střelou“ a mistrem improvizované satiry. Jako první v Česku úspěšně adoptoval formát amerických Late Night Shows a vtiskl mu nezaměnitelnou, velmi osobní a často kousavou tvář.
Ale začátky vůbec nebyly snadné, stačí vzpomenout na retro pokusy na Primě po roce 2000. Kraus se později našel na České televizi a úspěšný formát pak přenesl zpět na Primu, kde začínal.
Jan Kraus v Česku prakticky zpopularizoval formát, který v USA proslavili lidé jako David Letterman nebo Jay Leno. V letech 2004 až 2010 moderoval Uvolněte se, prosím… Tímto pořadem Kraus změnil pravidla hry. Do té doby byly české talkshow často upjaté a zdvořilé. Kraus přišel s ironií, provokací a ochotou jít s hostem do konfliktu.
Po roce 2010 formát přenesl na Primu, kde talkshow moderuje do současnosti. Na rozdíl od ČT si na Primě vyjednal absolutní tvůrčí svobodu a zůstal mu i ikonický červený gauč. Změna názvu proběhla na Show Jana Krause.
Hurikán Kraus
Abychom pochopili, v čem je styl „Kraus“ unikátní, vysvětlíme si to. Na rozdíl od klasických moderátorů Kraus nevede rozhovor, on vytváří situace. Jeho technika stojí na na improvizaci místo rešerší (tím se liší od Lucie Výborné, která naopak klade důraz na rešerši).
Kraus se netají tím, že o hostech někdy záměrně ví jen málo. Chce reagovat vteřinu po vteřině, jako divák. To dodává rozhovoru autenticitu a moment překvapení. Důležitá je ironie a sarkasmus jako zbraň.
Host u Krause nikdy nemá jistotu, že nebude terčem vtipu. Kraus používá humor k odzbrojení a k tomu, aby z hostů dostal upřímnější reakce než v běžných „promo“ rozhovorech. Často se staví do role „obyčejného člověka“, který se selským rozumem podivuje nad politickými nebo společenskými absurditami.
A teď to podstatné: Kraus přistupuje stejně ke světové hvězdě (John Malkovich), k politikovi i k amatérskému sběrateli kuriozit. Každý je pro něj primárně zdrojem pro dobrou scénu.
Krausova talkshow není jen zábava. V době politických krizí se stávala alternativním tribunálem. Jeho schopnost zesměšnit aroganci moci skrze humor měla v určitých obdobích větší dopad než seriózní politické debaty. Toho využívá i v rubrice Kraus a blondýna na rádiu Frekvence 1.
Kritici mu občas vyčítají, že své hosty nepustí ke slovu a že show je více o něm než o nich. To je však podstata jeho formátu – divák se nedívá, aby se dozvěděl fakta, ale aby viděl, jak se host vypořádá s „hurikánem Kraus“. Ten ukázal, že moderátor talkshow může být zároveň bavičem, glosátorem i neoficiálním ombudsmanem nespokojených občanů.
Dědkovy pády přizpůsobily talkshow mladší generaci
U moderátorů talkshow vidíme i generační posuny. Zatímco Jan Kraus v Česku éru talkshow „vytvořil“, nová generace moderátorů tento formát přizpůsobila modernímu divákovi, který už nehledá jen bleskovou satiru a konfrontaci, ale spíše hloubku, vhled a civilnost.
Hlavním nástupcem a v současnosti největším konkurentem Jana Krause je Honza Dědek. Ten začínal talkshow pro YouTube v pražské Malostranské besedě a přes online se dostal do Primy.
Přestože talkshow 7 pádů Honzy Dědka už cílila na mladší ročníky, vedle něj vyrostla i silná digitální větev, například Čestmír Strakatý. Ale k němu o pár řádků později…
Honza Dědek na to šel úplně jinak než Kraus. Jeho cesta nevedla přes herectví, ale přes hudební žurnalistiku (časopis Rock & Pop, Reflex). To zásadně ovlivňuje jeho styl. Formát, který začal v malých klubech a vypracoval se až do hlavního vysílacího času velké klasické televize pro masového diváka.
Zatímco Kraus využívá zkušenosti herce, Dědek naopak novinářskou zvídavost. Dědek se neptá, aby hosta „dostal“ nebo na něm postavil vtip. Ptá se, protože ho to skutečně zajímá. Jeho rešerše jsou hluboké a často hosty překvapí detailem z jejich minulosti, na který už sami zapomněli. Toho využívá i ve své hudební rubrice na rádiu Frekvence 1.
Dědek navíc využívá laskavý humor. Pokud je Kraus žralok, Dědek je spíše průvodce. Jeho humor není kousavý. Vytváří atmosféru, kde se host cítí bezpečně, a proto často řekne víc než v agresivnějším prostředí.
Generační střet Čestmíra Strakatého
A teď se dostáváme k Čestmíru Strakatému. Původně neznámý moderátor Pressklubu na Frekvenci, který pro Reflex moderoval video podcast Prostor X, který byl postaven na rozhovoru s osobností.
Paradoxně ve chvíli, kdy se proslavil přes tento podcast, tak se osamostatnil a opustil velký mediální dům, vydavatele Reflexu či Blesku, který je spojen s rádiem Frekvence 1 či Evropa 2.
Bylo to v době zvyšující se obliby podcastů u české nejmladší generace Z, která byla ochotna za rozhovory platit. Začala naplno éra podcastů a paywallů.
Lidé jako Čestmír Strakatý (prostřednictvím platformy HeroHero a dříve DVTV) redefinují, co je to talkshow. Internetové talkshow nemají reklamní pauzy ani pevný časový slot. Rozhovor může trvat hodinu i dvě. Divák už nechce jen „perličky“, chce pochopit motivace hosta.
Pryč jsou naleštěná studia a kapely. Nastupuje minimalismus, šero a soustředění na obličej a slovo. Je tlak na autenticitu. Rozhovor už může dělat „potetovaný kluk z ulice“, žádná velká hvězda typu Jana Krause či Leoše Mareše.
Navíc došlo k odstranění „bariéry baviče“. Moderátoři jako Strakatý se nesnaží být vtipní za každou cenu. Jsou to spíše terapeuti nebo analytici, kteří se nebojí ticha a dlouhých odpovědí.
Proč mladší generace mění kurz?
Mladší diváci (Gen Z a mileniálové) jsou přesyceni „hranou“ zábavou. Hledají autenticitu. Zatímco u Krause víte, že uvidíte „představení“, u nové generace moderátorů hledáte „pravdu“ nebo alespoň její nefiltrovaný odlesk.
Dědek je v tomto ohledu ideálním mostem – vzal si z televize to nejlepší (zábavnost a rytmus), ale naplnil to poctivým novinářským obsahem. Naopak nová generace influencerů a „lidí z ulice“ se vrhá na podcasty ve formátu talkshow bez hereckých či novinářských zkušeností a znalostí. Vytvářejí komunity fanoušků, které nemusí být početné, ale jsou nějakým způsobem pro ně zajímaví.
Najednou může mít talkshow každý. Umožnil to nástup platforem jako HeroHero či Forendors, který způsobil v české žurnalistice a talkshow scéně doslova revoluci. Najednou společnost pršla proměnou. Z éry „všechno je zdarma a pro všechny“ (financováno reklamou) vznikla éra „mikro-televizí“, kde si divák přímo platí za konkrétní osobnost a její integritu.
Fenomén placených talkshow
Pojďme si rozebrat tento fenomén, který umožňuje vznik děl, jež by v běžné televizi pravděpodobně neprošla. Zatímco televizní talkshow jsou pod tlakem sledovanosti a množství publika, které se na jednotlivá vysílání dívají, u intenetových placených podcastů je konec diktatury sledovanosti.
V klasické televizi (i na YouTube) je moderátor otrokem čísel. Pokud sledovanost po 15 minutách klesá, rozhovor se musí utnout nebo „přiostřit“.
Naopak na HeroHero tvůrce už nezajímá, kolik lidí klikne na bulvární titulek. Zajímají ho jeho předplatitelé. Ti si platí za to, že rozhovor trvá třeba dvě hodiny a jde do hloubky, kterou by jinde „přepnuli“.
