Hlavní obsah

Stála jsem před zamčenými dveřmi a chtělo se mi křičet…

Foto: Mediátorka a koučka Ing. Viktorie Ovesná

Chvilka pro sebe #8

I když se mediacím a vztahům věnuji roky, pořád jsem jenom člověk. A i mě občas někdo nebo něco vytočí tak, že mám chuť se vším seknout.

Článek

vítám vás u naší dnešní Chvilky. Dneska s vámi budu sdílet něco, co se mi stalo úplně nedávno. I když se mediacím a vztahům věnuji roky, pořád jsem jenom člověk. A i mě občas někdo nebo něco vytočí tak, že mám chuť se vším seknout.

Téma dneška: Když s vámi cloumá vztek (Emoční první pomoc)

Před pár dny jsem se chystala na jednu přednášku. Chtěla jsem prostě pomoct, podělit se o to, co vím, a tak jsem ji nabídla úplně zadarmo. Věnovala jsem tomu svůj čas, energii i přípravu. I když jsem věděla, že přihlášených je jen pár, nechtěla jsem to rušit – říkala jsem si, že i kdyby to mělo pomoct jednomu jedinému člověku, tak ten čas obětuji ráda.

Jenže pak jsem dorazila na místo. A tam? Nikde nikdo. Budova zamčená. Nikdo mi nezavolal, nikdo nenapsal ani blbou SMSku: „Hele, promiň, nikdo nedorazil, nejezdi sem.“ Prostě nic.

Stála jsem tam na tom chodníku před zamčenými dveřmi a cítila, jak ve mně vře krev. Byla jsem naštvaná, zklamaná a bylo mi to hrozně líto. „Vážně je lidem úplně jedno, že jsem sem jela přes půlku kraje? To má můj čas nulovou hodnotu jen proto, že za něj neberu peníze?“

Asi ten pocit znáte. Tu vlnu horka, co se vám rozlije po těle, a ty myšlenky, co vás v tu chvíli úplně pohltí.

Co s tím v tu chvíli dělat?

Když nás zaplaví taková emoce, náš mozek přestane rozumně uvažovat. Jsme jako v ohni. A ten oheň musíme uhasit dřív, než nás spálí zevnitř a my si tím vztekem zničíme zbytek dne (nebo ho přeneseme domů na ty, co za nic nemůžou).

Moje rychlá záchrana: Technika 5-4-3-2-1

Tuhle věc jsem udělala přímo tam, před těmi dveřmi. Musela jsem se „vytáhnout“ z té naštvané hlavy zpátky do reality:

5 věcí, co vidím: Klika těch zamčených dveří, moje auto, strom, mrak, kamínek na zemi.

4 věci, co cítím na těle: Studené klíče v kapse, měkký svetr na sobě, vítr na tváři, kabelku přes rameno.

3 zvuky, co slyším: Auta v dálce, šustění listí, svůj vlastní zrychlený dech.

2 věci, co cítím nosem: Vůni vypraného kabátu, mokrý asfalt po dešti.

1 věc, co cítím na jazyku: Tictac, co jsem před tím vycucala.

Trvalo to minutu. Ale v tu chvíli se ten „požár“ v hlavě trochu utlumil. Mozek se musel soustředit na smysly a ten největší tlak povolil.

Přeneste to k sobě

Až vás příště někdo vytočí v obchodě, v autě nebo vás někdo bezohledně zklame, zkuste to taky. Než mu to „vytmavíte“ nebo než se v tom budete hodiny utápět, zastavte se. Nedovolte cizí hlouposti nebo bezohlednosti, aby vám ukradla váš klid.

Já jsem tehdy nakonec nasedla do auta, pustila si svou oblíbenou hudbu a tu hodinu, co jsem měla na přednášku, jsem věnovala času pro sebe. Člověk chování druhých nezmění, ale může změnit to, co to, jak na něj bude reagovat.

Myšlenka na závěr

Emoce jsou jako vlny – nemůžeme je zastavit, ale můžeme se na nich naučit surfovat, aby nás nesmetly.

Díky, že jste si dnes dopřáli tuhle chvilku se mnou. Držme se!

Vaše Viktorie 🫶🏼

mediátorka & průvodkyně vědomým zvládáním vztahů 🫶🏼

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz