Článek
Když se řekne Václav Havel, většina lidí si vybaví sametovou revoluci nebo Pražský hrad. Jen málokdo ale ví, že jeho poslední měsíce na Hrádečku byly spojeny s péčí boromejských sester. Ty s ním trávily dny i noci a po jeho smrti se podělily o vzpomínky, které ukazují úplně jinou tvář bývalého prezidenta.
„Tak vás tady vítáme“
Sestra Angelika Pintířová dodnes vzpomíná na jejich první setkání. Když přijely na Hrádeček, otevřel jim dveře usměvavý Václav Havel.
„Tak vás tady vítáme,“ pozdravil je podle jejích slov.
Překvapilo ji, jak skromně žil. Na chalupě nebyl žádný přepych ani okázalost. Starý nábytek, jednoduché zařízení a klidná atmosféra. „Dýchalo to tam uspořádaností, krásou a úctou ke každému člověku,“ popsala později.
Děkoval i za výměnu žárovky
Boromejky opakovaně říkají, že Havel uměl ocenit i ty nejmenší věci.
Sestra Angelika vzpomínala, že když vyměnila obyčejnou žárovku, Havel jí s úsměvem řekl: „Vy jste úžasná, vám se to podařilo.“
Právě jeho vděčnost byla podle ní jednou z vlastností, která se do veřejného obrazu bývalého prezidenta příliš nedostala. Nikdy nebral péči druhých jako samozřejmost.
Když mu bylo lépe, vařil ostatním
Přestože byl vážně nemocný, neztrácel chuť dělat radost druhým.
Sestra Angelika vzpomínala, že jednou připravovala čínu. Havel se přidal k vaření, zajímal se, jestli všem chutná, a měl radost, když jídlo ostatní pochválili. Takové okamžiky podle ní ukazovaly, že i přes nemoc zůstával aktivní a myslel na lidi kolem sebe.
Přál si zemřít doma
Sestra Veritas Holíková později prozradila, že Havel dobře věděl, že se jeho život chýlí ke konci.
Podle jejích slov o smrti mluvil otevřeně a přál si jediné – aby mohl zemřít doma na Hrádečku. Jeho přání respektovala manželka Dagmar Havlová i osobní lékař Tomáš Bouzek. Do nemocnice už převezen nebyl.
Sestra také popsala jeho poslední ráno. Zdálo se, že klidně spí. Krátce před desátou hodinou se jeho dech ztišil a bez utrpení odešel. „Bylo to, jako když zhasne svíčka,“ vzpomínala později.
Péči považovaly za čest
Boromejky nikdy nemluvily o péči o Václava Havla jako o mimořádném úkolu. Naopak říkaly, že ji braly jako službu.
Sestra Evangelista Motáňová v Českém rozhlase uvedla, že péči o bývalého prezidenta považovala za velkou poctu. Podle ní byl Havel laskavý, pokorný a dokázal dát lidem kolem sebe pocit, že jsou důležití.
Možná právě proto vzpomínky boromejek nepůsobí jako příběh o prezidentovi. Jsou především svědectvím o člověku, který si i ve chvílích těžké nemoci zachoval pokoru, smysl pro humor a schopnost poděkovat za zdánlivé maličkosti.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/havel-spojoval-nespojitelne-a-choval-se-ke-vsem-stejne-vzpomina-sestra-boromejka-348141
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/289871-pred-dvema-lety-zemrel-vaclav-havel-jak-na-nej-vzpominaji-boromejky
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-havel-byl-se-smrti-smiren-vzpomina-sestra-boromejka-140181
https://radiozurnal.rozhlas.cz/angelika-pintirova-a-evangelista-motanova-6218487
https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/vaclav-havel