Výsledkem je změna stylu vedení rozhovoru. Vznikají formáty jako Čestmír (Čestmír Strakatý), kde se mluví s klidem, bez skákání do řeči a s prostorem pro složité myšlenky. Na tuto vlnu naskočila i Lucie Výborná, když odešla z Českého rozhlasu Radiožurnál.
To, co je pro tvůrce podstatné, je nezávislost na inzerentech a majitelích. V tradičních médiích existují „červené linie“ – témata nebo lidé, o kterých se mluví opatrně, protože jsou to velcí inzerenti nebo obchodní partneři majitele média.
Na placených platformách je jediným „majitelem“ divák. Moderátor se může ptát na cokoliv kohokoliv. Tato absolutní svoboda je hlavním lákadlem pro novináře, kteří opouštějí prestižní redakce a jdou „na vlastní triko“.
Politická talkshow jako Paywall bulvár
Klíčovími hráči českého „Paywallu“ je Čestmír (Čestmír Strakatý). Jak jsme si již uvedli, vybudoval si jméno na podcastu prostor X, pak díky DVTV, aby vybudoval pravděpodobně nejúspěšnější český projekt tohoto typu pro generaci Z a mileniály.
Zpočátku kvůli PR podcastu hodně sázel na kontroverní výroky hostů, stačí připomenout herce Jaroslava Duška u Strakatého. Podcast Čestmír tak získal masivní příliv nových předplatitelů.
V Reflexu začínal podcast Kecy a politika. Podcast Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose ukázal, že lidé jsou ochotni platit i za suchou politickou analýzu, pokud je podaná s vtipem a vhledem do zákulisí, i když je už patrný určitý názorový proud.
Ve stejné době vznikl i podcast Insider. Tomáš Jirsa a Michal Půr vsadili na rozsáhlé debaty s lidmi z byznysu a politiky, které by v televizi byly příliš „niche“.
A nezapemeneme ani na Xavera či Vox TV.
Podcasty vytvořily Macinku i Turka
Xaver s Vox TV vybudovali Motoristy. Zatímco ke Xaverovi chodil zejména Petr Macinka, do Vox TV Filip Turek.
Svoboda placených platforem zásadně mění „jídelníček“ hostů, které v médiích konzumujeme. Zatímco klasická televize musí balancovat mezi zákonnými normami o vyváženosti, tlakem inzerentů a omezeným časem, nezávislí tvůrci si mohou dovolit luxus, který v mainstreamu prakticky neexistuje.
V mainstreamových médiích, jako je Česká televize, jsou hosté často vybíráni s ohledem na široký zásah a „bezpečnost“. Na placených platformách se ale objevuje zcela jiný typ hostů.
Jsou to kontroverzní figury. Lidé, kteří jsou v tradičních médiích na „černé listině“ nebo jejichž pozvání vyvolává politické zemětřesení. Příkladem z praxe (rok 2026) je napětí v ČT ohledně (ne)zvání politiků ypu Tomia Okamury, což v nezávislém podcastu nikdo řešit nemusí.
Formáty jako Jména a Osudy na HeroHero se nebojí do hloubky rozebírat postavy jako kmotr Mrázek nebo odsouzené kriminálníky, což by v televizi v takto nekritické nebo syrové formě narazilo na kodex.
A najdeme tady i postavy mimo „televizní lesk“. Na HeroHero uspějí lidé, kteří nejsou fotogeničtí nebo neumí mluvit v krátkých heslech (soundbitech). Mohou to být hyper-specializovaní experti na kryptoměny, vojenští analytici nebo lidé z komunit, které televize přehlíží.
Poznámka autora: Chcete číst analytické texty ze světa médií? Dejte sledovat autora - a už vám nic neuteče.
Další zdroje: Mediální analýzy MEDIASHOW.cz, 2005 - 2025
Radek Pešout, RadioTV.cz, 2002 -2005
Analýza Jaké jsou formáty v českých médiích, PR Nest Media, 2019
